Dishonored Recenze Dishonored

Dishonored

Maggot

Maggot

10. 10. 2012 22:22 32
Reklama

Že prý násilí nic neřeší. Že je prý pomsta chabým projevem zoufalosti a strachu. Co když ale pomsta ještě nikdy nebyla promyšlená tak perfektně, že byste si chtěli vychutnat každou její vteřinu? Akce Dishonored měla od oznámení ambice na nápravu stagnujícího žánru, co více, měla mu ukázat nový směr. Cestu, kterou vydláždila jména jako Deus Ex a Thief, následuje i nejnovější počin Bethesdy, jehož premisou je kompletní náprava zkažené morálky a nastolení dobra. Označení Dishonored pouhou cedulkou "hit" je považováno za hrdelní zločin. Cesta k vykoupení ještě nikdy nebyla tak sebejistá a zajímavá. Neobejdete se bez krve, tentokrát ale budete žadonit o každý mililitr!

Útlak z vnější

Corvo Attano žil spokojený život jako tělesný strážce císařovny města Dunwall, tragédií zbrocené společnosti, jež se léta hroutí pod nátlakem politických represí a krysího moru. V nejhorší moment městu neznámí pachatelé zasadí tu nejtvrdší možnou ránu. Císařovna je před vašimi zraky zabita a její dcera Emily, nástupkyně trůnu, unesena, jen aby mohla být veškerá vina uložena na vaše bedra. Ve zkratce řečeno, od počátku jste psancem ve městě psanců a pochybných existencí, kde politický režim a jeho grafické projevy připomínají život v konkurenčním městě City 17, dokonale vyobrazeným v Half-Life 2.

Zatímco celý koncept pomsty a sebeočištění představuje stejné klišé jako v jakémkoliv jiném populárním a uměleckém odvětví, právě způsob prolínání hlavních a vedlejších dějových prvků dává jasně najevo, že Dishonored není jen "one man show" o vrahovi, co rád vraždí. Příběhové pozadí je směsicí krvavé politiky, úpadku lidské morálky a podprahovou snahou hráči vnutit fakt, že naše společnost může dopadnout na stejné dno, jako ta virtuální. Míra sugesce dosahuje maximální úrovně v momentu, kdy vkročíte do Dunwallu jako takového. Město si žije svým vlastním životem a do utrápených tváří civilistů je jasně vyryto znamení konce světa. Všudypřítomné hlídky bojují nejenom s rostoucím počtem nakažených krys, ale také s lidmi, kteří podlehli zákeřnému moru.

Představte si Anglii na industriálním vrcholu, na nějž napasujete Orwellův román 1984. Atmosféra doslova dští z každého koutu hry, její jedinou slabinou je Corvo jakožto hrdina bez hlasu a špetky duše. Od začátku do konce hry se prolíná pro Bethesdu typický smysl pro detail s prvky charakteristickými pro obří RPG. Corvo ze sebe nevydá ani hlásku, o to více bychom uvítali, kdyby byl hlavní hrdina obdařen unikátním hlasovým projevem, jenž by ještě více nakopnul sám o sobě unikátního ducha hry. Dishonored přináší jedinečný zážitek, o čemž vás nepřesvědčíme my ani vaši kamarádi a nejspíš ani vývojáři. Sama hra to zvládne do deseti minut od prvního spuštění.

Jdi tudy anebo ne

Dishonored se totiž pyšní téměř vymřelou hratelností, která hráče odměňuje za to, že se skutečně pohybuje jako vrah. Ačkoliv se jedná o konceptuálně lineární záležitost s otevřenými úrovněmi, jež představují jednotlivé kapitoly, počet cest a rozmanitost herních úrovních netrumfne ani ten největší sandbox. K cíli vždy vede hned několik cest a tím nemyslíme dvě zapadlé křižovatky a jednu tajnou cestu šachtou. Dáme vám příklad.

Jako myš: Vaším úkolem je infiltrovat obří nevěstinec, v němž je potřeba odstranit dva cíle. Při průzkumu přilehlého okolí například zjistíte, že diskrétní cesta do budovy vede skrze přilehlou bytovku, do které se lze dostat střešním oknem, jež lze odemknout klíčem, který se houpe nad zadnicí jednoho ze strážných. Můžete jej tedy zabít a vzít si ho, nebo si ho potichu jako šikovný kapsář vzít a nezanechat za sebou jedinou stopu.

Jump-n-go: Během trajdání po ochozech okolních budov si všimnete vcelku masivních dekoračních bloků pod střechou paláce. Teleportací na ně dohopsáte pomocí billboardů a pouličních lamp, posléze vás čeká pohled na sály plné strážných. Skočit mezi ně dá vznik situaci připomínající krmení dravých šelem přímo z ruky. A tak prostřednictvím velkých lustrů a obrazů doskáčete až na místo určení.

Pavouk chlípník: Proč ale k věcem přistupovat s nadhledem, když můžete jít hezky odspodu. V Dishonored se velice často zapomíná na zavírání sklepních oken, berte to tedy jako výzvu. A když nenajdete vhodný otvor, vyzkoušejte například kanály nebo říční výpusti. Takto se dostanete do sklepení budovy, ze kterého si dojdete za bordelmámou, uspíte/zabijete ji a vezmete si svazek klíčů od celé budovy.

A to jsme ani zdaleka nevyčerpali možný počet všech scénářů. Ohromně variabilní hratelnost je největší silou, která vás pozitivně udeří mezi lopatky jako dobře nabroušená dýka. A to nemluvě o způsobech plnění úkolů, které, čím důvtipněji zvládnete, přinesou další odměny třeba i z dlouhodobého hlediska. Sekundární úkoly nejsou ani tak sekundární, jako spíše doprovodné, jelikož se jejich průběh ohromným způsobem projeví i v hlavní dějové lince s ohledem na další cestičky a pomocná lanka. Pokud například pomůžete člověku v tísni, ozve se vám když to nejméně čekáte a dá vám například klíče nebo vám zpřístupní novou přístupovou cestu. Kdo říkal, že je klíč od klece s nakaženými krysami k ničemu, hm?

Vražedný mnohaboj

Největší podíl na senzaci Dishonored má Corvo a jeho atletické schopnosti. Kdyby hry Mirror's Edge, Deus Ex a Half-Life 2 měly potomka, bude právě takový. A ty nejlepší akrobatické vlastnosti zdědil i Corvo. Můžete tedy přes většinu dosažitelných překážek šplhat, skákat, klouzat se a z výšky třeba i s kudlou v ruce skákat na nepřátele. Co je tak speciálního na skákání? Nic, v případě akce z pohledu první osoby, a zvláště takto povedené, je dynamický pohyb nesmírně odměňujícím faktorem, který je v Dishonored zároveň fatálně (dobře!) propojen s plněním úkolů a bádáním. Je možná škoda, že i do soubojového systému nebyl pohyb trošku hlouběji zasvěcen, ve výsledku to ale ničemu nevadí. I něco tak "banálního", jako je ovládání postavy, může hru naklonit blíže k jednomu ze dvou extrémů. V tomto případě je to právě ten kladný.

S čímž se ostatně pojí i používání speciálních sil. Corvo totiž není obyčejný vrahounek placený ze sociálních příspěvků. Několik dějových zvratů mu do srdce a ruky vpálí ornament ze světa na druhé straně. Díky tomu se pak učí novým silám, které ale ve výsledku nemusíte vůbec použít, stejně jako nemusíte spustit jediný poplach či zabít jediného nepřítele. Jak už vám ale hra tak trošku potichu naznačuje, čím více toho umíte, tím více cest vede k jádru problému. Základní teleportace je zároveň nejužitečnější schopností, díky níž se lze přesouvat nepozorovaně a zatraceně rychle z místa na místo.

Zpomalování a mražení času je věc, kterou bychom chtěli používat i za běžných podmínek, ovládání zvířat a lidí je pak skvělou cestou, jak na problém nahlédnout z jiné perspektivy. Pokud se totiž nemůžete dostat za senzory alarmu jako Corvo, proč to nezkusit například jako uklizečka nebo jeden ze strážných? Kdo myslí, má o tři vraždy méně. A co třeba vyvolání téměř legendárního krysího hejna, jímž nás vývojáři krmili takřka od začátku? Pokud nekompromisně dojde na akci, vyvolání roje infikovaných krys poslouží nejenom k odpoutání pozornosti nepřítele, ale hlodavci těla doslova sežerou, tudíž se nemusíte starat o jejich uklízení.

Hra s pamětí

Dishonored se vám kompletně přizpůsobí, můžete ji totiž hrát rambo stylem, což by ale byla škoda, jelikož ten nejlepší a nejzábavnější způsob hraní vede přes plížení a tiché odklízení nepřátel. S touto filozofií na paměti si skutečně obtočíte potenciál hry kolem prstu a zároveň zjistíte, že jste nemohli udělat lépe.  Nejlepší bude, když našeho miláčka na místě přirovnáme k již zmíněnému Deus Ex: Human Revolution. Přístupem k hráči jde totiž o identická dvojčata, Dishonored jde ale ještě hlouběji a to zejména díky vynikající atmosféře a takřka nekompromisní honbě za pomstou, byť je lemována morálními křižovatkami.

Když se totiž do role mučedníka vcítíte až příliš a začnete si svou zhrzenou duši promítat do desítek zabitých, vaše činy budou mít přímý dopad na herní lokace, které se pozvolna začnou plnit hejny agresivních krys a nakaženými lidmi, kterým se ve folklóru světa Dunwall říká Weepeři. Tomu všemu vévodí typicky potemnělá stylizace, která se už v základu honosí jemně pastelovou příchutí. Ta bohužel nezachraňuje slabší dojem technické stránky věci, objekty jsou totiž hranaté a modely obecně by zasloužily mnohem více polygonů. Po stránce grafiky skutečně nejde o žádné terno, byť jsou úrovně rozmanité a studenější barevné spektrum jim dokonale sedí.

Ožehavým bodem diskuzí bude bezpochyby i celková herní doba, která je nesmírně flexibilní. Pravdou zůstává, že Dishonored budete hrát tak dlouho, jak jen sami chcete. Když se ale zaměříte pouze na základní příběhový skelet, počítejte minimálně s osmi hodinami. Pokud budete plnit vedlejších úkoly a obecně hledat optimální tichou cestu k oběti, zdvojnásobte to! Jste-li perfekcionisté a chcete posbírat všechny mince, magické runy a roztroušené poklady, za něž si nakupujete všemožná vylepšení, nepochybně přesáhnete metu dvaceti hodin a směle zamíříte ke třicítce. Ačkoliv se Dishonored v jádru hraje takřka stejně jako devadesát procent dnešních akčních her, omáčka kolem a potemněle shnilá vizáž hry z ní dělá naprosto exkluzivní záležitost.

Šáteček pro šťastné zítřky

Nepřátelská umělá inteligence by také ovšem zasloužila ještě trošku poladit. Jednotlivci jsou skvělí detektivové a ještě nepříjemnější soupeři, kteří se k vaší porážce nebojí použít kopance, údery mečem a střelbu. Jakmile ovšem dojde na kolektivní přemýšlení, nepřátelé se za vámi budou bez jakékoliv taktiky hnát a půjdou vám doslova na špičku hrotu. Vnímání okolí a pozorování jim jde ovšem na jedničku a na nejvyšší obtížnosti budete skutečně muset využít všech cest a temných zákoutí, které si vytvoříte třeba i napohled obyčejným sfouknutím zapáleného svícnu.

Když už je po všem a vy si z čepele setřete poslední pramínky krve, chcete více. Chcete další kapitoly ze života Corva, chcete nahlédnout do jeho minulosti, překonávat nelidské překážky a chcete se ještě jednou zapojit do tesání budoucnosti města Dunwall. Pak ale zjistíte, že jste při prvním hraní potenciál hry využili sotva na polovinu a pouštíte se do dalšího hraní... toto není snový přepis ideálního stavu, nýbrž tok myšlenek, který vám poteče hlavou bezprostředně po dohrání Dishonored. Není dokonalá, ale nesnese srovnání s žádnou akční hrou poslední doby.

Dishonored
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Dishonored není jen následovníkem veleslavného jména Thief. Je jeho nástupcem! Uznejte sami, to je kompliment hodný začervenání se.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama