Devil May Cry 3 Dante's Awakening Recenze Devil May Cry 3: Dante's Awakening

Devil May Cry 3: Dante's Awakening

adamblack@seznam.cz

adamblack@seznam.cz

12. 7. 2006 22:50 17
Reklama

Ke konzolovým hrám jsem nikdy příliš nevzhlížel. Vlastně jsem ani nikdy nestál o to, abych měl tu možnost je někdy hrát. A hle, právě se objevila PS2 konverze third-person akce Devil May Cry 3. Úvodní intro mne co by zmlsaného hráče AAA titulů poněkud zaskočilo, a to svým nikterak valným grafickým zpracováním, ovšem po uvědomění si, že PS2 přeci jen nenabízí takovou škálu grafických kulišáren, jsem přivřel oči a opět se ponořil do příběhu, který vypravovala slečna s velmi sympatickým hlasem. Coby milovník klasické hudby jsem byl při souboji dvojčat Danteho a Virgila jako přikovaný k židli, poněvadž klavír a varhany snad nikdy tak nesdělovaly, co se právě děje na jevišti – zprvu jsem si myslel, že jméno Dante nějakým způsobem souvisí s italským básníkem Dantem Alighierim, avšak mýlil jsem se. Představa poety, jenž se ohání perem před kostrami a věří, že pravda a spravedlnost zvítězí, byla vskutku komická.

Nevadí mu kulka v hlavě. Ale rozčílí ho pizza na podlaze!

Z možných čtyř postav jsem si vybral Swordmastera, jenž se specializuje na boj s mečem, přičemž mu nejsou cizí různá komba i jiné sečné a bodné zbraně. Pro přehled dodávám, že hra nabízí ještě Trickstera, Gunslingera a Royalguarda. Vlastnosti jim přiřčené lze celkem snadno odvodit, tedy až na posledního jmenovaného, který dokáže zmírnit útoky nepřátel a umí jisté taktické pohyby. Hráč má k dispozici malé RPG menu, v němž se mimo změny povolání může podívat na své vybavení – Dante může mít k dispozici maximálně dvě sečné a dvě střelné zbraně. Dále je zde položka Item, v níž si lze zvláště z počátku hry za často nekřesťanské peníze kupovat kouzelné předměty jako „lékárničky“, anebo svěcenou vodu – nekřesťanské nejspíše proto, že bojujeme s démony. Dále lze hrdinu, mimochodem opět za nekřesťanské peníze, vyučit různým novým kouskům a to s každou zbraní. Ještě jsem zapomněl říci, že peníze hráč dostává jak za zabíjení kreatur, jež často symbolicky dřímají kosu, tak za rozbíjení různých předmětů jako sudy, či stoly a sedačky, z nichž po několika úderech vypadávají mince. Občas lze narazit i na sochu/předmět, z kterých mince i po několikátém seknutí stále „vytékají“, a tak se tváří jako bezedný měšec. To ovšem není vše. Některé předměty lze rozbít až po dosažení jistého stupně zuřivosti, jež se graficky vyobrazuje v pravém horním rohu, a to jednoduchou stupnicí.

Dante, mistr gymnastiky

Samotná hra tedy začíná po dosti dlouhé době, ale je dobré si vše prozkoumat, aby později nevznikaly jisté problémy. Úvodní video první mise již nejde ve stopách intra a spíše ukazuje důvtip tvůrců – po pravdě řečeno, každé pozdější video mezi jednotlivými levely pobaví a velmi prohlubuje dějovou linii. No a dále? Musíme skákat, sekat, střílet a to vše opakovat ještě tak tisíckrát, poněvadž protivníků je hodně a obzvláště těch prvních, kteří leč toho příliš nevydrží, alespoň je možnost nahrabat si nějaké ďábelské peníze. Na konci každé dohrané mise je bodové zhodnocení celkového výkonu jako doba hraní. Za každou hodnotu hrdina získá známku dle amerického stylu (A, B, C…), načež je vše aritmeticky zprůměrováno a určeno, zda bude celková odměna v podobě peněz vysoká nebo nízká, přičemž odměna za závěrečného bosse narůstá s jeho obtížností (tento trend je známý u mnoha PS2 titulů). Vyšší levely jsou důležité hlavně kvůli pozdějším kombům.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o tupou stereotypní řežbu. Při bližším zkoumání se však z titulu vyklube neskutečně návyková ryzí akce, jež udrží pozornost po dlouhé hodiny. Hratelnost přitom neutrpí, ba co více, s průběhem času se stává mnohem lepší, neboť nová a nová komba, při nichž se Dante otáčí o sto šest, jsou vskutku úžasná. Jen si to představte, svalnatý hrdina, dle nějž snad byla vytesána socha Davida či Diskobola, který má na zádech několik zbraní, za pasem brokovnici s pistolemi a v hlavě tolik salt a přemetů, že by na sepsání takové sestavy snad nestačilo ani desatero skript. To musí zaujmout! A to ani nezmiňuji souboje se závěrečnými bossy, s nimiž je nelehké pořízení, poněvadž jejich často nadpřirozené útoky dokáží rozladit nejedno harmonické nedělní odpoledne. Ono takový tříhlavý pes, jehož štítem je nános ledu na srsti, dokáže pěkně pozlobit. Nehledě na to, že jej Dante provokuji slovy: „Puppy“. Na druhou stranu se role i otočí, a to když jistý šašek vysmívaje se do vašich ďábelských očí vyvolává explodující koule, které chvíli i levitují nad prostorem, avšak to pouze do doby, než vám dají přes čumák. Ještěže se Dante umí tak efektně (rozuměj ďábelsky) a rychle zvednout ze země. Tím ale výčet monster nekončí. Mezi řadovými zmetky jsou i létající bestie, jež mají podobné vlastnosti jako drak. Tedy pokud do nich sekneme, máme ihned dvojnásobný počet nepřátel. Mimo organických démonů se vám do cesty postaví i různé sochy, anebo duchové. A i když toho je dost, někdy se tak trochu opakují, bohužel. Další závěrečné obludy zmiňovat v zájmu zachování tajemství nebudu.

Devil May Cry 3, Zn.: Mozek s sebou!

Aby to vše dohromady nebylo příliš jednotvárné, je hra propletena různými druhy puzzlů, které občas dokáží až nepříjemně potrápit a hru pěkně znechutit. Mezi ty příjemné překážky platí třeba zatarasení dveří červeným silovým polem, které nezmizí dokud hráč vše v místnosti nevytříská, což má hned dvě pozitiva – peníze a zkušenosti. Převážná část hádanek ale stojí na konceptu přines a použij. Tedy je potřeba získávat různé předměty a ty dále aplikovat na předměty jiné. Děj alespoň odsýpá a vývojáři mají hrdinu jak posílat z jednoho konce mapy na druhý, což ovšem není nikterak strašné, jelikož není jediného hluchého místa a tak jsou přesuny vesměs i zábavné. Tedy krom putování trávicím ústrojím divně přerostlé ryby, jež se ovšem vznáší v oblacích. Co říci na závěr? Snad jen, že se jedná o hru více než nadprůměrnou a jistě by neměla uniknout každému zkušenějšímu hráči.

Devil May Cry 3 Dante's Awakening
Windows PC
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Vynikající řežba na volné chvíle s příchutí japonských akčně-mířených kreslených filmů.

Co se nám líbí a nelíbí?

Skvělé akční scény, výborná hudba a perfektní design levelů, který se v průběhu hraní stále zlepšuje a odhaluje nové nápady.
Tupé ovládání a nezvyk na kameru může způsobit jisté potíže a také proto je hodnocení trochu horší, nežli by bylo u PS2 verze.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama