Genji: Days of The Blade Recenze Genji: Days Of The Blade

Genji: Days Of The Blade

Farid

Farid

4. 4. 2007 22:46
Reklama

Historicky autentičtí krabi tyčící se do výšek poschoďového domu jsou předmětem mnoha vtipů, pravdou však je, že autor scénáře Genji se skutečně nechal silně inspirovat příběhem legendárních bojovníků japonského středověku, kteří se čelem postavili výpadům dobyvačné armády klanu Heishi. V tomto ohledu má s Onimushou mnoho společného. Japonské legendy vycházející z historických událostí rády podbarvují svá vyprávění zlými démonickými generály a mýtickými monstry. Pro akční videohru ideální látka.

Heishi před branami

Days Of The Blade bezprostředně navazují na události z prvního (většině hráčům neznámého) dílu a jejich první kapitola je dokonce jakousi rekapitulaci předešlých událostí. Hrdinou je mladý samuraj Yoshitsune, mistr katany a ochránce zájmů klanu Genji. Zlá armáda Heishi, jejichž vojáků žhnoucí oči nenechávají sebemenších pochybností o její krutosti a podlosti, útočí a proto je rozvleklý úvodní rozhovor třeba rychle přerušit a okamžitě přistoupit k činu. O pár minut (a pár desítek zmasakrovaných nepřátel) později se k hrdinovi přidává další starý známý, hromotluk máchající kyjem Benkei. A později dvojici hratelných postav z prvního dílu rozšíři další dvě.

Patos a bubínky

Zatím to vypadá tedy slibně a dobrý pocit umocňuje i velmi pěkná prezentace. Střihové sekvence jsou v dobrém slova smyslu konvenční – obsahují spoustu tradiční symboliky ze samurajských filmů a mnoho předvídatelných záběrů, ale zároveň dokáží sugestivně navozovat atmosféru díky vynikající animaci postav a pečlivému zpracování detailů. Nemalou roli hraje také nazvučení využívající ostré zvukové efekty deroucí se pod kůži a minimalistickou orientální hudbu rezonující se vzpomínkami na filmy jako Tygr a drak. Obraz a zvuk jsou také silnou stránkou hratelné složky. Studio Games Republic se od začátku netaijilo koncepcí, kdy byl absolutní prioritou silný smyslový vjem. Bohužel to však působí tak, že autoři zcela vědomě ve prospěch pohledných bojových scén obětovali vše ostatní.

Stávkující kameraman

Fixní kamera se nekompromisně drží co nejblíže hlavní postavě, díky čemuž sice vidíte střety v parádních detailech, ale zároveň naprosto ztrácíte přehled o okolní situaci. Často tak prostě jen čekáte, z které strany obrazovky vpadne další protivník (jenž mohl celou dobu stát třeba jen pár metrů od vás, aniž byste si ho všimli). Také hrozí situace, kdy začnete hrát podle abstráktní mapy, kde vidíte umístění okolních nepřátel. Zatímco zoufale limitující kamera by mohla v jiných bojovkách způsobit velké bolení hlavy, v Genji to zas taková překážka v postupu není – kvůli naprosté hlouposti protivníků a snadnosti, s jakou je lze nepřiměřeně silnými útoky maskarovat. Což ovšem neznamená, že by to byla bůhví jak velká zábava.

Bludní hrdinové

Ne, frustrace v Genji neplyne ze soubojů, ale z designu úrovní. Výše zmíněná mapa ani náznakem nenapovídá, kam byste měli jít, zatímco rébusy otevírající cestu dál jsou i díky předpotopní kameře téměř neviditelné. Už od první lokace hry se vám častěji než by bylo milé bude stávat, že jen tak bezcílně bloudíte tam a zpět, aniž byste tušili, co máte udělat nebo kam dojít. Situaci jen zhoršuje neustále rození nepřátelských figur, které umocňuje beztak jednotvárnou akci. A zatímco je grafika převážně velice pohledná, slabinou zůstává architektura mnoha lokací postrádající jakoukoli nápaditost.

Čtyřhra

Naštěstí, pokud se prokoušete poněkud únavným základním plánem hry, dostane se vám velmi potřebného osvěžení v podobě bossovských soubojů, které obohacují akci o skutečně impozantní scenérie a důrazem na taktiku. Rozšíření kolekce hratelných postav a hlavně možnost se kdykoli přepnout na kteroukoli z nich rovněž úspěšně pomáhá zpestřovat souboje. Každý ze čtyř charakterů je skutečně velmi dobře odlišený od těch ostatních. Yoshitsune vyzbrojený dvěma katanami je rychlý, všestranný a nejlépe uzpůsobený pro dlouhá komba v boji s hordou slabších protivníků. Benkei se zpočátku zdá být až nepoužitelně pomalý, když se však jeho mocné útoky naučíte načasovat, dokáže jediným veletočem pokosit celou skupinu padouchů. Dále tu máme Shizuku, kněžku vyzbrojenou dlouhým řetězem fungujícím také jako kotvička – je velmi pohyblivá, dokáže se přitáhnout na vysoké objekty a překvapovat velmi různorodými výpady. Konečně je tu obranář Buson, jehož prudce roztočené kopí funguje zároveň jako štít. Jelikož má každá z postav vlastní ukazatel zdraví, může jejich střídání sloužit i jako účinná taktika – když jednomu teče do bot, stačí ťuknutí do křížového ovladače a máte znovu plno. Střídání postav je také využito při řešení některých puzzlů. Například Benkei dokáže tlačit hmotné objekty, zatímco Shizuku snadno vyskáče do výšek.

Kamui se podíváš...

Dalším zpestřujícím prvkem jsou zbraně. Každá z postav postupně získává několik variací na svojí základní výzbroj, ke kterým má okamžitý přístup – stačí uprostřed boje stlačit příslušné tlačítko. S novou zbraní také postava často získává novou sadu útoků a komb. Posledním důležitým prvkem soubojů je pak magická síla kamui. Kdykoli je příslušný ukazatel naplněn na maximum, lze přejít do jakéhosi bullet-time režimu, kde strnule bezbranné padouchy zabíjíte jedním dvěma údery v rámci rytmické minihry připomínající God Of War (je třeba ve správný čas mačkat požadované symboly). Kamui má hezkou prezentaci a fascinující zvukové efekty, ale dokázali bychom si představit mnohem propracovanější animaci, která by lépe vyvolala dojem nadlidského soustředění a scén viděných v Klanu létajících dýk či Hrdinovi.

Jak už jste z předchozího textu jistě vycítili, naše dojmy ze hry jsou mimořádně rozporuplné. Nakonec se to vše zužuje do věčné otázky, zda je důležitější prezentace nebo hratelnost. Málokterý současný titul totiž v sobě obsahuje takový kontrast. Často se zdá, že jedno pomáhá druhému, v Genji je však vše jasně rozlišitelné – zatímco celá produkce hry „smrdí“ penězmi, podprůměrný level design a poněkud jednotvárná povaha akce v poli dokáží během pár hodin natěšeného japanofila dokonale demotivovat. Řekněme to takhle, bylo by nám milejší, kdyby autoři šetřili na pompézních střihových sekvencích a dokonale vypiplané muzice a investovali do interaktivní zábavy.

Genji: Days of The Blade
PlayStation PlayStation 3

Verdikt

Genji nese stigma uspěchaného produktu – jen, aby hned od začátku byla na PS3 nějaká 3rd person akce a aby na první pohled vypadala hezky. Zdá se, že autoři jí museli vypustit do světa s plným vědomím její nedokončenosti. Když už, měli si stanovit priority opačně.

Co se nám líbí a nelíbí?

Vynikající obraz a zvuk slouží jako dobrá ukázka výkonu PS3. Čtyři hratelné postavy jsou dostatečně odlišné a disponují každá unikátní bojovou technikou. Dobře poskládaný příběh a pozoruhodné střihové sekvence.
Zoufale nudný design úrovní, který často způsobuje zmatení a nekonečné bloudění. Mimo bossovské souboje je přes všechny možnosti boj jednotvárný a nezáživný. Práci s kamerou nelze nazvat jinak než sabotáží.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama