Heatseeker

S různými leteckými simulacemi se v jednu chvíli na PSP roztrhl pytel. Titul Heatseeker je konverzí z „velkých“ konzolových platforem, tedy se od něj nedají čekat žádné zázraky. Konzole jako taková kvůli omezeným ovládacím prvkům téměř vylučuje možnost realistické simulace, takže arkádové zpracování Heatseekera také nepřekvapí. Zapomeňte na detailní modely letounů, včetně statistik. Každý typ stíhačky, jež se postupně odemykají, je definován jen několika základními atributy, jež se podepisují pod zrychlením, schopností manévrovat, maximální nosností, odolností proti střelám atd. Opravdu nic složitého, kvůli čemu by nováček v oblacích musel dlouho studovat manuál nebo navštívit technickou knihovnu. Bohužel v podobném povrchním duchu se nese i zbytek hry.

Tak tady je plyn...

Příběh se zabývá otřepaným konfliktem hodní proti zlým (hádejte, kteří létají s Migy?) a většinu času strávíte „olizujíc“ mořskou hladinu kdesi v karibské oblasti. Začátek, kdy musíte v úvodních misích, bránit malý ostrůvek se točí kolem zvládnutí ovládání stíhačky. Není to nic těžkého a většina prvků je dobře dosažitelná. Některé je ale nutné si buď vyzkoušet sám, nebo zabořit hlavu do manuálu a doplnit si vědomosti. Tutoriál by ve škole dostal známku dva minus. Další výtka by měla směřovat spíše k hardwaru PSP, kdy analogová páčka je trochu neposedná a manévrování není zcela nejpřesnější. Často bude mít za následek havárii při špatně odhadnuté kličce (dá se na to zvyknout, ale nikdy nezískáte plnou moc nad letounem).

...a tady je brzda.

Maximální zjednodušení se netýká jen ovládání. Náplň misí se často scvrkne na zničení všeho ve vzduchu, následně pozemních cílů a čas od času dojde na nějaké to pronásledování či eskortování. A protože Heatseeker je arkáda, nemusíte moc počítat odpálené střely. Jen v pozdějších fázích dostanete po brífinku možnost rozmístit typy raket na letounu. To se pak promítne v možnosti vypálit za sebou více střel. Vyplatí se tedy nastudovat zadání úkolu, abyste věděli, co vás čeká, a vybavili se raketami na velkou přesilu ze vzduchu či ze země.

Tímhle střílíš rakety...

Na obrazovce je minimum prvků, jež by mohly rozptylovat či kazit výhled. To hodnotíme kladně, stejně jako možnost vyvolat si velký radar. Úspornost se ale dotkla i grafiky. Kvalita textur a okolního prostředí je trestuhodně nízká. Jedinou výhodu lze spatřovat pouze v plynulém chodu hry. Jenže i tady to autoři trochu pokazili přidáním „filmového“ prvku. Při efektním sestřelu se i za největší akce spustí sekvence, která efektně zabírá zneškodnění soupeře. Vypadá to pěkně – zpomalený záběr, mohutný a pestrobarevný výbuch, do stran odletující trosky. Jenže! Následuje návrat do kokpitu a všichni nepřátelé, kteří před odpálením byli před vámi, jsou najednou ve vašem závěsu. Podobně to je s dalšími sekvencemi, jež doplňují dílčí úkoly v misích. Tyto filmečky je sice možné přeskočit tlačítkem, jenže doba k tomu nutná je téměř shodná s jejich plnou délkou. Úspora času téměř žádná. A vězte, že sledovat dokola stejné sekvence při dvacátém opakování mise je opravdu otravné.

...a tímhle z kanónu.

Podobně jako grafika je na tom i ozvučení. Výbuchy a střelba jsou v pořádku, další ruchy třeba při zrychlení také. Ale tím to v podstatě končí. Hudba zahraje jen při pokažení či dokončení mise. Tedy hudba, jen krátká melodie. Hudba je pouze v menu. A nějaký ten hlas? Kdepak. I když je hra hodně „ukecaná“ – během mise se úkoly v závislosti na situaci mění, což se dozvíte z vysílačky. Ale poznáte to pouze tak, že se ozve její cvaknutí. Dost to ubírá na zážitku.

Tak hodně štěstí!

Heatseeker je jasnou arkádou, v níž na vás ve třech desítkách misí vždy čeká přesila nepřátel. Zprvu je zábavné čelit takovému množství a učit se při tom nejlepší taktiku a pilovat ovládání. Později se vše mění ve stereotyp. Nově odemčené letouny neznamenají větší motivaci a zvraty v příběhu také nepomáhají. Dobrá zábava pro sváteční hráče, ale hledáte-li něco více, nejste na správné adrese.