FlatOut: Ultimate Carnage
Po dvou dílech vydaných na počítače a PS2 snad nejrespektovanější budgetovka opouští svoji původní dráhu, aby se vydala na novou pouť po Xboxu 360. Tato konzole tak nově hostí další otřískané dobrodružství s plechovými vraky, které slavilo hlavně na počítačích doposud velmi slušný úspěch. Jaký postoj k novému Flatoutu zaujmete, ale hodně záleží na tom, jestli jste již druhý díl dohráli, anebo nikoli. Ultimate Carnage je totiž docela zavádějící název. Daleko lépe by se hodilo označení Flatout 2.5, protože nové dějství je vlastně „jen“ modernizovaná dvojka.
Déja vu
Nabídka herních režimů začíná obligátním jednorázovým závodem, aby pokračovala přes nezáživnou časovku až k dramatické akrobacii s řidičem, který s radostí sobě vlastní prolétne čelním sklem. Tyto sportovní disciplíny s nebohým paňácou obsahoval již první díl série, ovšem pro nováčky ozřejmím, že se jedná o krátké kaskadérské kousky, kdy se nejdříve pořádně rozjedete, abyste vhodně načasovaným katapultováním např. sestřelili kuželky, nebo doskočili do co největší výšky.
Zajímavou alternativou jsou také destrukční masakry v uzavřených arénách, které následují odkaz Destruction Derby, nebo speciální závody na tratích úchylnějšího kalibru, jako je kupř. osmička s křížením drah. Jedinou výraznější novinkou zůstává tzv. Carnage mode, který kombinuje 36 podniků ve čtyřech disciplínách. Hlavním úkolem je vždy nasbírání určitého počtu bodů, které jsou ohodnoceny jednou z medailí. Klasický závod není nic nového, ale souboj s časovanou bombou, jejíž tikání prodlužují kromě ničení okolí hlavně projeté checkpointy, již ano. Poslední dvojici tvoří již jen tradiční akrobatické jízdy a zmíněné destrukční derby.
Samozřejmě že nesmí chybět kariéra, skrývající trojici automobilových tříd. Jezdí se tedy jak na polních a lesních tratích, tak i ve vesnicích a městech. Pro každou oblast Flatout nabídne vždy vlastní vozidla, od roztřískaných pleček z vrakoviště, přes nablýskané sporťáky, až po vytuněné cesťáky à la Need for Speed. Samosebou, že se jedná vždy o smyšlené vozy. Kariéru startujete s pěti tisíci kreditů v kapse, za které si můžete nakoupit pouze pár největších šunek. Zajímavé je, že drtivá většina vozového parku zcela odpovídá druhému dílu, ale jejich ceny pro X360 verzi mírně narostly. Ve Flatoutu speciálně hraje kromě akcelerace, rychlosti a délky nitra velkou roli také hmotnost vozu, protože lehčí plečka sice pojede rychleji, ale zase neodolá všudypřítomným atakům soupeřů a po prvním postrčení se odporoučí do lesíčka na čekanou.
Všechny podniky v kariéře jsou sdruženy do pohárových sérií. První až osmé místo boduje a když se na konci dané série probojujete mezi první tři, dostanete sladkou odměnu v podobě vítaných kreditů. Kromě umístění si ale můžete navíc vydělat za rekord v počtu roztřískaných objektů u trati, za nejrychlejší kolo závodu a nebo za drsné strkanice se soupeři. Příjemné je, že zpravidla jezdí na trati až tucet vozidel, přičemž v předchůdci to bylo jen osm.
I zde se švindluje
Protivníci vám ale vůbec nic nedarují, mnohdy jezdí dost nevybíravě a bourají do všeho, co se dá. Často se jim to ale nevyplatí, a tak se dočkáte i takových okamžiků, kdy to blázen na prvním místě přímo před vámi v plné rychlosti napere do baráku, když okamžik předtím přestřelil jednu z ostřejších zatáček. AI ale dost často nepěkně švindluje s rychlostí oponentů. Stalo se, že jsem jel z kopce na plné nitro, a stejně vedle mě prosvištěl další závodník, i když před chvílí ještě ani nebyl vidět na minimapě. V jedničce bylo okaté zpomalení pole po vaší havárii. Zde to není již tak patrné, ovšem hra vám na druhou stranu nedovolí větší trhák než několik sekund.
Také zamrzí start výhradně ze zadních pozic, i když jste závod předtím zajeli na první místo. Často „dojedete“ na otočení soupeřova vozu kolmo k trati, což se snadno docílí i jemným postrčením. Takto překážející auto není možné objet a AI nemá ani špetku snahy ihned auto otočit, takže musíte zbytečně zastavit. V těchto situacích se nebere v potaz ani hmotnostní poměr vozů, tudíž lehké a malé auto jen tlačíte před sebou, bez možnosti postrčení na stranu. Jízdní projev je poplatný tradici série, tudíž počítejte s totální arkádou. Auta se ale příjemně a nezáludně řídí, takže si jízdu vychutná úplně každý.
Tuning není třeba
Na vyžití v multiplayeru nový Flatout pamatuje měrou vrchovatou, protože nabízí jak párty režim až pro osm hráčů na jedné obrazovce, tak i online podniky, včetně žebříčků nejlepších hráčů. V první zmíněné variantě jde pouze o kaskadérské disciplíny, v nichž se postupně střídají všichni účastníci. Oproti tomu nabídka online závodů potěší širší škálou, protože si můžete proti živým jezdcům zajet i klasické okruhové podniky.
Ale zdaleka nejlepší zábavou naživo jsou destrukční derby, jež se v osmičce připojených hráčů zvrhnou v totální masakr a pohyblivé vrakoviště. Oproti konkurenčním hrám se ale zatím nový Flatout tolik nehraje přes internet. Dost často jsem v lobby nenašel ani jeden závod podle užších kritérií. Více to platí pro „ranked“ podniky, kde se logují vaše úspěchy a hra vám dosazuje soupeře zhruba se stejnými výsledky podle hodnotícího systému TrueSkill. Každopádně je zdejší multiplayer nejlepší částí hry a časem bude hráčů jistě přibývat.
Největší novinka
Velkou evoluci sice hra jako taková neprodělala, ale grafika již ano. Hra běží v 1080p, všechny textury vozů i okolí citelně zjemnily a prostředí je nyní fantasticky detailní. Kde se dříve válelo pár pneumatik, je nyní celá kupa bordelu k rozjetí a rozbití a stejně to platí i pro vozidla, jež se nyní bortí a drtí ve více částech. Také okolí je daleko živější, což poznáte např. na padajícím listí, a vylepšené je i podání vody, i když nebe je stále statické. Škoda ale ořezaných opakovaček s jedinou kamerou bez možnosti uložení a také až nezřízeného používání bloom efektů (přesvětlení). Ovšem až tak kýčovitá grafika jako v Colin McRae: Dirt zde naštěstí není. Na Xboxu jsou nahrávací časy daleko delší, ale zase se můžete před startem pokochat průletem nad tratí. Nazvučení je pak zhruba v intencích předchůdce, takže borcení plechu opět podbarvuje drsnější rocková muzika s licencovanými skladbami.
Na konec jsem si nechal ovládání a zde mám také jednu výtku. Když chcete manuální řazení, nemáte na joypadu jinou volbu, než používat čelní tlačítka RB a LB. Jelikož se nacházejí nad triggery pro plyn a brzdu, při řazení musíte zpravidla pustit plyn a přehmatávat prstem, což je velmi nepohodlné. Flatout nenabízí volné namapování tlačítek na ovladač jako nový Colin a čtyři přednastavené konfigurace nejsou z nejlepších. Flatout ale podporuje i bezdrátový volant, s nímž už podobné problémy naštěstí odpadají.
Jestli jste z nějakého důvodu předešlé díly minuli, Ultimate Carnage si zamilujete a klidně si ještě bodík k hodnocení přidejte. V případě, že jste dvojku úspěšně dohráli a Flatout máte v malíčku, xboxová varianta vám kromě grafiky nic nového nenabídne. Navíc na podzim vyjde i stejně vylepšená verze pro počítače, v češtině a za tři stovky. V tomto kontextu tak vypadá Ultimate Carnage spíše jako předražený šprým, ale v rámci konzolí a jejich cenové politiky je to navýsost povedená předělávka.
Verdikt
Pro některé to bude závodní modla, ale pro matadory série je tato předělávka bezcenná. Nicméně v konzolovém rámci se jedná o výborný titul, byť se tu všechno již dříve objevilo. Kdo má počítač a šetří, počká si navíc na identickou PC verzi za pakatel.
