Desperados III na konzolích

Desperados III je skvělá hra. Možná nepřináší nic revolučního, ale německé studio Mimimi vytvořilo titul, na kterém není z hlediska hratelnosti prakticky nic špatně. Všechno funguje přesně tak, jak má; herní mechanismy hráče nezklamou a postaví před každého patřičnou výzvu, z technického zpracování nikdo do mdlob nepůjde, ale přesto je Desperados opět po letech líbivé, a příběh nepsal Karel May, nicméně příběh pomsty fugnuje pořád stejně jako před lety. To všechno se můžete dočíst už v původní recenzi PC verze. Hru si ale můžete zahrát i na konzolích... a to je jiná.

Dovolte mi krátkou exkurzi do historie, kterou si možná někteří pamatují, ale jiní v té době ještě nebyli na světě. V polovině devadesátých let dostali Gonzalo Suárez a Ignacio Dolset nápad vytvořit nový druh strategických her. V roce 1996 tak vzniklo nedalo španělského Madridu, v městečku Alcobendas, Pyro Studios, přičemž hned svou prvotinou se nesmazatelně zapsalo do videoherní historie. Commandos byla real-time taktická hra z izometrického pohledu. Akce, přesto v podstatě strategie, v níž jen hráč neovládal celý národ, jak bylo do té doby zvykem, ale šestici členů spojeneckého komanda, které operovalo za nepřátelskou linií a přivádělo Hitlera k šílenství. Každého člena týmu bylo potřeba ovládat separátně za pomoci myši. Teoreticky jste si vystačili jen s ní, označili patřičného člena týmu, poklepáním myši ho poslali na předem vybrané místo, z invetáře vybrali nástroj a pak jen stiskli spoušť, položili past nebo příslušnikovi SS podřízli hrdlo.

Vývojáři z Mimimi de facto z celého konceptu odebrali myš a přemýšleli nad tím, jak by mohl být hratelný bez ní.

Klávesnice sitauci jen usnadňovala. Každý člen komanda měl na klávesnici své číslo, kterým jej šlo vybrat, a každý nástroj v inventáři měl svou klávesovou zkratku, aby mohla být operace plynulejší, svižnější a bezpečnější. A pak si také někteří pamatují „1982gonzoopera“, čímž šlo aktivovat cheaty. To je teď ale vedlejší. Podobnou hratelnost sdílely i pozdější hry Chicago 1930, Star Trek: Away Team, Robin Hood (s drobnými změnami), a také Desperados studia Spellbound. Naprostá většina podobných titulů vyšla na přelomu tisíciletí. Herní průmysl tehdy přál dnes netypickým žánrům, ne nadarmo jde o zlatou éru strategií, stejně tak jako o zlatou éru point-and-click adventur. Dá se v podstatě říct, že Commandos a z něj odvozené deriváty míchají obojí dohromady.

KLIKNOUT A MÁVNOUT

Za normálních okolností by hráče moderních her nemusela cesta do minulosti nijak zvlášť zajímat. Fakt, že je Desperados III dobrou hrou přeci stačí. Ne. Nestačí. Jelikož já doby minulé pamatuji a první Desperados je jedna z mých nejmilejších her, i díl s trojkou v názvu jsem hrál tak jak se má, a tak, jak Bůh a Pyro Studios kdysi zamýšleli – na myši s přispěním klávesnice. Vy ale nemusíte, můžete sáhnout i po konzolových verzích. V tu chvíli však budete hrát úplně jinou hru. Spousta titulů, jmenovitě strategií (ale nejen) má při přechodu na konzole problém. „Jak zachovat ergonomické ovládání a implementovat jej na gamepad?“ Ačkoliv podobná otázka tížila herní vývojáře dlouhá léta, nakonec se většina z nich dokázala adaptovat a všech čtrnáct (?) tlačítek dokáží vhodně nakombinovat pro relativně pohodlné hraní bez myši. Říkám relativně, protože se dané řešení většinou neobejde bez kompromisů, všehovšudy ale jde stále o stejný žánr, stejná pravidla, jen jiné ovládací schéma. Jedinou alternativní možností totiž je, že by port na konzole nevznikl.

Desperados 3 (stejně jako dřívější Shadow Tactics od stejného studia) však na konzolích mění pravidla hry. Point-and-click struktura je ta tam. Vývojáři z Mimimi de facto z celého konceptu odebrali myš a přemýšleli nad tím, jak by mohl být hratelný bez ní. Nějaké prvky vymyšlené jsou a už jsem o nich mluvil. Není těžké vybrat postavu, vždyť to jde i na klávesnici. Není těžké ani vzít do ruky určitý nástroj, ať už jde o revolver, nůž, omračovací lektvar nebo past na medvědy. Problém je ve zbytku. Myš totiž umožňuje a) pohyb kamery po mapě, b) po kliknutí pohyb hráčů po mapě, c) volbu, na koho vystřelíte nebo vrhnete nůž, případně kam co hodíte a tak podobně. Na tyto tři činnosti jsou ale vyhrazeny jen dva analogy. Něco se tak muselo změnit.

SVĚT V POHYBU

Tou nejevidentnější změnou je pohyb. V konzolové verzi zkrátka netáhnete kurzorem kamsi na mapě, abyste tam poté někoho ze svého týmu vyslali, ale přímo jednou z analogových páček svého druha vedete. Díky izometrickému pohledu se tak ze hry stává něco, co spíše než Desperados připomíná třeba Diablo. Je však poměrně překvapivé, jak celý koncept i s tímto hendikepem funguje. I když si to možná někdo přímo neuvědomí, s myší jsme většinou mnohem přesnější, než když někoho sami vedeme. Příklad: Stojíte v křoví a chcete se dostat na druhou stranu obrazovky do dalšího chroští, aniž by vás kdokoliv viděl. Na PC si zobrazíte kužel, abyste viděli, kam protivník kouká (kam dohlédne). Vyberete danou postavu, připravíte kurzor na vaši cílovou destinaci, a jakmile pohledem uhne, vyšlete Coopera na místo, načež se zastaví přesně tam, kde chcete. Na konzolích to sice probíhá obdobně, jen s tím rozdílem, že si akci nenaplánujete, ale probíhá ještě více "real-time", než předtím (jakkoliv to zní jako nesmysl). Stráž odvrátí pohled, váš palec zatlačí na analogovou páčku a Cooper běží, dokud tlak neuvolníte. Vtip je v tom, že zůstat přesně tam, kde jste chtěli, nepřeběhnout keř a nevykouknout z něj, je obtížnější, než se může zdát.

Shadow Mode vám dovolí naplánovat nějakou akci, čili někam dojít, něco někam hodit, po někom vystřelit.

Preciznost je jedna věc, rychlost druhá. Můžeme navázat na předchozí příklad, jen už nepůjde pouze o Coopera, ale i o jeho věrného přítele Hectora, který – zatímco Cooper přebíhá – dostane za úkol v nestřežený moment zaseknout sekyru do páteře poblíž stojícího pobudy. Na PC to vypadá v praxi následovně: „1“(klávesová zkratka Coopera) → *kurzorem namířit na křoví“ → dvojklik → „3“ (klávesová zkrtatka Hectora) → „J“ (klávesová zkratka sekyra) → *kurzorem namířit na postavu* → dvojklik. Když by poslední dvojklik navíc padl v kombinaci s klávesou „ctrl“, Hector by nepřítele zvednul a po dalším dvojkliku s ním odběhl třeba do křoví ke Cooperovi. Jak tohle proboha chcete na gamepadu udělat?

MALÝ ZÁZRAK

Jde to. Možná čekáte, kdy v tomto textu zazní, že to vlastně nejde, celý port je blbost a nemá cenu jej kupovat, ale prakticky všechny věci, o kterých mluvím, jdou i na konzoli. Musí jít, i s ohledem na příběh, v němž je sounáležitost postav v určitý moment stěžejní. Slouží k tomu tzv. Shadow Mode. Jde o režim, který principiálně zastaví čas, dovolí vám naplánovat cokoliv, co potřebujete, a stisknutím jednoho tlačítka akci provést. Fakt, že to jde, neznamená, že to nemá háček. Předně, ačkoliv jsem tento režim používal i na PC, nebylo to tak časté. Většina aktivit, likvidací i složitějších plánů jde udělat rychlou souhrou pravé a levé ruky bez nutnosti Shadow Mode aktivovat. A ty, co nejdou, lze většinou alespoň naplánovat jinak. Ani tak to ale není tak idylické. Shadow Mode vám dovolí naplánovat nějakou akci, čili někam dojít, něco někam hodit, po někom vystřelit. Akce se však nedají řetězit, navíc nejdou spustit u každého člena v jiný čas. Jakmile zmáčknete patřičnou klávesu, plán se dá nenávratně do pohybu u všech zúčastněných. Jenže někdy to není ta nejvýhodnější cesta, například v momentě, kdy má každý ke svému cíli různě daleko a před příkazem „provést“ je tak potřeba udělat ještě nějakou drobnost. Na tu už ale v konzolové verzi nedojde, nestíhali byste.

Kvůli tomu všemu je hra v prvé řadě těžší, v druhé řadě mnohem roztahanější. Tam, kde na PC trvaly některé mise hodinu a půl, se na konzolích mohly protáhnout na dvojnásobek. I hráče, který je o sobě přesvědčený, že má podobné hry v malíku, však konzolová verze donutí přemýšlet tzv. out of the box. Opustit  prověřené postupy a vymýšlet nové kulišárny. Trvá to, ne že ne. Mise nemají takový spád, plánování je natažené o jinak „zbytečné“ kroky, na konzolích například nelze ovládat celou skupinu najednou, takže každého hrdinu musíte ovládnout a proběhnout s ním danou trasu až na místo, kde se má skupina sejít... ale má to pořád něco do sebe.

NA VÁŽKÁCH

Kdybyste se mě zeptali, jestli bych i tak Desperados III někomu doporučil, skutečně bych dotyčnému doporučil i verzi pro Xbox One a PlayStation 4. Slabým hláskem bych ale každého upozornil na to, že na počítačích, kam hra patří, je zážitek lepší. Přirozenější. A ostatně i hezčí - na velké televizi je obraz až překvapivě neostrý, i když nejde o něco, na co bych vyloženě nadával. Kolik hráčů si cestu ke konzolovým verzím najde, netuším, Mimimi si však zaslouží pochvalu za odvahu. Už podruhé nabízí zážitek i někomu, komu by teoreticky ani patřit nemusel. A nepochybuji o tom, že se tak stane i potřetí. Třeba se sérií, u které to všechno začalo.