Hotline Miami 2: Wrong Number

Do p*dele, že se na to nevykašlu! Tak znovu… do p*dele, končím! Naposledy… do p*dele! Teď už vážně poslední pokus…“ Takhle nějak si můžete představit sebe po několika minutách hraní pokračování jednoho z příjemných překvapení roku 2012. A to je jedině dobře! Hotline Miami je zpět – krvavější, násilnější a nenávistnější. Jo!

ZPÁTKY NA FLORIDĚ

Druhý díl Hotline Miami nás ve většinu času zanáší na začátek devadesátých let, tedy dějově kousek po původní hře. Svět se posunul dál, úchyláci ve zvířecích maskách jsou tu však stále a nemusíte se bát, že by se z rozjetého vlaku vystupovalo. V zamotaném příběhu, kde si zahrajete za celou řádku rozdílných postav, se na kouzlo z jedničky nezapomíná. Stále jde o příjemně obtížnou střílečku z ptačí perspektivy, kde perfektnímu prožitku pomáhá stylizovaná grafika a podmanivý soundtrack. Hra, ve které budete střílet, umírat, bodat, umírat, půlit, umírat, vyhřezávat a pro jistotu také umírat, neztrácí za celý desetihodinový průběh úchylnost a grády ani na chvilku.

Už na normální obtížnost budete hru pokrouceným způsobem milovat i nenávidět zároveň.

Alespoň tedy po herní stránce, trochu složitější je to se zmíněným příběhem. Ten se postupem času stále více zamotává, postavy se objevují jako na běžícím páse, občas se i přeskočí v čase, a po chvilce nepozornosti nebudete tušit, která bije. Pokud tedy chcete mít ze hry i něco víc, než jen nervové zhroucení, sledujte pečlivě jednotlivé linky vyprávění. Vzhledem k propracovanějšímu příběhu navíc museli udělat tvůrci jeden ústupek – po většinu času nemáte možnost výběru specifické masky/schopnosti. A jak už asi tušíte, podle právě ovládané postavy se pochopitelně mění i hratelnost...

Je to skoro až neuvěřitelné, ale někdo třeba ani zabíjet nechce. Jedna z postav tak po sebrání zbraně ze země místo vyprázdnění zásobníku do nepřítele vyprázdní zásobník na zem a s úsměvem na rtech si vychutná kousek horkého olova uprostřed čela. Jindy zase dvojice krvelačných zabijáků probíhá levely, a zatímco jeden pálí ránu za ránou ze svých devítek, druhý túruje motor své motorovky. Za každou postavu (postavy) je zábavné hrát a přináší to jistou výzvu, každopádně, jak už bylo řečeno výše, jen málokdy dojde na vlastní volbu. Průchod úrovněmi je už od začátku nalinkovaný a kreativita tak ustupuje zážitku z uceleného vyprávění.

TĚŽKÉ A TĚŽŠÍ

Tím trochu upadá touha dohrát celou hru znovu a jinak, přesto se vývojáři snažili nabídnout alespoň nějakou motivaci k opětovnému projití a čeká na vás po dokončení ještě vyšší obtížnost. Příběh i úrovně sice zůstávají beze změny (levely jsou jen zrcadlově otočeny), všude však potkáte mnohem víc nepřátel a můžete zapomenout na „locknutí“ zaměřovače na některého z nich.

Už na normální obtížnost budete hru pokrouceným způsobem milovat i nenávidět zároveň, s vyšší pak roste obtížnost do mnohdy až nepřekonatelných výšin. Pokud se vám to nelíbí, tahle hra není pro vás, všichni ostatní ale právě díky vysoké obtížnosti s největší pravděpodobností zůstanou u Hotline Miami 2 jako přikovaní. Momentu zadostiučinění, kdy se přes celou obrazovku rozlije nápis LEVEL CLEARED, se totiž nic nevyrovná a hlavně vám dá zapomenout na trápení, kdy se jedna rána rovná smrti a kompletnímu respawnu všech nepřátel v úrovni. Zkušení tuhle nirvánu už dobře znají z předchozího dílu, nováčci ji rychle poznají.

Ostatně, výhoda z průchodu původní houje nesporná. Přestože se Hotline Miami i nadále drží jednoduchého ovládání na několik tlačítek, k dosažení schopnosti „mistra úchyla“ bude potřeba pečlivě trénovat. Mnohokrát vás nepřátelé zaženou do kouta, většina těchto marných pokusů o přežití bude končit smrtí, ale nakonec se vše poddá. Někdy napomůže i nepříliš vysoká inteligence nepřátel – ti neváhají chodit do jedněch a těch samých dveří jako na jatka, a ani hektolitry krve na podlaze je neodradí od poklidného držení stráže v pravidelném obdélníku. Naopak mušku mají famózní a ve chvíli, kdy trefa znamená smrt, může být i sebevětší blbeček pořádný problém.

JE LIBO KÝBL LIDSKÝCH STŘEV?

Těšit se můžete také na celou řadu rozličných prostředí, jež se střídají stejně rychle jako hratelné postavy. Chvíli čtvrtíte psa na diskotékovém parketu, za pár minut taháte vnitřnosti nepřítele za zvuku projíždějícího metra a krátce předtím jste dodrtili lebku spoluvězni na záchodcích. A přestože jde o pixelartovou grafiku, vše vypadá dostatečně znepokojivě. Variabilitu úrovní v průběhu mnohahodinového průchodu každopádně oceníte a samotný level design se posunul o notný kus dál - na nových úrovních se vývojáři vyřádili a nabízejí nám propracované, mnohdy až jako bludiště spletité budovy, ve kterých se budete krok po kroku potkávat s novými prvky. Průhledné stěny, nastražené bomby, nízké překážky… Někdy ale bývá problém rozeznat, za čím se dá, či nedá schovat. Těžko dokážete ve stylizované grafice posoudit, zda je daný hnědý čtverec stůl vysoký po pás, nebo kontejner až nad hlavu. Jak už to tak bývá, vždy je ta nevhodná možnost správnou a vy si tak buď necháte ustřelit hlavu v sebevědomém postoji za konferenčním stolkem, nebo se všem prozradíte střelou do sloupu uprostřed místnosti.

i Zdroj: Hrej.cz

Definující vlastnost původní hry a prvního pokračování však zůstává stejná. Pořád jde o jednu z největších a nejúžasnějších úchyláren, na kterou v herním mainstreamu máte šanci narazit. Není překvapující, že řadu hráčů zbytečné násilí a explicitnost odradily. Ten, kdo se však dokáže nad věcí povznést a nedělá mu problém se s virtuálním násilím srovnat, si hru užije náramně. Hotline Miami 2 se za nic neschovává a bez okolků si dělá, co chce. A to je na něm to nejlákavější.