Ghost Pirates of Vooju Island

Když na začátku devadesátých let minulého století partička kolem Rona Gilberta připravovala legendární adventuru The Secret of Monkey Island, možná ani netušila, jakou oblibu pirátského tématu způsobí. Z Tajemství Opičího ostrova se pro mnohé fanoušky adventur stal kultovní kousek. Jeho popularitu se logicky pokusily využít i jiné firmy než LucasArts. Za nejnovějším počinem následovníků Guybrushe Threepwooda v podobě Ghost Pirates of Voojoo Island stojí studio Autumn Moon Entertainment ze slunné americké Kalifornie. Tým v roce 2002 založil Bill Tiller, který odešel právě z LucasArts. Pod jeho taktovkou zatím vznikla s nadsázkou zpracovaná upírská adventura A Vampyre Story. Vedle chystaného pokračování těchto upírských patálií se tvůrci vrhli také na oblíbené piráty. Jak si vedli tentokrát?

Kněz, kuchař a sexy agentka

Klasické point and click práce se svojí myškou užijete opravdu dost. Do vínku totiž dostáváte hned tři svérázné postavy – vooju kněze Papa Doca, možná až příliš prsatou agentku Jane Starling a obtloustlého kuchaře Blue Bellyho. S touto trojicí se vrhnete na záchranu jednoho ostrova, zpočátku je ale situace ještě o dost zapeklitější. Zákeřní nepřátelé vás totiž proměnili v duchy a vy se tak musíte v první části hry nejprve zmocnit svých hmotných těl. Až poté se můžete vydat přemoci zlotřilé záporňáky v podobě královny Zimbi a kapitána Greenbearda. Příběh je v mnoha momentech lehce ujetý, pokud vás děsí třeba zombie piráti, velryba co snědla loď jako malinu nebo papoušek s vtipnými hláškami, vyhněte se ostrovu vooju (nenápadná podobnost s voodoo) velkým obloukem.

Trojnásobná zábava?

Ovládat lze vždy jen jednu postavu, přičemž se hrdinové nachází na různých místech. Má to jednu výhodu, pokud si třeba nevíte rady, můžete jednoduše přepnout a zkusit štěstí v jiné lokaci. Větším množství záseků ale hra nehrozí – puzzly až na pár výjimek spočívají v kombinování a používání předmětů, jež s trochou důvtipu a předvídatelnosti zvládne snad každý. Oživením je jen prvek jakýchsi konzultací mezi spirituálně spojenými hlavními hrdiny. Na jednotlivé předměty v inventáři je tak možné se zeptat svých parťáků, kteří vám často podají radu nutnou pro postup dál. Někdy je potřeba takto prozkoumat i bezvýznamný předmět poněkud podivná – ne vždy totiž působí jako logická nutnost. Jde ale jen o jediný zásadnější pokus o invenci v tradičním herním systému. Autoři vsadili na klasický interface známý z A Vampyre Story - když stisknete levé tlačítka myši nad aktivním bodem, vyskočí jakýsi medailón, kde už volíte jednu ze tří akcí (použij, prozkoumej nebo promluv). Nechybí ani dnes již klasické zviditelnění všech aktivních bodů na obrazovce pomocí klávesy tab, jež omezuje pixel hunting.

Zajímavostí je fakt, že postavy v provedení duchů nemohou mít předměty u sebe a schovávat je třeba do klobouku jako známý kouzelník Šimon. Do inventáře se tak ukládá jejich pouhý otisk, který můžete ve vhodnou chvíli použít. Provedení duchů umožňuje i procházet místa, kam byste se ve fyzické podobě nedostali, a tak se často stane, že některý z hrdinu ve snaze dostat se dál musí opustit své tělo. Je jen škoda, že zrovna podoba duchů nebyla u postaviček ztvárněna trošku lépe. V normální fyzické podobě totiž trojice hrdinů vypadá mnohem lépe. Celkově ale grafická stránka hry patří ke špičce žánru, škoda jen nižšího rozlišení. Přesto jsou hlavně pozadí nádherná a velmi nápaditá. Grafický um Billa Tillera z LucasArts, který byl hlavním designérem pozadí u Curse of Monkey Island, se viditelně projevil. Už jedna z prvních lokací, jež po intru uvidíte, vezme dech. Líně tekoucí láva a pochodující zombíci působí skvělým dojmem a mají patřičnou šťávu. Vesměs zdařilé jsou rovněž animované cutscény rozdělující jednotlivé herní části.

What shall we do with a drunken sailor?

Povedená je také hudební složka. Ta nabízí přesně to, co bychom od hry plné rumu z Karibiku čekali. Zpívané pirátské melodie i jiné motivy k prostředí sednou jak prdel na nočník a řádně zvyšují audiovizuální stránku projektu. Kladně působí i dabing, každá z postav mluví jiným přízvukem angličtiny, ve výsledku jim je ale rozumět dobře. Pro méně jazykově vybavené hráče jsou samozřejmě připraveny titulky. Menším nedostatkem je fakt, že repliky nejdou odkliknout – klepnete-li na nějaké místo omylem podruhé, musíte si znovu vyslechnout vše znovu.

Nejvážnější rozpaky nakonec vzbuzuje to u humorných adventur nejdůležitější - příběh a pokusy o vtip. Sám jsem se do dobrodružství trojice vykutálených hrdinů nedokázal ponořit jako do jiných konkurenčních adventur a místo salvy smíchu jsem se častokrát spíše nachytal, jak nevěřícně sleduji další křečovitý a předvídatelný pokus o vtip. Zkušenějšího adventurního hráče prostě piráti zpití na mol už jen těžko rozesmějí. Několik dobrých scén výsledný dojem bohužel nezachrání. Ghost Pirates of Voojoo Island lze díky solidnímu podání doporučit spíše začátečníkům. Ti jistě mnohé klišovité vtípky ocení a nebude jim vadit ani nížší obtížnost, díky které jim vše plynuleji uběhne. Právě těmto hráčům může Vooju Island nabídnout přes patnáct hodin lehce úsměvné zábavy.