Everybody's Golf: World Tour

Bylo to nedávno, co účastníky Hpodu jeden z čtenářů postavil před volbu: arkáda, nebo simulace? Jak už jsem tehdy odpověděl, stojím spíš na straně Burnoutu (a ne Gran Turisma), Ace Combatu (a ne Sturmoviku), Halo (a ne Rainbow Six), Mario Smash Footballu (a ne Pro Eva). A v neposlední řadě Everybody's Golfu (a ne Tiger Woodse), jehož se považuji za dlouholetého fanouška... Všechno začalo za časů PlayStation 1. První díl vyrobilo studio Camelot, tvůrci podobně laděné série Mario Golf na platformách Nintenda. Počínaje dvojkou se však zodpovědnosti chopila parta z Clap Hanz, která dá se říci od té doby neustále vybrušuje od počátku téměř perfektní hratelnostní model. World Tour je technicky vzato pátým dílem v sérii (po třech na PS1 a jednom na PS2). Mezitím však vyšly i dvě handheldové verze pro PSP (s matoucím číslováním znovu od jedničky). A s potěšením konstatuji, že se autoři z technologie PS3 nezbláznili a vytvořili "jen" osvěženou verzi své skoro dokonalé hry pro HD displeje a zasíťované hráče. Žádné analogové snahy o realismus, žádné křečovité pokusy o využití pohybových senzorů Sixaxisu.

Evoluční přístup

Inovace v ovládání je přítomna pouze v podobě nepovinného tzv. "advance" režimu odpalování. Představuje alternativu ke klasickému horizontálnímu ukazateli, jehož nabíhající "energii" musíte v klasickém režimu dvakrát trefit - jednou pro sílu odpalu, podruhé pro jeho přesnost. Advance režim je, když jej trošku prozkoumáte, pouze skinem klasického režimu. Místo horizontálního ukazatele používá jiné vizuální indikátory. Síla odpalu je naznačena animací postavy švihající s golfovou holí. Při prvním bílém záblesku hole jste přesně na polovině energie, stoprocentní délku pak zaručuje plně napřahnutá hůl v červeném záblesku. Přesnost úderu stanovíte znovu druhým klikem, tentokrát ale místo nabíhající baru sledujete kružnici "zoomující" na míček. Navzdory řečenému, je advance režim celkem úspěšným obohacením hry. Zjednodušuje přesnost ale klade větší nároky na odhad správné délky. Pozitivním handicapem, který oceníte při prvním odpalu driverem, je pak asi desetiprocentní délky, kterou dostanete odměnou za skvělou trefu (hlášku "Nice Shot!" od caddyho uslyšíte mnohokrát).

Drahá kosmetika

Všechno ostatní jsou už jenom kosmetické úpravy, které však, alespoň v mých očích, podstatným způsobem zkvalitňují zážitek ze hry. Když pominu takové "prkotiny" jako je nulový loading mezi jamkami (v rámci svižně nataženého hřiště) a obří kapacita zásobníku, do kterého si ukládáte nejpěknější výkony formou videa (automaticky i manuálně), dostáváme se hned ke grafickému podání. Postavičky v Everybody's Golf byly vždycky rozhodující veličinou, která jej na první pohled odlišovala od seriózní, tak trochu sucharské konkurence. Ovšem až tady na PS3 můžu díky lahodné hi-resové animaci ocenit řeč těla a humor, který je tak výrazně charakterizuje. Máme tu sebevědomou a sebestřednou korejskou herečku, která se nejvíc ze všeho těší na podepisování míčků, uspěchaného manažéra, který mezi odpaly telefonuje se svým burzovním makléřem, italského playboye, kterému ješitnost podlamuje na greenu kolena, a jakési skandinávské nemehlo schopné zakopnout i na vzorně upraveném anglickém trávníku. Všechny tyto bizardní a spolehlivě zábavné figurky si nyní zasaďte do prostředí těch nejkrásnějších, značně realisticky modelovaných golfových hřišť. Na malebné Okinawě doprovází každé švihnutí holí šum nedalekého příboje, evropské jamky jsou obklopeny noblesními zámečky a africká část turnaje vám bude díky množství živě animovaných zvířat připadat skoro jako simulátor safari. Kolem jedné jamky se dokonce prohání asi pět nebo šest offroadových speciálů v rallye závodu. Škoda, že autoři neumožnili postavám se zde volně porcházet a rozhlížet, nic by tomu technicky nebránilo. A procházky na čerstvém vzduchu v hezky upraveném prostředí přeci ke golfu patří.

Sólo pro golf

Zdařilý je i kariérní systém hry, který vás nenásilně učí stále náročnějším technikám odpalu. Každá fáze singleplayeru sestává z několika devíti- nebo osmnáctijamkových her s různě nastavenými podmínkami. Zde se hraje podle pravidel "match play", kladné či záporné body za každou jamku (podle vašeho stavu relativně vůči paru) se sčítají a určují celkový výsledek. K dokončení fáze (a postupu do souboje s "bossovskou" postavou podle pravidel "stroke play" - každá vyhraná jamka je za bod) přitom není třeba vyhrát všechny hry. To považuji za výtečné rozhodnutí, které podtrhuje ležérní game design Everybody's Golfu. Zkusíte, co vám vyhovuje, a bez větších zádrhelů postupujete dál směrem k novým hřištím, schopnějším postavám a profesionálnějšímu vybavení.

Na věky

Před každým švihnutím holí je třeba zvážit spoustu činitelů. Typ rotace, směr a sílu větru, sílu úderu, převýšení, terén kolem jamky, nebezpečné překážky jako jsou stromy, vodní plochy nebo písečné pasti, možnost použít supersilný úder... To všechno hraje v zdánlivě jednoduché, skutečně velice přístupné ale pod povrchem značně komplexní hře na golf roli. A to všechno poskytuje World Touru značnou hlobku i trvanlivost. Na skutečnou dlouhověkost ovšem zadělávají výborné multiplayerové režimy. Tedy, z vlastní zkušenosti můžu posoudit pouze offlinový, který díky střídavé povaze golfu funguje naprosto skvěle - sledovat soupeře při hře je v napínavé situaci téměř stejně zábavné jako, když jste sami na řadě. Online režim, umožňující turnaje pro desítky hráčů (všichni hrají souběžně určitou jamku, ale na další se posouvají, až když jsou všichni hotoví) zní při nejmenším teoreticky skvěle a těším se, že ho vyzkouším, jakmile mi do ruky padne retailová kopie hry.