GTA V: Produkt dnešní doby

Bez debat: Grand Theft Auto V je celkově povedená hra a měli byste si ji zahrát. Na její konto nelze říct cokoliv jiného, protože by to zkrátka a jednoduše nebyla pravda. Za to, co se vývojářům z Rockstaru podařilo rozchodit na letitých konzolích, zasluhují hluboké uznání, a GTA V zní jako ta nejlíbeznější labutí píseň současné generace herních mašin. A zároveň také jako ta nejsmutnější. Tahle prazvláštní směsice je odrazem dnešní doby, kdy se kolektivně spokojujeme s mechanismy tak, jak byly světu představeny třeba už před šesti lety, a zarputile je označujeme za něco výjimečného. A vůbec se nemusíme bavit konkrétně jen o Grand Theft Auto nebo aktuálním pátém dílu. Faktem nicméně zůstává, že je právě GTA V ukázkovým příkladem, kde pocit očekávání přebíjí v jiných hrách ostře kritizované nedostatky. Nebudeme zkoumat, čím je to způsobeno, odpověď každý z vás určitě cítí sám, pojďme se ale upřímně podívat na věci, které se v recenzích příliš nezmiňují a mohly by vás nemile překvapit, až hru doma rozbalíte.

OPRAVDU ZASTARALÁ GRAFIKA

Xbox 360 se začal prodávat na konci roku 2005, PlayStation 3 o rok později. Bavíme se tedy o technologiích osm, resp. sedm let starých, bavíme se o době, kdy se do herních počítačů montovaly grafické karty GeForce 7800 / Radeon X1800 a širokoúhlý monitor byl spíše výsadou bohatších a pokrokovějších. Při tomto pohledu je malým zázrakem, že GTA V vypadá dnes tak, jak vypadá, poklonou vývojářům za konzolový nadprůměr to ale musí z objektivního hlediska skončit. Absence vyhlazování, nízké rozlišení textur a přeci jen okleštěná míra provozu/chodců v ulicích je znát a s moderní grafikou z PC se jednoduše nemůže rovnat. Velkým nedostatkem je také nízké rozlišení obrazu, kvůli kterému vypadá hra na velkých televizích unyle a roztřeseně. A ne, v tomto případě neplatí, že hra není o grafice – vizuální stránka věci je stejně důležitá jako hratelnost a musí plně dokreslovat atmosféru, chceme-li být se hraním plně spokojení. To samé platí o stabilitě framerate, se kterým má nové GTA problémy a rozhodně nedosahuje konstantních 30 fps, jak vývojáři slibují. Většina z vás si propadu nevšimne, obraz ale skutečně běží podle dosavadních testů někde mezi 23 – 25 fps.

Varování č. 1: Grafika není ani fotorealistická, ani vám nebude brát dech a už jste viděli lepší.

FYZIKA ŠLA NA VÝLET

Od hry, která se jmenuje Velká Automobilová Loupež, už dopředu očekáváte auta. Ta byla vždycky doménou série a vcelku logicky se jim v recenzích věnuje hodně prostoru. Letos bohužel musíme poukázat na prapodivnou fyziku, kvůli které se nedočkáte tak efektních bouraček jako v předchozím dílu. Mohli jste to vidět v některém z našich Let’s play videí – do betonového sloupu narazíte v plné rychlosti, zastavíte se na pětníku a odjedete s trochu promáčknutou kapotou. Jistě, pokud by se vám měla po každém třetím, čtvrtém kontaktu rozsypat celá karoserie, mnoho zábavy by to do hraní nepřineslo, v tomto směru ale udělali vývojáři ústupků až moc a vedle bouraček příliš nefunguje ani jízdní model. Dá se samozřejmě zvládnout, ale ruční brzdu kvůli obrovské přetáčivosti aut nepoužijete a nebudete si ani vědomi váhy jednotlivých vozidel. Dost na tom, že se od sebe v podstatě příliš neliší a v jednotlivé kategorii (sedany, dodávky, náklaďáky) se řídí všechny takřka stejně. A radši už ani nezmiňujeme naprosto nefunkční systém střelby z okýnka aneb, koho napadlo, namapovat vytažení zbraně, míření a střelbu na jedno jediné tlačítko?

Problémy se pak netýkají pouze jízdy v autech, nepříjemný je totiž občas i samotný pohyb postavy. Těžko se to popisuje, ale v kombinaci s volnou kamerou a malým prostorem (typicky tedy uvnitř domů) budete chtě, nechtě vrážet do zdí, netrefíte dveře a podobně. Venku vás pak může potkat nechtěné žduchnutí do kolemjdoucí osoby, což ve velké většině případů vyvolá rvačku/přestřelku, které se ale vůbec nechcete účastnit.

Varování č. 2: Řízení aut se dá zvládnout, budete ale jezdit pomaleji a bez ruční brzdy. A taky možná dostanete na hubu, aniž byste to čekali…

TŘI HRDINOVÉ, ŽÁDNÝ KE ZTOTOŽNĚNÍ

Devizou jakéhokoliv příběhu je schopnost dovolit divákovi vžít se do hrdiny. Vývojáři si to chtěli v GTA V zřejmě ulehčit tím, že nabízí hráčům hned tři postavy najednou, ve výsledku si ale přidělali práci. Opět – systém je unikátní a stojí za vyzkoušení, přepínání dobře funguje v misích a je opravdovým osvěžením hratelnosti – tady nic ke kritizování není. Pokud se ale bavíme o charakterech, je to s výběrem na štíru.

Michael má hroznou rodinu, kterou chcete po půl hodině zakopat pod tenisový kurt. Manželka by si to rozdala s polovinou Vinewood Hills, dcera točí porno + je uřvaná a syn je naprosto k ničemu. Michael sám pak trpí maniodepresivními stavy a vlastně nikdy pořádně nevíte, co udělá. Franklin je naproti tomu hodně jednoduchý kluk, který sice matně ví, co by chtěl se životem dělat, ale stereotypní fuckování, niggování a „hey yo motherfuckování“ musí chtě nechtě lézt krkem. A stejně tak i jeho parťáci v čele s vyjetou šlapkou a ukřivděným gangsta kámošem. Poslední v řadě je Trevor, který se mi osobně líbí nejmíň, ale na druhou stranu by mohl sedět většině lidí, kteří si GTA V koupili v úterý minutu po půlnoci. Trevorovi bych totiž věřil, že se jako jediný z hrdinů nebude zdráhat dělat to, co dělá každý hráč – tedy bezdůvodně někoho zabít na ulici, přejet ho, zapálit, pomočit a shodit z mrakodrapu. Škoda jen, že jeho charakter prokouknete během chvíle a všechno ostatní od té doby bude působit trochu prvoplánově.

Varování č. 3: Systém přepínání třech hrdinů funguje dobře, připravte se ale na to, že vám začnou brzo přerůstat přes hlavu.

JEDNOU A DOST

Na závěr se dostáváme k vedlejším aktivitám, misím a celkově k tomu, co budete v GTA dělat. Zas a znovu si vývojáři zasluhují uznání, kolik toho dokázali do hry dostat, ve výsledku ale nejsou třeba ony vedlejší aktivity ani dostatečně propracované, aby fungovaly jako dobrá simulace, ani dostatečně zábavné, abyste u nich trávili čas opakovaně. Vyzkoušíte si golf, tenis, zajdete za tanečnicí do baru a pak vás už nic uvnitř hry nemotivuje k tomu, abyste šli znovu. To samé platí o sledování televize, nebo brouzdání po internetu. Jednou, dvakrát a dost… Jste-li fajnšmekři a opravdu vás zajímá každá epizoda kresleného seriálu, co běží na trojce, tak u něj pravděpodobně vydržíte chvíli sedět, optikou obyčejného hráče jde ale o ztracený čas, nehledě na to, jak zábavné a propracované může televize i internetové stránky být.

Vedle obligátního blbnutí bez hranic, které mimochodem pořád skvěle funguje, pak zbývá tak maximálně starost o auta, případně o vlastní skilly a vybavení. Bohužel, vývojáři zabíjí systém tuningu tím, že ukládání aut nefunguje vždycky úplně stoprocentně a o své vylepšené káry můžete rychle přijít. Je to nemilé, investujete-li do úprav těžké peníze (protože můžete a máte toho spoustu na výběr), co naplat ale když po vyspání auto nezůstane stát tam, kde jste ho nechali?

Varování č. 4: Činností máte na výběr až nechutně mnoho, jen některé vás ale zabaví na déle než pár minut.

GOTY? ALE JDI TY…

Pokud jste dočetli až sem a neroztekli jste se v záchvatu hněvu – co, že jsme si to dovolili sáhnout na svaté GTA V – máme pro vás vysvobození. Nelitujte toho, že jste si hru objednali, pokud ji už máte, naprosto bez přemýšlení se do ní vraťte a užívejte si ji. Jen mějte na paměti, že euforie je mrcha záludná a vyprchá stejně rychle, jako nastoupí. A to samozřejmě nepřeji vývojářům nic zlého, ostatně GTA V stále hraju a do značné míry si ho užívám, jen to zkrátka není objektivně bez chyb a z mého pohledu na desítku vystřelenou od pasu.

A proto také říkám, podobně jako Cimrman, že budoucnost GTA V patří multiplayeru…