Drakan: Order of the Flame Článek Hry na draka

Hry na draka

Ondřej Švára

Ondřej Švára

9. 11. 2009 23:32 10
Reklama

Drak Kvadrát byl opravdový machr. Vzal si čtyři princezny, protože měl čtyři hlavy a vůbec všechno měl čtyřikrát… Škoda, že s ním Petr Nárožný coby sedmačtyřicetiletý Chytrý Honza bojoval jen na televizních obrazovkách. Nic naplat. Nám, počítačovým hráčům, zatím musejí stačit jen cizokrajní draci. Povětšinou mají jednu hlavu a zřídkakdy je s nimi legrace. Ba co víc, spíš jde v jejich přítomnosti přímo o kejhák... Nejinak tomu bude také v Dragon Age: Origins, a abychom vám ukrátili čekání na recenzi nového díla od Bioware, je čas zrekapitulovat si, jací „Kvadráti“ se nám už stačili vylíhnout ve starém videoherním hnízdě.

Uslyšíte-li někdy na svou adresu poznámku „ty jseš ale drak“, patrně dotyčný oceňuje nějaký váš úspěch nebo kladnou vlastnost. Stát se ale skutečným drakem, který si nestříhá drápy jak je rok dlouhý a na benzínové stanici nesmí manipulovat s otevřenými ústy, lze snad jedině ve videohře. Vývojáři to vědí, a tak jsme se již několikrát prostřednictvím videoher mohli buď doslova vcítit do dračí role, nebo takové monstrum ovládat, a když ani to ne, alespoň se mu postavit v souboji na život a na smrt.

Kráska a zvíře

Společně s ODT byl Drakan: Order of the Flame (Surreal Software, 1999) považován za jakousi napodobeninu Tomb Raidera, což ale zrovna u Drakana byla skutečně nefér nálepka. Nejenže šlo o kvalitní akci, ale bylo tu ještě něco navíc: představte si, že máte silného kamaráda, na kterého stačí písknout a on za vás vyřeší neřešitelné. Drak Arokh takovou spolehlivou partií byl. Kam se hrabou co-op akce: mít draka na zavolanou, to bylo teprve terno. Mohli jste s ním létat, plivat oheň, bojovat s jinými draky anebo prostě jen rozrážet vzduch a kochat se precizně rozpohypovanými zvířecími polygony pod sebou. O užší spolupráci okřídlené bestie a člověka se později snažil také Drakengard (Square Enix, 2003) na Playstation2. I zde dojde na létání na hřbetě něčeho opravdu hrůzu nahánějícího, ale taková zábava už to tehdy nebyla.

Pakliže přeskočíme sérii primitivních plošinovek Dragon And Dracula pro mobilní telefony, mohli jsme se v některé seriozní hře přímo vtělit do samotného šupináče? Jistě. Když se oheň dštící drak spojí s mnoha svými druhy a rozhodne se ničit, vznikne Reign of Fire (Kuju Entertainment, 2002). Lidská rasa ve hře čelí doslova spalující armádě okřídlených monster, a pokud si to budete přát, jednou z nich se stanete vy sami. Stejně jako filmová předloha byl ale Reign of Fire průměr. I když bylo plivání fireballů a napalmu osvěžující, podle dobové kritiky se vývojářům nepodařilo využít téma beze zbytku.

Osudový souboj

Her, ve kterých se do draka beze zbytku vtělíte, není mnoho. Designéři spíše dávají přednost klasickému ztvárnění této bestie, jako děsivého vyzyvatele samotného hráče. Nedivme se, jde o léty prověřené schéma nejen ve hrách, ale i v literatuře. Skočme novodobou a nepříliš povedenou eskapádu Dragon Blade: Wrath of Fire (Land Ho, 2007) na Nintendo Wii, neboť historie ohnivé bestie jako silného protivníka sahá ve videoherním průmyslu hluboko do osmdesátých let a možná ještě dál. V Dragonfire (Imagic, 1982) na Atari 2600 to byla opravdu polízanice. Králi se rozkutálel poklad snad po celé zemi a vy jako odvážný princ jste ho měli jít hledat. No jo, ale když na každé truhlici seděl drak? Nutno poznamenat, že na tehdejším hardwaru člověk potřeboval ještě mnoho fantazie, aby si ze shluku kostiček dotyčné zvířecí strážce poskládal.

S Dragon's Lair (Cinematronics, Inc.Software, předělávka 1986) jste v jádru mohli zažít něco podobného, ale již v lepší grafice a stádo draků zde nahradil pouze jeden, zato statný macek – Signe. Vydejte se s hrdinou Dirkem zachránit princeznu Daphne a zároveň si užijte solidní plošinovku kořeněnou různě náročnými puzzly. Titul obsahoval dvě hry. První byla právě o zachraňování princezny a druhá se točila okolo úniku Dirka ze zámku s nohsledy Ještěřího krále v zádech.

Ale ještě jednou přiložme pod kotel a připomeňme hru, která s draky co do počtu rozhodně nešetří. Kdyby existovalo něco jako dračí hokej,první lajna z Gothic II(Pirahna Bytes, 2002) by pravděpodobně vévodila bodování celé ligy. Pětice (po)zuby ozbrojených macků vedená obávaným brankářem Irdorathské svatyně je skutečně partou, ze které jde strach. Závěrečný Nemrtvý drak patří za výjimečného pardála. Výška přes tři metry, síla - no ani se neptejte, a dech nevonící po fialkách. Je Innosovo oko nabité? Je! Kupředu tedy. Odměna za ztrestání protivníka činí deset tisíc expů a to už přece stojí za pět minut plus do konce utkání, ne?

Bestie, kam se podíváš

Ani náznakem jsme nemohli postihnout spektrum her, které mnohdy silně, jindy jen decentně zavánějí dračím pyžmem. Vždyť skoro každé RPG, fantasy či dobrodružná akce nějakou tu dračí nádivku v sobě má. Zmiňme ještě hry jako je třeba Might and Magic 8, Dragon Warrior, Tomb Rider II, Baldur's Gate II, Spyro the Dragon, Fire Emblem: Shadow Dragon, Golden Axe a další a další.

Některá herní sága věnovala dračí tématice celý díl, jiná značka třeba jen jeden level. V té první kategorii najdeme Quest for Glory V: Dragon Fire (Sierra, 1998) a ve druhé Serious Sam: The Second Encounter (Croteam Ltd, 2002). Poslední díl ságy Quest for Glory si vyžaduje likvidaci obávaného draka Silmárie a v Samovi se zase potkáte s Cecilem, zelenofialovou bizarností, která ale v souvislosti s celkovou ujetostní Sama působí vlastně celkem standardním dojmem.

Dračí svět

Draci jsou zkrátka velice oblíbenými pohádkovými postavami a není ani divu, že na poli herní fantasy dostali také svůj vlastní svět – Dragonlance. Letos mu bylo pětadvacet let. Z Dragonlance vzešla více než stovka knižních publikací a množství zábavních produktů včetně stolních a počítačových her. Ty nás pochopitelně zajímají nejvíc. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let si Dragonlance velmi oblíbilo studio SSI a prvním výsledkem bylo Heroes of the Lance(SSi, 1988). Hra čerpající z románu Dragons of Autumn Twilight sebrala pár pozitivních recenzí, na NES ale patří především kvůli špatnému ovládání a designu mezi to nejhorší, co na platformě vyšlo. Škoda. Co dalšího SSI vykouzlili? Minimálně sedmičku dalších titulů od Dragons of Flame (1989) až po The Dark Queen of Kryn (1992). Dvojitou retrospektivní kolekcí z roku 1994 ovšem produkce utichla. Videoherní doba začala přát jinému světu, Forgotten Realms.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama