Jak se hraje na PlayStation VR2 - drahá hračka, nebo dotek budoucnosti?
Do rukou se nám dostala nová generace virtuální reality od PlayStationu. Jde o velký skok kupředu, nebo se toho mezi generacemi změnilo pramálo?
Úplně na rovinu se přiznám, že jsem dříve patřil k těm, kteří celému oboru virtuální reality věštili nepříliš slavný konec. Případně jen úpadek někam do oblasti niche zájmu fajnšmekrů. O to příjemněji mě překvapuje, že se dokázaly futuristické brýle celkem úspěšně etablovat i v mainstreamu. Postupem času hráčská obec tak nějak přišla na to, že technologie absolutně nemá šanci (minimálně ve víceméně vzdálené budoucnosti) nahradit klasické hraní na obrazovkách, ale že může existovat vedle a přinášet výrazně unikátní zážitky. Z hluboké tůně prvoplánových technologických demoverzí také postupně vyvstaly první skutečně úspěšné hry, jmenovitě Beat Saber.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 14 990 korun
- Hmotnost headsetu: 565 gramů (s ležícím kabelem, ten nelze odpojit)
- Hmotnost jednoho ovladače Sense: 167 gramů
- Výdrž ovladače Sense: Na jedno nabití cca 3 až 4 hodiny. Vzhledem k tomu, jak dlouho lze hrát bez přestávky je to dostatečná hodnota, pokud se nechcete při hraní střídat
- Rozlišení na jedno oko: 2000 x 2040 pixelů
Co je ale klíčové, do oboru se kromě dedikovaných výrobců pustili i hardwaroví giganti (HTC) a především pak ti herní, tedy PlayStation. Po letech tak můžu v ruce, nebo spíš na hlavě nosit druhou generaci brýlí pro virtuální realitu PlayStation VR. A teď se vám pokusím co nejblíže představit, jak se talentovaným inženýrům v Japonsku povedlo virtuální realitu posunout zase o krok kupředu.
KOUKAT NA SVĚT SKRZ… ČOČKY
Na začátek můžu rovnou předeslat, že jde o krok pořádně obrovský. Nebudu zastírat, že nejsem vyložený odborník na VR brýle, ale už jsem pár headsetů na hlavě měl, a spokojeně můžu říct, že jsme se od dob starších Oculů a prvního PSVR opravdu výrazně posunuli.
V minulosti jsem s VR brýlemi měl vždy dva zásadní problémy. Na jedné straně stály tupé hry, které jen surově ukazovaly, co technologie dovede, aniž by dokázaly stavět na nějaké chytřejší designové myšlence. K tomu se vrátíme v recenzích her, které budou vycházet paralelně s tímto textem (aktuálně třeba Horizon Call of the Mountain).
Na druhé straně pak byla samotná hardwarová omezení. Rozlišení a grafická kvalita zobrazovaného byly dlouhodobě hrubě nedostatečné proměnné. Z pohledu na nevzhlednou mazanici v brýlích se mi vždycky dělalo šoufl, a z na první pohled velmi atraktivní metody hraní her se tak subjektivně stávalo něco spíše nedostižného. Nemluvě o těžkých, nepohodlných, opocených headsetech, v případě PSVR navíc pospojovaných absurdně složitým systémem kabelů.
Jsem moc rád, že můžu říct, že se u PSVR2 povedlo téměř všechno výše zmíněné eliminovat. Jen těžko lze vyjádřit, jak je příjemné zapojit headset pomocí JEDNOHO kabelu. A ano, bylo by moc fajn, kdyby byla helma úplně bezdrátová, ale i já jako ostřejší kritik chápu, že to je technologický kumšt. Headset jako takový je navíc celkem pohodlný, lehký a působí velmi kvalitním dojmem. Fantastické je, že se čočky při delším hraní díky lepšímu odvětrání konečně ohavně nepotí. Díky přepracované technologii pohybového ovládání také nevadí, když vám někdo proběhne mezi helmou a konzolí, brýle totiž pomocí kamer monitorují přímo ovladače, což navíc znamená, že je jejich tracking mnohem přesnější.
VYKLIĎTE OBÝVÁK
Brýle vyžadují prostor alespoň 2x2 metru pro plnohodnotné hraní vestoje. U plochy alespoň 1x1 metru zakáže pohyb, v jiných případech si pak prostě musíte sednout. Faktem ale je, že můžete plochu kreslit nehledě na překážky nebo třeba zdi. Na vlastní nebezpečí tedy můžete doporučení obejít i v menším bytě. |
Pokud bych měl brýle doporučovat jen na základě prvního dojmu, možná bych vás rovnou vyslal do obchodu (kde je tedy zatím nekoupíte, pouze v předobjednávce, ale chápeme se…). Zmíněnými kamerami totiž nejdříve oskenujete místnost, načež hardware sám pozná, kde leží vaše podlaha a pomocí ovladačů následně v prostoru ručně vykreslujete svůj herní prostor. Jednak je super, že vás přímo ve hře limity upozorní na to, že už začínáte při střelbě lukem očesávat přítelkyni kytky. Hlavně to ale… působí naprosto fantastickým dojmem, a vy si připadáte jako posunutí o pár generací dál. Pomíjím přitom to, že nejde o vyloženou novinku, hardware od Sony se spíše přizpůsobil pokroku, což ostatně platí pro většinu nových funkcí. V rámci konzolového VR hraní jde ale o neuvěřitelný skok kupředu.
Samotné hraní už takový skok nepřipomíná. Co víc, při prvním zapnutí jsem byl dokonce téměř zklamaný, že v násobně vyšším rozlišení na každé čočce vlastně žádnou revoluci nevidím, obraz mi stále přijde trochu rozmazaný. Ano, faktem je, že pořád nemůžete od hraní čekat z hlediska ostrosti zážitek srovnatelný s klasickou televizí. Na druhou stranu je ale výsledek opravdu na míle vzdálený tomu, na co jsme byli zvyklí dříve, a i mě po pár desítkách minut přijde hraní vlastně velmi uspokojivé a efektní. Samozřejmě za to může i výrazně vyšší výpočetní výkon umožňující obecně mnohem detailnější a ostřejší grafické zpracování. Svou roli pak také plní sledování očí, které funguje naprosto bezvadně, umožňuje možná až strašidelné ovládání menu a samozřejmě hodně ulevuje renderingu, který se může zaměřovat na konkrétní bod, kam zrovna zíráte. V tomto ohledu posouvá PSVR2 hranice i v kontextu výrazně dražšího hardwaru.
K používání mám ale i tak pár výhrad. V prvních dojmech zahraničních magazínů sice zaznívalo, že je headset velmi pohodlný, i tak ale nečekejte, že by šlo o vyloženě příjemnou záležitost. Brýle už sice nepříjemně netlačí, pokud je ale chcete pořádně zaaretovat na hlavě, menšímu sevření hlavy se prostě z podstaty věci nevyhnete. Nastavení funguje velmi podobně jako u první generace. Podstatně lepší je ale pohyb s čočkami, který vás navíc softwarově přímo navede pomocí zmíněného monitorování očí. Zadní polstrování je také vyrobeno z lepšího materiálu, takže se podstatně méně potíte, a obecně platí, že už brýle po hraní nesundaváte o půl kilogramu vlhkosti těžší.
Mně osobně ale pořád chybí možnost nastavovat panel i z hlediska úhlu naklonění. Standardně ho totiž posouváte jen blíže a dále od obličeje, což podle mě úplně nevyhovuje lidem s atypicky pokroucenou lebkou, kteří pak mají za každých okolností mírně zkřivený pohled, případně obrazovky přiražené tak blízko k očím, že to bolí do kořene nosu. Nicméně chápu, že by taková možnost nejspíš negativně poznamenala odolnou a robustní stavbu. Tu jsem v praxi samozřejmě otestovat nemohl a s celým setem o zem rozhodně neházel, ale… brýle ani ovladače jsem při používání nerozbil, takže je asi všechno v pořádku.
Na závěr ještě dodám, že propagované vibrování headsetu je spíše gimmick, který moc valný význam nemá. To ale není vyloženě negativní poznámka, spíše podotek.
Pokud jsem naznačil, že brýle jsou spíše významnou evolucí než větší revolucí, tak budu podstatně nadšenější u ovladačů. Zatímco první generace recyklovala úsměvné ovladače PS Move, ta druhá už používá vlastní, na míru vytvořenou technologii. Udělátka Sense možná na první pohled působí trochu divokým dojmem, jejich používání ale doslova propastně posouvá zážitek z hraní. Zmíněné monitorování headsetem znamená podstatně přesnější a responzivnější pohyb rukama. Pestré složení tlačítek pak umí registrovat sevření různých částí pěsti, což významně rozšiřuje možnost ovládání z hlediska úchopů a gest.
V textu se to vysvětluje nesnadno, v praxi ale rozdíl poznáte hned. Bonusové body pak přináší i haptická odezva a tvrdost spouští, podobně jako u příbuzného DualSense. Jedním z nejzábavnějších prvních zážitků tak třeba bylo šroubování a řezání plazmovým hořákem v Star Wars: Tales from the Galaxy's Edge. Prostě proto, že vám nástroj v ruce až záhadně realisticky vibroval. Kouzlo Sense ovladačů pak ukazuji na příkladu lezení v Horizon Call of the Mountain v dedikované recenzi.
Zvláštností je, že pro správné párování brýlí a ovladačů je potřeba mít v místnosti adekvátní světlo. To znamená nejen dostatečné, ale také ne přehnané. Překvapilo mě, když ovládání odmítlo správně fungovat při dopoledním prudkém svitu slunce, kdy bylo třeba zatáhnout záclony a vytvořit tak správné ambientní podmínky. Jde ale o vyložené extrémy, správný rozsah světla je velmi široký, a pokud doma nežijete při svíčkách, problém mít určitě nebudete.
Pokud vás ale VR baví, chcete přecházet z PSVR první generace, nebo naopak třeba nechcete investovat do dražší konkurence, je PSVR2 naprosto perfektní koupí.
Jedinou zásadnější výtkou směrem k ovladačům je tak jejich nabíjení. V základním balení totiž dostanete jen jeden USB-C nabíjecí kabel, kterým můžete nabíjet v jeden moment pouze jeden z dvou ovladačů, ten druhý je potřeba zapojit jinde (já ho nabíjel v… ehm, konkurenční konzoli). Mnohem elegantnější variantou je nabíjecí stojánek, ten ale musíte dokoupit zvlášť. Určitě bych si dokázal představit nějakou jednodušší formu stojánku přímo v balení.
O GENERACI DÁL
Jak je to tedy ve výsledku s doporučením PlayStation VR2? Řeknu to takhle. Pokud jste o možnostech virtuální reality nebyli přesvědčeni až dosud, respektive vás možnosti ovládat podobným způsobem hry vůbec nelákají, ani PSVR2 na tom asi nic nezmění. Nejde o natolik revoluční kousek, aby se za hutných 15 tisíc korun rychle nestal drahým lapačem prachu.
Pokud vás ale VR baví, chcete přecházet z PSVR první generace, nebo naopak třeba nechcete investovat do dražší konkurence, je PSVR2 naprosto perfektní koupí. Ano, je škoda, že původní knihovna VR titulů není zpětně kompatibilní, i když se u některých dočkáme alespoň bezplatných upgradů. Zatím si také nemůžete zahrát klíčový Beat Saber. A cenovka 15 tisíc korun je celkem mastná. Je ale třeba upozornit na fakt, že byste za srovnatelnou technickou kvalitu dali u konkurence úplně jiné peníze. Vždyť u high-endového herního počítače může jen grafická karta stát stejně, jako celý set PSVR2 i se samotnou konzolí PlayStation 5. A to se nebavíme o podobně pokročilých headsetech, které také samy o sobě atakují ceny více desítek tisíc.
PSVR2 je tedy rozhodně nejdostupnější možností špičkového VR a veskrze povedeným kusem hardwaru, který se sice stále má kam posouvat, oproti první generaci ale představuje velmi, velmi, velmi významný krok vpřed.
