Filmové Uncharted je překvapivě povedená akční jízda, především v momentech, kdy převládá akce
Hned začátkem letošního roku míří do kin první filmová adaptace herní série, a to jedna z těch nejambicióznějších. Dokáže Uncharted na střírbném plátně dobře vytěžit potenciál značně filmové předlohy?
Začínat recenzi herního filmu slovy o nízké kvalitě podobných adaptací už je pořádně otřepané klišé. Samozřejmě proto, že jde o obecně známé tvrzení, na druhou stranu ale také proto, že už dlouho není pravdivé. Patřím totiž k těm, kteří například filmový Warcraft považují za celkem solidní akční blockbuster. I přes to všechno ale ke každé filmové adaptaci hry přistupujeme automaticky s despektem, a třeba poslední, velmi nadějný Sonic před pár lety pořádně zklamal.
Uncharted mělo výhodu v tom, že je už samotná předloha značně filmový materiál. Pokud jsme se někdy bavili o sériích vhodných k zfilmování, právě dobrodružství Nathana Drakea často padalo mezi prvními nápady. Další výhoda projektu spočívá v tom, že za ním stojí dobře zabezpečené studio, které samo vlastní a produkuje značku, a že byla do titulních rolí obsazena celá řada známých tváří. Vysokorozpočtových variací “na indyho” tu navíc v posledních letech zas tak moc není. Na druhou stranu je samozřejmě obtížné přijít se zábavným konceptem, který vzdává hold oblíbené předloze, dokáže fanouškům přinést vytoužený zážitek z kina, ale původní tvorbu jen tupě nevykrádá nebo nepokřivuje.
NATHAN HOLLAND
Hned z kraje můžu říct, že se to filmovému Uncharted až překvapivě daří. Z prvních trailerů jsem příliš odvařený nebyl, špatně jsem kousal především casting Sullyho, který ve filmu nosí tvář Marka Wahlberga. Výsledek je nicméně velmi příjemný.
Děj představuje jakýsi hybrid mezi vícero tituly z původní série, asi nejvýrazněji čerpá z čtyřky. Pomrknutí nebo přímo inspiraci hrami ale můžete vidět prakticky v každé kapitole. Ikonickou letadlovou scénu z trojky jste asi viděli už v upoutávkách, i když tady má tak trochu jiné rozuzlení. Nechybí ale ani vzpomínkové pasáže ve stylu čtvrtého dílu, stejně jako scéna v aukční síni. Z toho už je asi patrné, že Nate Toma Hollanda není tak úplně Nate Nolana Northa, film si zkrátka staví své vlastní univerzum s odlišnými setkáními a vztahy. Elena ostatně úplně chybí.
Dějový oblouk také představuje jakýsi mišmaš předloh. Nathan se Sullym pátrají po ztraceném nákladu zlata, který španělům ukradla posádka Magalhãesovy výpravy. Do akce se ale brzy zaplétá stará známá Chloe Frazer a především nový záporák, dědic bohaté španělské rodiny ztvárněný Antoniem Banderasem. A také jeho drsná pobočnice.
Příběh jako takový asi sošky sbírat nebude, na poměry Uncharted ale bohatě stačí. Příjemným osvěžením je, že je většina zábavy a zvratů vystavěna na konceptu nedůvěry. Postavy si navzájem nevěří, podrážejí se, mění strany a nutnost spojit síly a zasadit semínko důvěry figuruje i v ústřední hádance a pátrání po pokladu.
Těsně před vydáním se objevovaly promo materiály, které tvrdily, že se Tom Holland během natáčení posledních Spider-manů prakticky nemohl odlepit od konzole, kterou mu Sony zapůjčila do karavanu, přičemž většinu času trávil právě s Uncharted. Do jaké míry je to pravda, to se můžeme jen dohadovat, Nathan Drake v jeho podání je ale celkem solidní. Uštěpačné hláškování mu zatím nejde tak dobře a přirozeně jako Northovi, především ke konci ale pod slupkou trapného teenagera, který neví kdy zmlknout, skutečně začnete vidět… trapného mladého dobrodruha, který neví kdy zmlknout.
Překvapivě silný je pak i Banderas ve své záporné roli
Obměkčil mě nakonec i Mark Wahlberg jako Sully. Ten je sice do příběhu natlačen dost křečovitě a s Hollandem tvoří dost nesourodý pár, postupně ale jistá chemie mezi titulní dvojící vznikne. Sophia Ali jako Chloe je naprosto super, překvapivě silný je pak i Banderas ve své záporné roli. To, co v trailerech působí jako trochu bizarní parodie, nakonec do uvolněného plynutí filmu skvěle zapadá, zkušený herec si postavu úlisného boháče doslova užívá. Neseděla mi jen brutální Tati Gabrielle, která dostala vzhledem k plochosti své postavy až moc prostoru.
NEŽ SE VLAK ROZJEDE
Ze samotného vyprávění mám trochu rozporuplný pocit. Hlavně ze začátku film upřímně řečeno hodně skřípe. Otevírací akt s osudem bratří Drakeových je vyloženě toporný a nefungují ani dialogy, ani plynutí děje. Foreshadowing a snaha o vykreslení nějakých základních obrysů života hrdinů je v tomto případě podaný zbytečně tupě a obrazně, tvůrce ale zřejmě tlačila stopáž. Až s prvními akčními momenty se začne zábava trochu rozjíždět a především v závěrečném aktu na Filipínách štáb sešlápl plyn opravdu až na podlahu. Někomu možná značně přepálené divočiny, které se v dosud celkem “komorním” (na poměry Uncharted) filmu začnou dít, nebudou úplně po chuti. Ducha herní předlohy podle mě ale zachytává závěr. Opravdu skvělé a ujeté létání vzduchem, kde se Nathanovi zázračně vyhýbají všechna smrtelná zranění, prostě do podobného filmu patří. To samé platí pro úsměvné řešení hádanek a hodně krkolomné rozkrývání záhad.
Filmovému Uncharted na druhou stranu musím přičíst, že se vyhýbá některým bizarním chybkám původních her a podobných filmových sérií. Dobrodružných klišé ve stylu Indiana Jonese nebo Pirátů z Karibiku sice uvidíte docela hodně, jiné věci ale celkem dávají smysl. Otevřeným kobkám tak nějak věříte, že v nich skutečně pár staletí nikdo nebyl, na hrdiny zde naštěstí nečeká tisícovka ozbrojených nepřátel.
Samozřejmě nechybí ani řada odkazů pro fanoušky, včetně jednoho docela velkého fanservice. Řada scén také evokuje herní lokace. Mě osobně jen trochu mrzí, že autoři skoro až arogantně kalkulují se vznikem pokračování. Jsem si celkem jistý, že oprávněně. V dnešní době, kdy v kinosálech zoufale hoří i jindy stoprocentní projekty (třeba Roland Emmerich), je kombinace Sony a Toma Hollanda prakticky zaručeným receptem na úspěch. Ostatně kombinace hláškujícího Hollanda, pohledné snědé slečny a staršího mentora spidermanovskou trilogii připomíná možná až moc. Nějaká ta pokora a uzavřenost příběhu by se mi ale přece jen líbila možná o špetku více.
Ve výsledku jde o velmi příjemnou popcornovou zábavu, která sama sebe nebere moc vážně, nesklouzává ale tak blízko k hranici parodie jako třeba netflixovský Red Notice. Věřím, že zaujme fanoušky série i neznalé příznivce filmového dobrodrůža, úplně stoprocentní ale není. Dle mého názoru je nejsilnější, když se na obrazovce něco děje, když zrovna herci nežvýkají nepříliš povedené dialogy. Vybudovaná dynamika charismatických postav, jeden z nosných prvků herní předlohy, pak nejvíc tvrdí muziku až ke konci. Ale to už je úděl prvních dílů.
Verdikt
Solidní akční dobrodružství, které má kodrcavý začátek, v akčních scénách ale dokáže vykouzlit zábavné momenty a později funguje i po stránce dynamiky mezi postavami. Navíc řadou pomrknutí potěší fanoušky předlohy.
