Destiny Alfa
Jedno z velkých oznámení během letošních E3 konferencí bylo i překvapivé uvolnění alfa verze MMOFPS Destiny od Bungie pro veřejnost. Stalo se to prakticky jen několik dnů poté, co se na Internet dostaly záběry z interního testu, které konečně hráčům ukázaly, co je Destiny vlastně zač. My jsme se v redakci do víkendové alfy ponořili rovnou ve dvou lidech a naše dojmy z hraní vám přinášíme v extra dlouhém preview.
Destiny se mi do rukou dostala více než deset let poté, co jsem spatřil Halo – hru, která mi prodala první Xbox. A nutno podotknout, při hraní Destiny jsem byl zpět a vzpomínal, nakolik bylo zábavné prožívat příběh s kamarádem nebo se v deathmatchi jen tak nazdařbůh kosit. Pochopitelně, Halo a Destiny jsou dvě odlišné hry, ale ten pocit z hraní zůstal identický.
Ocitnul jsem se na Zemi zpustošené dosud nepříliš konkretizovanou válkou a v poslední baště odporu chráněné tajemným Travelerem se ujímám role Guardianů, posledních obránců původního života naší sluneční soustavy. Na výběr jsou tři třídy: Warlock – nadpřirozený uživatel „magie" ne nepodobný rytířům Jedi, Titan – voják s důrazem na ofenzívu a čirou sílu, a nakonec Hunter – rychlá postava útočící ze zálohy. Rasy jsou ve hře také tři, ale kromě vzhledu mezi nimi není nejmenší rozdíl. Lidé jsou… zkrátka lidé, Awoken jsou podobní elfům a Exo jsou roboti a robotky, kteří by z fleku mohli hrát pitomý punk.
Ačkoliv toho k vyzkoušení v alfaverzi nebylo příliš, šlo si udělat poměrně jasný obrázek, o čem Destiny vlastně bude. Bungie zkrátka umí vyprávět zajímavé příběhy a vytvořit dech beroucí svět plný zajímavého obsahu, což mě přesvědčilo, že do finální verze Destiny naskočit chci, a to i jako celkem zatvrzelý příznivec offline hraní. Ony MMO základy jsou ve hře citelné například v častém lootu, kooperačních misí a díky potkávání jednotlivců i skupinek dalších hráčů při průchodu světem, konzolové FPS pak přítomností částečného auto-aimu, který sleduje pohyb nepřítele v případě, že na něho právě střílíte skrze hledáček.
Navíc není vůbec těžké prokouknout fakt, že Destiny toho až tolik originálního nepřináší.
Alfa Destiny nabídla ochutnávku herního obsahu podle stylu tradičních MMORPG. Jedna mise v ne úplně opuštěné základně sloužila jako uvedení do hry, druhá pak představovala klasický raid/dungeon se třemi bossfighty, do kterého se dalo jít pouze ve třech hráčích. Vedle toho byla k dispozici možnost se hrou jen tak toulat, prozkoumávat základny, najít skrytý dungeon s high level potvorami, přidat se do dvou odlišných eventů, ve kterých až osm hráčů buď společně likvidovalo obřího mechanického pavouka, nebo bránilo spadlou vesmírnou sondu před nájezdy nepřátel, a plnit náhodné a bohužel docela repetitivní úkoly typu „zabij 10 nepřátel", „zabij vůdce nepřátelské party" nebo „dojdi k počítači a analyzuj data".
V rámci PvP sice obsahovala alfa pouze mód Conquer (obsazování tří kontrolních stanovišť a soupeření o jejich vlastnictví) pro dvanáct hráčů rozdělených do dvou týmů, i tak jsem ale jasně cítil, že tudy povede ta správná cesta. Bungie umně zúročili zkušenosti z předešlé tvorby a akce na jediné, trochu menší mapě, nádherně odsýpala. Do boje si přinášíte vlastní výbavu a za výhru dostáváte kromě zkušeností a peněz i speciální body, za které si můžete později nakoupit speciální zbraně určené pro PvP. Další módy pak slibují jiné cílé a především použití vozidel, na kterých se dalo jezdit pouze mimo PvP.
Abych ale nebyl zcela nekritický, je třeba také zmínit dva důležité aspekty Destiny. Hra sice působí skvěle promyšleným dojmem s důrazem na dotaženost jednotlivých prvků, ale často bylo nutné místy přimhouřit oči, například právě co se variability úkolů týče. Navíc není vůbec těžké prokouknout fakt, že Destiny toho až tolik originálního nepřináší. Pouze kombinuje jednotlivé prvky již tolikrát viděné napříč žánry a tituly. Představme si tedy Destiny jako takové Halo říznuté Borderlands a libovolným MMORPG. Hnidopich si rýpne, je ale otázkou, zda ve finále pouhá zdařilá práce dokáže vyvážit absenci skutečně nových herních prvků.
Kolem a kolem jsem toho viděl z Destiny strašně málo, sotva pár hodin, jenže těch pár hodin mne namlsalo natolik, že opravdu chci víc. Prodloužení alfy o pár hodin můj hlad nijak naplnit nedokázalo a ten měsíc do startu betaverze se zdá dlouhý až příliš. Destiny má v sobě ohromný potenciál představit žánr MMOFPS širšímu publiku a pokud na rozdíl od série Borderlands dokáže nabídnout rozmanitější hratelnost i napříč nahranými hodinami, má na úspěch zaděláno.
Víkendový výlet do rozbořeného komplexu ruského kosmodromu sloužil jako příliš malá ochutnávka projektu, který chce představit vesmír, pravidla, mytologii, postavy a příběh nové ságy, jež by se chtěla rovnat například Hvězdným válkám. Tam, kde Lucas přes léta vytvořil filmy, seriály, komiksy, knihy a celý geekdom, Bungie nabídli jednu rozsáhlou lokaci a tři dungeony a to zřejmě jen jako reakci na uniklé gameplay video, které v podstatě ukázalo stejný obsah, ke kterému dostali hráči přístup před několika dny.
Začněme od začátku - tvorba postavy je v porovnání s absolutní volnosti vzhledu The Elder Scrolls Online zastydlá v minulé generaci. Každá ze tří ras má na výběr dvě pohlaví, z nichž každé má zhruba 10 typů obličejů kombinovatelných se zhruba 15 účesy. Barva pleti, očí, vlasů (v případě robotické rasy Exo barvy laku) lze vybrat z několika možností, stejně i různá tetování (či opět u Exů různé anténky a kovové výběžky) dodají vaší postavě omezenou osobitost. Jak ale bývá zvykem, hlavu vašeho avatara takřka okamžitě zakryje helma, takže jakkoliv dlouhý čas strávený tvorbou vašeho vzhledu přijde okamžitě vniveč.
RPG prvky jsou ve hře spíše na vedlejší koleji. Kromě standardního inventáře, ve kterém si volíte zbraně, zbroj a motiv na praporu, se při postupu na další level zvyšují tři statistiky a postupně se odemykají nové dovednosti - granát, útok na blízko a superútok - a jejich variace, které si pak můžete navázat na R1, L1 a R1+L1 tlačítka. Každá třída má tyto dovednosti jiné, ale nejedná se o příliš velké rozdíly. Ať už jsem pobíhal v zasněžených pláních jako Hunter či Warlock, vždy jsem nepřátele kosil dobře mířenými dávkami ze svých pušek. Obě třídy sice házely trošku odlišné granáty a jejich útoky na blízko měly své specifické sekundární vlastnosti (Hunter mohl svoji kudlu po nepříteli hodit, Warlockův útok pak nepříteli užíral zdraví po několik následujících sekund), výsledek však byl vždy stejný. Přišlo mi tedy, že prvotní výběr mezi třídami neměl na hratelnost velký dopad, byť by se menší rozdíly našly. Určitě ale nečekejte klasické rozdělení tank/DPS/heal.
Zrezavělé a oprýskané zdi kosmodromu společně s masivními futu-retro kontrolními věžemi a rozpadlý aeroplán dávají najevo masivní rozlohu světa.
Taktéž nečekejte ani taková kvanta zbraní, jako jsou například v Borderlands. Loot z nepřátel padá výjimečně, spíše si tak naberete náboje do tří typů zbraní - primárních, záložních a těžkých. Každý typ má jeden slot a můžete tak v boji lehce přepínat právě mezi třemi různými puškami. Zatímco primární zbraně jsou většinou různé útočné pušky a revolvery, mezi záložními nalezneme například brokovnice a odstřelovačky, mezi těžkými pak logicky různé rotační kulomety a raketomety. Po úspěšném raidu či eventu většinou dostanete novou zbraň, někdy ji dropne i normální nepřítel, ale rozhodně na zádech netáhnete celou zbrojnici.
Alfa také ukázala dvě ze čtyř nepřátelských ras. Technologicky pokročilí kočovníci Fallen obsadili povrch Země. Ozbrojení puškami s naváděnými střelami, občas i s energickým štítem a zneviditelňovací technologií, jsou Fallen nebezpeční, ale v porovnání s hmyzími Hives nepředstavují větší hrozbu. Hives vás dokážou rychle přepadnout ze stran svými početnými, leč slabými jednotkami, jimž velí o poznání silnější rytíři, kteří dokáží vyvolat štít z tmavé energie, jenž je pak částečně vyléčí. Nakonec někdy narazíte na kouzelníky, létající jednotky se silným magickým štítem a nepříjemně silnými střelami. Hives s Falleny občas svádějí v rozpadajícím se kosmodromu boje o území a běda vám, pokud se do šarvátky připletete.
Musím také zmínit, jak nádherně hra vypadá. V Bungie se vyřádili na fantastických skyboxech plných dramatických mračen, západy a východy slunce zalévají zuboženou krajinu oranžovým světlem a v noci na nebi vynikne zelenavá polární záře. Zrezavělé a oprýskané zdi kosmodromu společně s masivními futu-retro kontrolními věžemi a rozpadlý aeroplán dávají najevo masivní rozlohu světa a pomáhají v orientaci, kde přibližně se na mapě světa nacházíte. Mapu ostatně vidíte pouze při volbě mise z orbitu planety (což se snad do finální verze změní), jinak k navigaci poslouží osobní AI zvaná Ghost, který vám kdykoliv ukáže směr vašeho cíle. Ghosta namluvil Peter Dinklage (Tyrion z Hry o trůny), který se své role zřejmě nezhostil s nadšením a při kterékoliv hlášce zní nepatřičně odtažitě, strojeně a neosobně. Kromě hlasu Ghosta je však prezentace hry zvládnuta na jedničku s hvězdičkou. Nádherné výhledy na krajinu, minimalistický design HUDu, prozkoumávání světa včetně přechodu mezi interiéry a exteriéry bez jediné načítací obrazovky, design různých kusů brnění pro vašeho avatara a vymazlená architektura jak v Rusku, tak v posledním lidském městě na Zemi - to všechno z Destiny dělá asi tu nejhezčí nestylizovanou hru, kterou jsem kdy viděl.
Mám pocit, že Destiny nebude nijak radikálně inovativní záležitostí, ale „pouze” velmi zručně zvládnutá onlinovka, která nabídne možnost vyřádit se s dalšími lidmi, ať už známými, či neznámými, v nádherném a netradičním světě. Víc těžko soudit z několikahodinového zážitku… Každopádně mě Destiny příjemně překvapilo po trochu tajuplném marketingu, který nejen mě, ale dle internetových diskuzí i jiným hráčům, nedokázal hru dostatečně přiblížit. Pořídit si hru na last-gen dle mě nebude mít smysl, protože to, jak vypadá, je jedna z jejích největších předností.
