Dragon Quest: Journey of the Cursed King Recenze Dragon Quest: Journey of the Cursed King

Dragon Quest: Journey of the Cursed King

jiri.skrampal

jiri.skrampal

17. 4. 2006 22:47 5
Reklama

Square-Enix zná dnes každý, komu bylo dovoleno byť jen přičichnout k některému z jeho geniálních RPG. Doba je uspěchaná a tak si dnes jen málokdo vzpomene, že Square a Enix byly ještě nedávno dvě samostatné firmy a největší rivalové. V Zemi vycházejícího slunce se o přízeň hráčů bily dvě fantastické série – Final Fantasy od Square a Dragon Quest od Enixu. Leckoho může překvapit, že v žebříčcích oblíbenosti měl vždy navrch Dragon Quest. Je to zarážející především pro nás v Evropě, hlavně proto, že ono záhadné „Dragon Quest“ je pro nás stále velká neznámá, kdežto Final Fantasy už se zde stihlo stát kultem s nespočtem fanoušků. I když vůbec první DQ, který se do Evropy dostává, nese v Japonsku číslo VIII, nám nezbývá, než si říci „lepší pozdě než vůbec“ a pustit se do hraní. Ne nadarmo na každý RPG drahokam z dílen japonských vývojářů čekáme jako na smilování boží.

Final Fantasy go home

Předem si je třeba ujasnit několik věcí. I přesto, že Square a Enix teď tvoří jeden velký vývojářský kolos, je v každém detailu DQ vidět, že týmy Square zodpovědné za Final Fantasy, se ho ani nedotkly. Pokud byste o téhle hře začali přemýšlet, zapomeňte na FF. Nikdy jste se neproháněli na Cloudově na motorce, nikdy jste neprožili love-story Squalla a Rinoy, nikdy jste nenavštívili Zanarikand. Dragon Quest není ani pokračování FF ani jeho variace a pokud o něm tak budete přemýšlet může se vám snadno stát, že si tím hru velice zkazíte. Nehledejte zde žádné dlouhé filmové sekvence v dechberoucí kvalitě, žádný vyšperkovaný RPG systém, o tom tahle hra prostě není. A o čem tedy je? V první řadě ne o příběhu. Překvapeni? Ve hře se vžijete do role mladého hrdiny, jenž doprovází malou příšerku, která byla králem, než ji zlý černokněžník proměnil do nelidské podoby. Mnohem víc než samotný, celkem předvídatelný, příběh si ale užijete stylové enginové filmečky, které bez výjimky srší vtipem a kvalitou se stylovostí dohánějí japonské kreslené seriály.

Systém

Ač jsou historické kořeny série Dragon Quest tou nejčistší esencí japonských RPG, osmý díl nese stopy her, které jsou pro japonskou tvorbu velice netypické. Možná mě budete mít za blázna, když se zmíním o Morrowindu, ale stejně jako v něm i v Dragon Questu hraje své nezastupitelné místo skutečně obrovský herní svět a velká volnost, se kterou se po něm můžete pohybovat. Zde bych srovnávání s Morrowindem utnul, přeci jenom jsme totiž u JRPG a příběh, který tvoří kostru hry, naprosté volnosti trochu přistřihává křidélka.

Je libo souboj?

Po enginvém intru jste vrženi do prvního boje a světe div se, soubojový systém je naprosto stejný jako před dvaceti lety v prvním Dragon Questu. Pro neznalé připomenu, že jde o kolový systém, kdy je vaše parta na jedné straně a nepřátele na straně druhé, přičemž se podle svých aktuálních statistik střídají v útocích. Tenhle geniálně jednoduchý bojový předpis je léty prověřený a měli jste ho možnost vidět v desítkách her. To je možná kámen úrazu. Jestli si sem tam rádi zahrajete RPG, a tenhle systém vám vyhovuje, nemusíte zoufat. Pokud jste ale od dob SNES poctivě dohráli všechny hry, které jen trochu zaváněli JRPG, musíte už mít naprosto STEJNÝCH soubojů plné zuby. Druhou nepříjemností jsou náhodné souboje. Ve městech jste jich sice ušetřeni, ale na cestách se vám nepovede ujít ani deset kroků bez toho, aby vás nepřepadla skupinka monster. Velice praktické při trénování postav, velice otravné při dlouhých pochodech. Tahle, místy až zrůdná intenzita náhodných soubojů, je částečně kompenzována tím, že můžete kdykoliv z boje pláchnout a i když se rozhodnete zůstat a bojovat, je to většinou otázka několika desítek sekund. Nechci aby to vyznělo tak, že systém hry je špatný. Naopak, nabízí čistou a zábavnou formu klasického bojového schématu japonských RPG. Jen škoda absence jakékoliv změny či vylepšení.

Audiovizuální orgie

Grafika i zvuky jsou bez zbytečného přehánění úžasné a vytříbený vizuální styl a líbivý soundtrack potěší vaše smysly více než Chlípné školačky vol.3. Celý svět je tvořen elegantní Cell -Shadingovou grafikou a nejen na hlavním hrdinovi je jasně vidět inspirace v klasickém anime. „Kreslený“ styl však hernímu prostředí neubírá na opravdovosti. Města i vesničky, do kterých zavítáte, jsou vyvedeny s krásným smyslem pro detail a nekonečné exteriéry, které vyplňují zbytek světa, je radost procházet. Narazíme zde i na prvek, v podobných hrách nevídaný, to jest dynamicky se měnící den a noc v reálném čase. Západy a východy slunce překrásně barví mraky do odstínů červené a růžové a i na pouhou noční oblohu se klidně vydržíte dívat až do prvních červánků. Zde jsem chtěl herní soundtrack srovnat s vysokou laťkou v příbuzných hrách, načež jsem si uvědomil, že to je nemožný úkol. Hudba je orchestrální, podmanivá, atmosférická a především naprosto unikátní. Zde jen těžko podají výpověď pouhá slova a dokud se do tónů Dragon Questu nezaposloucháte sami, nepoznáte, v čem tkví jejich neopakovatelné kouzlo.

Závěr

Dragon Quest je velkolepé dobrodružství, prezentované v podobě typické pro japonská RPG a přesto tak rozdílné od Final Fantasy. Není ani lepší, ani horší, je jen jiný a to ve všech směrech. Pokud se necháte zlákat širými dálkami jeho obrovského fantasy světa, jistě přehlédnete i drobný nedostatek v podobě okoukaného a ne příliš variabilního soubojového systému. Věřte, že tahle hra za to stojí.

Dragon Quest: Journey of the Cursed King
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Dobrodružství sršící humorem v provedení více než elegantním s klasickým bojovým systémem japonských RPG.

Co se nám líbí a nelíbí?

Líbivá grafika, orchestrální hudba, poutavý příběh, jednoduché a zábavné RPG prvky.
Šílená frekvence náhodných soubojů, okoukaný RPG systém bez špetky invence.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama