Jagged Alliance: Back in Action

Čím víc začaly prosakovat informace o novém pokračování kultovní taktické akce/strategie Jagged Alliance, tím víc přibývalo nevěřícných až negativních ohlasů, a to především ze strany ortodoxních fanoušků původních dílů. Novinka Jagged Alliance: Back in Action se vrací zpět k dílu Jagged Alliance 2, přestože ztvárnění samotné hry doznalo nemalých změn. Pojďme však zkusit pohlížet na Back in Action trochu z odstupu, vlastně jako na novou hru, byť se historického odkazu chtě nechtě stejně nezbavíme. V konkurenci předešlých dílů bychom totiž mohli odsoudit i jinak povedený titul.

Diktátore, jdeme si pro tebe!

Dílo vzešlé z rukou vývojářských studií bitComoser a Coreplay nás potěšilo již v nejrannějších okamžicích po jeho boku. I verze na službě Steam totiž obsahuje profesionální lokalizaci textů (jednou za čas lze narazit na menší překlep, např. chybějící mezeru, ale jinak bez výhrad), což bude kvitovat nejeden našinec. Zbytek je už tak trochu předpovídatelný. Kdo čeká jednotku žoldnéřů bojujících proti zlu, nemýlí se. Ve svém jádru jednoduchý děj se točí okolo zemičky Arulco, kde se moci chopil nemilosrdný diktátor. Sesazený prezident proto hledá jednotku těch nejlepších bojovníků, která by jej dostala zpátky na své právoplatné místo. A právě partu ostřílených chlapů i žen povedete vy!

Herní koncept si drží vysoký standard. Zpočátku si musíte sestavit za omezený rozpočet první jednotku, která osvobodí tamní letiště, jež je ze strategického hlediska nepostradatelné. Jakmile se vám jej povede od nepřátelské verbeže vyčistit, stačí oprášit maskáče a oddrolit zaschlou krev, od místního obchodníka nakoupit nové zbraně a pustit se do postupné deratizace na Arulcu. Po překliknutí na mapu se objevuje celý okolní svět, na němž budou postupně přibývat nové body.

Ač není herní svět přehnaně veliký, ale rozhodně ne ani malý, to v žádném případě, narazíte na všelijaké exteriéry s bujnou flórou i převahou zlatavého písku. Herní lokace také nabízejí pestrý výběr – městské báze, silniční zátarasy, doly či třeba raketové základny. Kolikahlavé nebezpečí vás tam či onde vyhlíží, poznáte jednoduše podle čísla u popisku. Prolévání krve proti hromadě nepřátel se ale stejně nevyhnete. Zadání úkolů hráče přivádí právě do nejstřeženějších míst, jejich okolí pak slouží spíše jen jako nádivka pro roztáhlou mapu. Jako skládka zkušenostních bodů a nejrůznějších serepetiček, jež pak můžete zpeněžit nebo začít využívat, však fungují bez chybičky.

Jaký z herních režimů je lepší?

Teď ale k tomu nejdůležitějšímu, na co možná čekáte vůbec nejvíc: „Jak se to hraje?“ Dobře! Podstatná změna přichází s dvěma rozdílnými herními režimy – realtime a strategickým tahovým Plan and Go. V prvním případě okamžitě reagujete na vzniklou situaci. Pokud nenastala nepřehledná situace s vysokou převahou protistrany, tento způsob boje mi vyhovoval diametrálně víc. Druhý (ten známější) způsob spočívá v postupném fázování, leč s jednou obrovskou vadou na kráse – zaúkolovat vždycky můžete jen jednotlivé členy jednotky. V nějakých okamžicích ale nedáte na režim dopustit. Do prostředí přípravy taktiky se dostanete po stisku mezerníku, kdy za zastaveného času udáváte, co a jakým způsobem mají vojáci provést. Váš povel může znít například: doběhni sem, tam zalehni, třikrát vystřel na trup, zvedni se a mazej sprintem zpátky.

Interface se v lecčem podobá tomu původnímu. Je tu notebook, kde máte přehled přijatých zpráv, seznam úkolů, centrum pro rekrutaci nových vojáků nebo třeba online obchod. Nemusíte nakupovat pouze u překupníků, nacházejících se ve větších bodech na mapě. Prakticky odkudkoliv si stačí naklikat požadované zboží, oprášit peněženku a věcičky si nechat poslat. Pokud na ně hodně chvátáte, za příplatek vám je dodají do pár hodin. Nevýhodou je, že se pro ně musíte dobelhat až do překladiště u letiště.

Nepříjemné nedodělky se objevují v těch nejméně vhodných okamžicích. Častokrát budete kroutit hlavou nad prapodivným pathfindingem, kdy vašim svěřencům nedělá problém štrádovat si to přímo před muškami nedalekých nepřátel. A vůbec co přímo nezadáte, to od svých svěřenců raději neočekávejte. Že se žoldnéřům před očima blyští ostří cizího nože, respektive po vás kdosi střílí? Pokud sami nezadáte pokyn k akci, pak můžete pomalu kopat vojákovi hrob. V Jagged Alliance je aspoň malou výhodou, že mrtvý hrdina ještě neznamená konec hry. Jednotku si tvoříte sami, a že vám na bitevním poli někdo nahodí bačkory, není v případě dostatku financí na nového bojovníka zas tak veliký problém. Pokud pro vás ale byl daný charakter něčím nepostradatelný, stačí načíst hru a situaci vyřešit šikovněji.

Dvakrát ukládej, jednou bojuj

Hra se automaticky ukládá vždy před bojovou sekvencí. Ostatní pozice si musíte zálohovat sami, což doporučuji dělat pravidelně. Nejednou se mi stalo, že hra uložila pozici bezprostředně po našlápnutí na minu (většinou znamená spuštění režimu boje), kdy v lepším případě umřela jen půlka mého týmu. A neboť jsem nechtěl obětovat vypiplané pardály, musel jsem se vracet i o desítky minut nazpět. Hru podráží také otravné přehazování věcí mezi charaktery přes speciální funkci, tedy ne za pomoci inventáře, pletení se postaviček pod nohy jiným (NPC blokují odchod z domu apod.), nutnost individuálně otevírat každé dveře (i v již prozkoumaných lokacích – nejprve k nim dojdete, pak je vykopnete a až poté můžete dovnitř), automatické doplňování zdraví při pouhém přesunu jednotek po mapě, prapodivné vyzbrojování místních milicí … žádný z těchto kiksů však nedělá Jagged Alliance: Back in Action nehratelným, leč nejednou při setkání s těmito chybami zaskřípáte zuby.

Zajímavý odklon se odehrál i na poli grafiky. Hra je zpracována 3D modely sledovanými z izometrického pohledu. Při pohledu na screenshoty byste možná netipovali, že pochází z roku 2012, ale o nic ohyzdného také nejde. Zvláště při zoomování není kvalita i na nejvyšší nastavení kdovíjaká, ale k podobnému typu hry plně dostačuje. Snad jen již zmiňovaný interface by snesl modernější pojetí. Hudební doprovod patří k mírnému nadprůměru. Vyložené úlety má ale na svědomí skutečně jen AI a další programové aspekty.

Obtížnost není přehnaná, řadí se někam do půlky pomyslné stupnice. Nahrávat hru si i přesto brzy zvyknete. Herní dobu je možno zařadit někam mezi šedesát až osmdesát hodin, záleží na vaší šikovnosti a pečlivosti. Rozhodně nejde o zábavu na dvě víkendová odpoledne. Spíš na týden a víc. Pokud dokážete překousnout nachystané změny, počin si užijete. Autorský tým se rozhodl Jagged Alliance zpopularizovat mezi větší masou hráčů, a i proto došlo k posunu tím směrem, na nějž teď mnozí zarytí fandové koukají skrz prsty. Škoda jen, že technických mušek je opravdu nadmíru! I přes své nezpochybnitelné chyby však Jagged Alliance: Back in Action neuvěřitelně baví a jen tak nepustí.