FIFA 11 - dojmy z hraní
Aniž bychom chtěli upírat posledním dílům série FIFA jejich nespornou kvalitu, každoroční povídačky vývojářů už raději ignorujeme. Hemží se to v nich samými superlativy, s nimiž výsledný produkt ne vždycky stoprocentně koresponduje a nejinak je tomu i letos. Lidé z EA Canada přislíbili nalepit na předchozí FIFU 10 pár novinek, přidat jeden zajímavý mód a v nové krabici prodat hru znovu. Jenže, stejně jako každý rok, chytáme se nakonec u hraní za nos a potichu uznáváme, že se to těm lidem zase povedlo! Na finální verdikt je sice ještě brzy, ale s ohledem na to, že v redakci přistála novinářská verze „jedenáctky“, podělíme se s vámi o naše dojmy.
I ty se staň brankářem!
A začněme hned novinkou z nejočekávanějších, slibovaným brankářským módem. Vývojáři si jen stěží mohli vybrat lepší ročník, než je právě ten s jedenáctkou na konci, aby konečně umožnili hráčům ovládat i toho posledního, tedy jedenáctého hráče na hřišti. Všichni Čechové, Van der Saarové a Buffonové tak mohou natáhnout své olbřímí rukavice, flusnout si do dlaní a postavit se mezi tyče! Mód Be-A-Goalkeeper samozřejmě vychází z již zaběhnutého Be-A-Pro a snaží se vás udržet ve střehu po celou dobu devadesáti minut. Bohužel, z několika zápasů musíme říci, že to žádná velká zábava není a ne snad proto, že bychom očekávali v brance stejně akce, jako jinde na hřišti, ale proto, že umělá inteligence, byť na nejvyšší obtížnost, nechá projít do vápna jen naprosté minimum střel. Upřímně, číselnou statistiku jsme nevytvářeli, odhadem jde ale o jeden až dva zákroky za zápas, což není věru mnoho. Jistým vysvobozením pak může být volba slabšího týmu proti silnějšímu, i tak nás ale sledování zápasu z branky příliš nenadchlo.
Každý za sebe
Méně rozpačité dojmy už ale máme z přepracovaného systému přihrávek, který na vás vybafne hned v prvním zápase a přinutí vás změnit způsob hry. Tatam jsou na chlup přesné přihrávky, které jste vysílali snad i poslepu. Nyní musíte skutečně zaměřit a ještě se popasovat se silou, abyste chudáka útočníka nezahnali bůhví kam. V tomto ohledu tedy doznala série zvýšení obtížnosti, toto rozhodnutí ale chápeme a hodnotíme jej kladně. Jedině tak lze totiž posunout zážitek trochu dál a nabídnout hráčům něco trochu jiného. Společně s přihrávkami se pak váže třetí velký prvek, Personality+, jenž se stará o unikátní chování jednotlivých hráčů. Velmi zjednodušeně by se dala tato vymoženost popsat jako dodržování postů, je zatím ale něco víc. Budete-li hrát za větší týmy, které se jen hemží slavnými jmény, doopravdy poznáte rozdíly v chování každého z nich. Například Ashley Cole z Chelsea je pověstný tím, že si velmi rád zabíhá až k rohovému praporku soupeře, ani ve FIFA 11 se tenhle chlapík nechová jinak. Anebo Lionel Messi, který se snaží tahat balon třeba i přes tři hráče a mohutně vám svými schopnostmi pomáhá. A Milan Baroš? Stačí, aby se ho někdo jen dotknul a už padá teatrálně k zemi.
Dopadne to dobře, nebojte!
Z dalších vylepšení už jen krátce vybíráme přepracovaný mód kariéry, v rámci kterého můžete být buďto začínající fotbalista, hrající trenér, anebo se na všechny tyhle herní záležitosti vykašlete a stanete se generálním manažerem. Rozhodnutí je čistě na vás a jediné, co všechny tři varianty hry spojuje, je patnáct let, po které můžete vámi vybranou činnost vykonávat. Je ale logické, že na detailní posouzení kvalit tohoto módu, stejně jako celého multiplayeru, je ještě brzo a dostaneme se k němu až v rámci recenzování. A jak to tak vypadá, jediné, co můžeme doopravdy hodnotit, je míra prezentace a kvality grafiky. Počet zastoupených sezón se alespoň na první pohled nezměnil, všechny týmy už ale měly aktualizované soupisky a nechybí ani změny týmů v jednotlivých soutěžích s ohledem na loňské výsledky. Po vizuální stránce si rovněž není nač stěžovat, přičteme-li k fluidnímu pohybu nové animace a vylepšené oslavy gólů. Takže pár banánů soupeři a Votroci do toho!
