Happy Feet Recenze Film vs. Hra: Happy Feet

Film vs. Hra: Happy Feet

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

18. 12. 2006 23:38
Reklama

Hry postavené na základě filmových titulů jsou povětšinou šité horkou jehlou a všeobecně svůj hon za alespoň průměrnou kvalitou prohrávají. Hlavním zájmem vývojářů je svézt se na jedné vlně spolu s filmaři, a pokud možno tak vyždímat z lačných fanoušků co nejvíce peněz. Filmové hry často postrádají hlubší smysl, nevyznačují se obtížností nebo propracovaností a pokud je má na svědomí větší vývojářské studio, na první pohled je poznat, že jsou tvořeny jen jako určitá "bokovka". V poslední době se objevilo několik výjimek, například solidní Eragon, které jsou ale vyvážené libůstkami typu Ro(c)k Podvraťáků, a při pohledu do historie vytane hráči na mysli snad jen fantastické překvapení Chronicles of Riddick. Happy Feet, neboli příběh tučňáka, co neumí zpívat a tak se dal raději na step, patří bohužel do té výrazně větší množiny a důvodů je hned několik.

Film - Vyhořelý pokus o originalitu

Animované filmy, které poslední dobou zažívají velkou renesanci a s tím spojený vzrůst obliby (a tržeb), došly zhruba tam, kam už před několika lety podle některých dospěly počítačové hry. Postrádají originalitu a jak známo, ne každý pokus o něco nového musí dopadnout úspěchem. Happy Feet se však hned zkraje tváří docela normálně: nabídne pěvecké vystoupení tučňáka Memphise (Hugh Jackman) a tučňáčí slečny Normy Jean (Nicole Kidman), kteří si společně vyzpívají vytoužené vejce (tomu se říká originální metoda umělého oplodnění!). Díky nepozornosti však vejce Memphisovi jednoho večera vyklouzne a i když ho rychle znovu ukryje do tepla, něco není v pořádku. Malý Mumble (Elijah Wood) má totiž nepředstavitelnou vadu - neumí zpívat. A jelikož je zpěv tím nejpodstatnějším, co tučňáci musí umět, hledí na něj všichni skrz prsty. Na popularitě mu nepřidává ani jeho nejvypracovanější vlastnost, stepování á la Lord of the Dance, a je nakonec z kolonie vyhnán vůdcem rady starších, Noahem (Hugo Weaving).

V druhé půlce filmu se však naplno rozvine styl režiséra George Millera, který je podepsán především pod kultovním filmem Šílený Max. Právě od exodu Mumbla se totiž pomyslná mince otočí a s velkými rozpaky najednou zjistíte, že ten film není až tak pro děti, jak by se z písničkami nacpaného úvodu zdálo. Následuje hned několik akčních scén, ve kterých figurují různá znetvořená zvířata (kosatky, mroži, tuleni) a útok na dětskou psychiku je zde docela drastický. Všechno vyvrcholí scénou, kdy je Mumble, toho času zavřený v Zoo, prakticky na pokraji psychického zhroucení. Závěr filmu navíc atakuje hloupou lidskou povahu a působí jako propaganda Greenpeace, apelující na nutnost zastavení rybaření, aby chudáci tučňáci měli co jíst. Nutno podotknout, že všechny scény jsou slepeny písničkami, které doprovází všudypřítomný step a není tedy vůbec obtížné se soustředit na tok nedotaženého děje. Svoji práci však na jedničku s hvězdičkou odvedlo australské studio Animal Logic - kvalita technického zpracování filmu se může směle měřit i s tvorbou legendárního Pixaru!

Hodnocení filmu: 5/10

Verdikt

Začátek filmu se tváří jako nevinná pohádka, proložená směsicí moderních písniček a stepu hlavního hrdiny. Druhá polovina se však nese v dosti pochmurném duchu, objevují se dětskému publiku nepřiměřené scény a celkově vše působí jako klovatinou slepený cucek (nevím, jestli se ještě ve školách používá, ale klovatina je tekuté lepidlo, které nedrží, vypadá jako sopel a zásadně slepí jediné: uživatelovy prsty - pozn.ed.). Úsměv tak u dětí vystřídají vykulené oči a možná dojde i na pláč nebo noční můry. My ostatní si hezky zdřímneme…

Hra podle filmu - Místy nuda i pro děti

Happy Feet je potřeba hned od začátku chápat jako hru určenou předně pro malé děti. Takové hry by měly být jednoduché, zábavné, barevné a příjemně ozvučené. Dalo by se říci, že Happy Feet zmíněný výčet splňuje, ale podobně jako v případě filmu se zde nachází několik podstatných "proti", které výsledné hodnocení kazí. Pokud jsme v úvodu mluvili o "bokovkách" velkých vývojářů, můžeme toto tvrzení na Happy Feet aplikovat takřka beze zbytku. Tvorby hry se totiž ujalo studio Midway, kterému sekundovala společnost Warner Brothers, přinášející pochopitelně licenci na ztvárnění všech filmových reálií. Happy Feet vychází také pro všechny current-gen konzole a na PC verzi je to znát hned z úvodního menu. Z herních nabídek na vás čeká samozřejmě ucelený příběh kopírující film, dále rodinný mód a bonusové úrovně, které postupem hraní odemknete. Slova vývojářů o tom, že Happy Feet je bombastickou adventurou, berte s velkou nadsázkou, neboť tím možná tvůrci neoklamou ani sami sebe.

Hlavní příběh je sice rozvrstven po celé Antarktidě, avšak nabízí jen tři typy disciplín, které se stále opakují. Konkrétně jde o sjezd s kopce po břiše, plavání v moři a stepování. Jednotlivé aktivity jsou ze začátku docela zábavné, ale jelikož se opakují tolikrát za sebou, začnou vás nudit. Smutné je i to, že se vývojáři nesnažili o změnu prostředí, a tak jsou sjezdové tratě v podstatě jen dvě, moře stále stejné a tanec jakbysmet. Ovládání je díkybohu prostinké a neměli by s ním mít problémy ani ti nejmenší pařánci - pro splnění všech zadaných úkolů si vystačíte jen s kurzorovými šipkami. Úkoly se však opakují stejně jako disciplíny a pomyslné kolečko, čítající sběr určitých předmětů, prolétávání zrychlovacími checkpointy a útěk před obludou, se otáčí pekelně rychle. Po dokončení úkolu v dané lokaci vám hra vypíše výsledné skóre, ohodnocené medailemi. Pokud se vám podaří (a věřte, že někdy i nepodaří) získat zlatou "placku", odemkne se vám příslušná lokace pro pozdější hraní. Zmíněný rodinný mód pak vyžaduje připojení gamepadu a skrývá v sobě jednoduchý multiplayer pro dva hráče ve zmíněných disciplínách a lokacích.

Grafické zpracování Happy Feet nabízí v porovnání s ostatními budgetovými hrami solidní průměr. Modely jednotlivých tučňáků odpovídají filmu, cut-scény působí vcelku věrohodně, nebýt však trochu kostrbatějších animací a nedotažených prostředí. Hudební doprovod je také kvalitní a pokud máte rádi popovou muziku, budete jako doma především u taneční disciplíny. Zvukovou stránku hry navíc zvedá i dabing filmových herců a skutečně cool hlas jednoho ze španělsky mluvících minitučňáků, které Mumble potká během svojí pouti přes Antarktidu. Přes převážně kladný dojem z technického zpracování však musíme zmínit fakt, že si hra při instalaci ukousla z pevného disku 4,8 GB volného místa, což je už docela na pováženou. Totéž platí o kameře, obvyklé nemoci budgetových adventur. Občas nestíhá ve svižném ledovém korytu a místy zavazí při úkolech v moři; s trochou cviku si však lze rychle zvyknout.

Celkově vzato není Happy Feet žádný zázrak, ale s ohledem na věk může cílovou skupinu hráčů na víkend vcelku zabavit. Povedený je především sjezd s kopce a hudební doprovod. Nebýt jen omezeného výběru disciplín, určitě by hra sklidila ve finálním hodnocení o nějaký ten bodík navíc. Pro malé obdivovatele stepaře Mumbla je však tahle hříčka dobrou víkendovou volbou, ostatní dají přednost něčemu méně infantilnímu.

Happy Feet
Windows PC

Verdikt

Happy Feet není rozhodně hra pro teenagery, ale nejmenší hráče by mohla alespoň na chvíli zabavit. Pokud je dítěti mezi pěti a devíti lety, vidělo film a bavilo se aspoň prvních 50 minut, bude se bavit nějakou chvíli i u hry.

Co se nám líbí a nelíbí?

Jednoduchost, kvalitní muzika, dabing od filmových herců, na začátku docela zábavné.
Občasné problémy s kamerou, stereotypní lokace, úkoly i disciplíny, nemotorné animace.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama