Gamescomové dojmy z haptického vybavení bHaptics - je tohle budoucnost VR hraní?
Mám pocit, že veřejnost musí mít pocit, jako by se virtuální realita Gamescomu prakticky kompletně vyhnula. Do jisté míry je to pravda, VR her bych na showflooru napočítal na prstech… vlastně si myslím, že jsem viděl jednu jedinou VR hru, a to What the Bat! Žádná jiná mě nenapadá. Poměrně velký stánek ale patřil novému VR headsetu od firmy Pico ve veřejné části výstavy, a prakticky neustále se u něj tvořily fronty. Nás ale další z mnoha headsetů nezajímal. Nás zajímalo, kam se dá hraní s helmou na hlavě dál posunout.
Nebudu tvrdit, že hraní s helmou na hlavě je už nuda, protože to není pravda. O čem se ale dá polemizovat, je to, jestli vás ještě nějaká hra dokáže překvapit a jestli vám dokáže zprostředkovat dosud neviděný zážitek. Vysvětlím: Když máte virtuální realitu, prostě víte, co s vámi dokáže udělat. Vnímáte prostor. Dokáže ve vás navodit pocit závratě, rychlosti, nebezpečné a nepříjemné blízkosti. Díky více či méně pokročilým ovladačům vidíte své ruce, s nimiž můžete manipulovat a interagovat s prostředím kolem vás.
O tom je virtuální realita. I tu si ale můžete rozšířit.
A právě to jsme si na Gamescomu chtěli vyzkoušet. Možná jste slyšeli o společnosti bHaptics, která se specializuje na výrobu vest a dalších doplňků, díky čemuž si virtuální realitu můžete rozšířit z mozku dál na vaše tělo.
Haptické doplňky nejsou vyloženě novinkou, na stánku jsme si ale mohli vyzkoušet dvě varianty – jedna podle designérů představuje to, co je „právě teď“. Teoreticky si i vy můžete objednat vestu s několika motůrky, obléct si ji, a až si zapnete nějakou z přibližně 150 her, jenž haptickou odezvu podporují, pocítíte to, co my na stánku s příslušenstvím. Druhá varianta je ale varianta budoucnosti, jejíž implementování do her je mnohem složitější, a ještě nějakou dobu potrvá.
Základem obou setů byl TactSuit X40. Jedná se přibližně o dvoukilovou vestu se zipem na přední straně, ukrývající 40 haptických bodů, které různě intenzivně pulzují a předávají hráči informace o světě kolem sebe. Teoreticky jsme mohli hrát třeba Sniper Elite, Half-Life: Alyx nebo jakoukoliv jinou hru, ale jihokorejští vývojáři si připravili speciální demoverze, které celý test… zefektivnily a zrychlily. Takže namísto toho, aby někdo střílel Karla Fairburna, střílel onen někdo virtuální osobu složenou z několika polygonů. Kvůli grafice jsme ale haptické doplňky nezkoušeli. To nejdůležitější byla vizualizace; šlo o představivost. Velmi konkrétně - střelec stál za námi o několik pater výš, a mířil do levé zadní lopatky. Kulka poté vyletěla někde na úrovni pasu na pravé straně. Jakmile došlo k výstřelu, oba protilehlé body na vestě se zaktivovaly a vibrací hráči předaly informace o tom, co se právě stalo.
Krátká odpověď by byla, že je prostě cítíte
Nebudu lhát, pocit to není vůbec špatný. Podobných několikavteřinových dem jsme si mohli vyzkoušet víc. Jako sparing partneři jsme si mohli zaboxovat – respektive být zboxováni – nebo jsme mohli být vystaveni tornádu. Musím říct, že tornádo bylo asi pro prezentaci nejefektnější a nejefektivnější zároveň, protože vítr cirkuloval kolem hráče a rozvibroval všechny body takřka najednou, přesto patrně v rámci víru čili s rotací kolem dokola.
Pravděpodobně vás zajímá, jak jsou vjemy silné. Krátká odpověď by byla, že je prostě cítíte. Já bych si ale vlastně přál dostat větší ránu, cítit aspoň náznak bolesti, nebo spíš kopnutí. Chápu, že to není možné, ale očekávání byla v tomto směru o něco větší. Na druhou stranu, cítit přesně takový feedback je především ve střílečkách k nezaplacení. Ukázka s tím odkud schytáte výstřel člověka utvrdí v tom, že posunout zážitek na takovou úroveň není úplně od věci.
Ale to pořád ještě mluvíme o tom, co je teď. Část o budoucnosti se věnuje dalším příslušenstvím, které se budou muset dokupovat separátně. Pro představu, za TactSuit X40 dáte 499 dolarů, levnější TactSuit X16 s šestnácti body poté stojí 299 dolarů. K tomu si můžete připočíst rukavice, rukávy na zápěstí nebo paže, a Tactal, což je dodatek do brýlí, abyste dostávali vjemy i do hlavy. Rukavice? 299 dolarů. Rukávy? 249, na zápěstí a paže se platí zvlášť. Tactal je nejlevnější, i tak si připravte 149 dolarů. Dohromady jsme na zhruba 1200 dolarech, což už je cena lepšího iPhonu nebo bezmála tří Xboxů Series X.
Nemůžu říct, že bych nad něčím takovým přemýšlel, a můj soukromý názor je, že doplňky budou jen pro ty největší nadšence/blázny. Tedy pokud mluvíme o hrách. Dodatečné body zpětné vazby ale pravděpodobně využijí různé společnosti k simulování všeho možného v rámci jiných průmyslových odvětví.
Tak jako tak, všechny tři doplňky by pravděpodobně ocenili i hráči samotní. Začněme rukavicemi. Demo začalo jednoduchými operacemi, třeba zvedáním předmětů, což prezentovalo, k čemu všemu lze rukavice vlastně využít. Stačilo sevřít prsty, a v prstech jste ucítili „něco“. Ne snad vyloženě předmět, největším problémem tradičně zůstává, že prsty můžete sevřít víc, čímž se imerze vytratí, ale cítíte, že jste se něčeho dotkli. Nebo jste rukou přejeli po hladkém povrchu, jehlanech a po koulích – rozdíl byl přitom znatelný. Když vám na prst kápla kapka, cítili jste to. Když jste jej podrželi nad svíčkou, pálilo… vám to, a věděli jste, že teplo neucítíte – přesto se nějaký feedback dostavil.
Snad ještě zajímavější bylo stát se jediem. Respektive, aspoň trochu. V další sekvenci se do rukou dala vložit elektřina, jejíž paprsek jste pak mohli vystřelit „proti sobě“ na zrcadlo naproti. Nejen, že tetelení výbojů mezi prsty bylo skvěle uspokojivé, ale svou roli sehrála i vesta, přes níž se svrbění energie rozlilo do vašeho těla. Světelným mečem jste se mohli probodnout, což mělo podobný efekt, jako odstřelovač v předchozí ukázce.
Pořád si myslím, že rukavice jsou hlavním lákadlem a vlastně i největší novinkou. Ještě na moment u nich zůstaňme. Řečí čísel můžeme říct, že pocit zprostředkovává dvanáct motůrků, jeden pro každý prst a zbytek pro zápěstí. Na rozdíl od ostatního příslušenství se vyrábí v několika velikostech (klasické S, M, L, XL), přičemž se bavíme o klasických rukavicích, které jsou i mimo senzory potažené příjemnou, byť pevnou látkou. Na rukou jako byste je ani necítili. A dokonce je můžete i umýt.
Dosud jsme se však nebavili o konektivitě. Stejně jako všechno ostatní, i rukavice se obejdou bez jakýchkoliv kabelů. Chod zajištuje baterie (vesta vydrží v závislosti na verzi 18-22 hodin, rukavice 3,5), spojení zajišťuje Bluetooth. Zajímavostí je, že k rukavicím připojíte jakýkoliv headset, který má zabudovaný trackovací systém pomocí integrovaných kamer. Jmenujme například HoloLens, nebo třeba Oculus Quest, s nímž jsme hráli i my. Problémem těchto systémů je ale to, že na ruce neustále musíte dokonale koukat, z čehož pramenily různé technické glitche – holt zrovna tohle snímání není úplně dokonalé.
Dodatky na ruce, tedy na zápěstí a paže, samy o sobě ničím speciální nejsou. Prostě jen na ruce cítíte to, co na těle. Svým způsobem se dá říct to samé i o haptice kolem očí, jenže v tomhle směru je Tactal úplně jiným zážitkem. Svaly kolem obličeje jsou totiž mnohem citlivější, a jakýkoliv kontakt s obličejem byl skutečně nepříjemný (tím správným způsobem). Pravda je, že nic jiného než násilí jsme nezkoušeli, takže jsme si mohli dát ránu do obličeje, a… cítit to. Pohlazení nás vlastně ani nenapadlo, jsme přeci hráči! A pokud člověk dostane ránu, má tendenci přivírat oči a vlastně tak podněcovat přirozenou reakci svalů na hlavě.
Rozhodně jde v obecné rovině o jedinečný zážitek. Jestli se jedná o budoucnost… těžko říct. Třeba je přesně tohle směr, kterým se herní průmysl v následujících letech vydá.
