Ghost Recon: Future Soldier

Série Ghost Recon se vždy zaměřovala na využívání nejnovějších vojenských technologií a dalo by se říci, že se jednalo svým způsobem o naprosto klíčový nosný prvek. Ačkoliv nejnovější díl s podtitulem Future Soldier se v některých ohledech od svých bratrů podstatně liší, tohle se nezměnilo a se speciálním vybavením té špičkové kvality se můžete nadále mazlit. Jestliže tyto taktické prvky hodláte od začátku ignorovat, dostane se vám docela obyčejné střílečky, v níž nejenže tímto stylem nejspíše neuspějete, ale hlavně zjistíte, že hra jako taková není určena pro vás.

Vypečená kamufláž? Zde!

Autoři vám budou neustále naznačovat, co po vás vlastně chtějí a že způsob „hrr na ně“ to doopravdy není. V některých případech vám jen napoví, jindy nedovolí jinak. Ta kýžená cesta totiž nakonec přeci jen vede přes pokročilé vybavení, které má speciální jednotka Ghost Reconu vždy schované po kapsách. Ale všechny možnosti se vám neotevřou hned, nýbrž postupně, kdy se téměř po každé úspěšné misi můžete na nějakou novou taktickou vychytávku těšit. Díky tomu se vám také dostane poctivých výukových praxí, pro něž jsou první mise designově stavěny. Nejdříve to bude senzorový granát, díky němuž se vám odhalí všechny pozice nepřátel v okolí za přítomnosti silné indikace, poté dojde na nějaké typy speciálního vidění (takže i protivník schovaný za dřevěným plotem se stane lehkým terčem), ovšem nejvíce protežovaným, nejefektivnějším a nejpoužívanějším prvkem zůstává schopnost zneviditelnit se.

Tato technologie nefunguje stoprocentně a vždy, aktivace proběhne jen za pokleku a pomalého pohybu, účinek se pak vytrácí při střelbě či běhu. Také nepočítejte s tím, že se kolem protivníka proplížíte bez povšimnutí jen pár metrů od něj, neboť neviditelnost je pouze částečná a nějaký obrys lze z určité vzdálenosti vypozorovat. I s těmito nedostatky se však jedná o nepostradatelnou berličku, o niž se kdykoliv rádi opřete. Ve výčtu těch základních použitelných udělátek pak nesmí chybět věčně poletující dron, díky němuž si lze situaci před vámi lehce prohlédnout, zanalyzovat a dokonce přímo uskutečnit akci, k čemuž se ale ještě dostaneme.

Na osmi hodinách

Příběh má co dočinění s oblíbeným terorismem, ale že bychom chtěli zacházet do detailů, to asi ne. Koneckonců si nejsme ani moc jistí, jestli ta naše čtyřčlenná jednotka má nějaké tušení, proč dělá to, co dělá. Ono to totiž není tolik podstatné ani pro vás, neboť sledovaným bodem číslo jedna je splnit úkoly a dokončit misi (dost často někoho zachránit či vyhodit cosi do povětří). Ale ano, příběhová linie by mohla zaujmout poněkud více. My jsme z ní především vysledovali, že nás chce tahat do všech koutů světa, do extrémních podmínek a tomu přizpůsobila samotný děj. Jednou se objevíte v Africe, zasáhne vás písečná bouře a o chvíli později se přesunete do chladného Ruska, kde musíte odolat silné chumelenici. Tento model ale působí po všech stránkách dobře, pestře a svěže. Jednotlivá prostředí pak neztrácejí na zajímavosti a skvěle se jich využívá.

Nový Ghost Recon ale zdobí zejména pocit neustálé profesionality, kdy nemá touhu jakkoliv vtipkovat, zacházet za únosné hranice či se prezentovat jiným způsobem než k daným situacím nejvíce vhodným. Bere se naprosto vážně a seriózně, což ke speciální vojenské jednotce rozhodně patří. Třeba se nedočkáte tolika pamětihodných hlášek od svých kolegů, jako například v Gears of War, ale že se zde mluví k věci, to velmi napomáhá celkové atmosféře a vtáhnutí do hry. Také se díky tomu projeví týmový duch při ohlašování pozic nepřátel či jiné snaze vás upozornit na nebezpečí. Následně se potvrdí, že své parťáky nemáte po boku jen tak pro nic za nic, ba naopak plní skutečně důležitou roli. S tím se pojí jejich pokročilá umělá inteligence, která sice není úplně bezchybná, ale pořád patří ke špičce a lze se díky ní na své parťáky bez mrknutí oka spolehnout.

Pal!

Velmi oblíbeným taktickým prvkem se pro mě stal v rámci týmové kooperace takzvaný synchronizovaný útok, kdy můžete označit až čtyři cíle (pro každého člena týmu jeden), načež si každý najde vhodnou střeleckou pozici, dostane hlavu protivníka do hledáčku a s vaším výstřelem provede zbytek týmu nekompromisní eliminaci na jednu ránu v rozmezí dvou vteřin, což je nejen velmi efektivní, ale přiznejme si to narovinu, zatraceně dobře to také vypadá. Aby však padla tato provedená akce na úrodnou půdu a nedošlo k vašemu odhalení, samo sebou je zapotřebí vlastnit zbraň s tlumičem a také dávat pozor na to, aby si kolemjdoucí nepřátelé nehybných těl na zemi nevšimli a nespustili ihned na to alarm. Ceněnou možností je pak tuto střelbu uskutečnit skrze ovladatelného drona, respektive označit pomocí něho dané cíle. Tímto způsobem se prakticky nemusíte dotknout vlastní zbraně a černou práci za vás vykoná schopný tým. Bohužel jiné formy velení než této se nedočkáte.

Od prvních chvil dělá Ghost Recon: Future Soldier více než slibný dojem svou prezentací, avšak ta posléze přechází také v problém. Je třeba si totiž uvědomit, že konceptem už hra není čistokrevnou taktickou záležitostí, na níž byli fanoušci série zvyklí, ale směřuje jistým způsobem více k show a snaží se tak zaujmout širší skupinu hráčů. K vidění je spousta naskriptovaných momentů či filmové sekvence, které vypadají sice dobře, ale zároveň mají vliv na samotnou náplň. Tak trochu se vás autoři snaží oklamat velkou porcí možností, které máte k dispozici, ale to jen na oko. Po chvíli totiž zjistíte, že například drona můžete použít jen ve vybraných momentech, alarm spustit, jen když vám to je dovoleno a ačkoliv se veškerá prostředí zdají jako rozlehlá, ve skutečnosti existuje cesta vpřed jen jedna nebo dvě. Nakonec se z toho vyklube víceméně lineární záležitost, v níž si uvědomíte, jak je vše nalinkované a vy se jen vezete na předepsaném scénáři.

Nakousnutí kyselého jablíčka

Linearita je v tomto případě ambivalentního rázu, protože jedné skupině hráčů může vyhovovat postup hrou, který je důkladně připravený a zážitek jako takový poskytuje výborný, avšak zastáncům striktního taktického podání nezbyde než se přizpůsobit, protože natolik volnou ruku, jako v předchozích dílech série, už zkrátka nemají. Někdy se můžete rozhodnout, zda soupeře dostanete pomalou rozvážnou procedurou nebo vyvoláte rozruch, nicméně akčním pasážím, kdy se střílí o sto šest uniknout nelze a to už může někomu vadit. Povšimnout si lze i některých neuvážených nelogičností, které hru sráží kvalitativně dolů jako třeba když sestřelíte startující letadlo samopalem ze dvou set metrů nebo když zjistíte, že některá auta explodují a některá zase ne. Některé věci se prostě profesionalitě, na níž autoři správně kladou důraz, výrazně příčí. Kampaň se zkrátka v novém dílu přiklání více na stranu dobře podané akce s prvky taktiky – od taktického pojetí se však vzdálila.

Po více než deseti hodinách strávených s umělou inteligencí se hlásí o slovo i multiplayer, který rozhodně má co nabídnout. Prvním jeho kladem je zaměření na kooperaci a následného využívání, což je příkladné. Přichystáno je spousta různých herních variací, mód Conflict připravuje sérii úkolů, které má tým splnit. Saboteur zas rozpoutává tahanice o bombu a v módu Siege jsou proti postaveny týmy po osmi hráčích a jedná se o takový jednorázový Deathmatch. Skvělé na tom je, že se neustále využívá týmového smýšlení, stejně tak ale může slabší článek hru lehce narušit a nepříznivě nabourat. Když však shrneme multiplayer do jedné věty, určitě lze mluvit o skvělém doplňku, který kvality hry výrazně pozvedává.

To nejlepší jsme si však nechali na konec, a to notně vyzdvihované možnosti upgradu zbraní. Takovéto rozhraní bychom si totiž představovali snad u každé ambiciózní střílečky, neboť skládat si zbraň z jednotlivých kusů a vytvářet tak početné kombinace podle vlastního gusta, z toho až mrazí. Vše je přitom nadmíru přehledné a líbivé zároveň. Rozhodně se jedná o velkou chloubu hry, z níž by si mohli brát jiní tvůrci příklad.