Desperados 2 - dojmy z dema

Po čase nám německé vývojářské studio Spellbound přináší další díl kdysi izometrické strategie Desperados. Na finální produkt si však budeme ještě muset chvíli počkat, nicméně naše herní srdéčka potěší alespoň nedávno vydaná demoverze. Dema vyšla dvě – německé a anglické. Nemusíte být študování na to, abyste poznali, z které verze jsou zveřejněné screenshoty. Klid, obsah obou demoverzí je zcela shodný.

Trocha historie nikdy neuškodí

Titul Desperados: Wanted Dead or Alive vyšel v létě roku 2001, přičemž se mluvilo o prvním dokonalém klonu tehdy mnohem slavnější hry Commandos. Izometrické taktické strategie tehdy na trhu mnoho zástupců neměly, proto Spellboundi chytli příležitost za pačesy a místo prachbídného béčkového titulu vydali dokonale zpracovanou hru, jež v některých aspektech předčila i samotné Commandos. Mě například Desperados nadchlo mnohem více než Commandos, Wild West mi zkrátka přišel milejší. Německé studio nelenilo, o rok později vydalo nemastného neslaného Robina Hooda a o dva roky později již mnohem lepší Chicago 1930. Troufám si ale říci, že žádný ze zmiňovaných titulů nepředčil prvotní Desperados. Proto, když se Pyro Studios rozhodli Commandos sérii dokonale zaříznout (alespoň z té taktické stránky), vypadá druhý díl Desperados jako celkem logická volba, jak si zařídit korunovaci vlastního krále.

Vizuální stránka hraje prim

Desperados 2: Cooper's Revenge již bohužel nejsou tou krásnou izometrickou strategií, na kterou jsme byli od Spellboundů zvyklí. 3D totiž prodávává, a tak se i tato hra dočkala svého trojrozměrného kabátku. Jaké to má pro hráče výhody a nevýhody? V první řadě se zde nabízí možnost rotovat kamerou, libovolně zoomovat a vidět i ty věci, které by vám zůstali v předešlých dílech za normálních okolností skryty. Všechny hry podobného ražení (Commandos, Desperados) také takto musely být koncipovány – vše se bere tak, že se hráč kouká z jednoho směru. Jakmile pak někde bylo něco trochu více schováno a hráč si toho nevšiml, byl oheň na střeše. Proto může být pro někoho volný pohled vysvobozením, na druhou stranu si budete muset dát pozor na to, abyste něco nepřehlédli. Já osobně preferuji postarší 2D izomerii (nejen v Desperados), ale toto dilema ať si každý zváží sám.

Druhou stránkou grafického zpracování je možnost přepnutí se do akčního pohledu ve stylu Tomb Raider. Že by narychlo upečená předělávka poté, co tvůrci zjistili, že nové Commandos budou FPS? Těžko říci, jisté ale je, že na rozdíl od Commandos zde má hráč možnost volby. Buď bude hrát v akčním pohledu a střílet hlava nehlava, nebo dá přednost taktice a bude využívat ptačí perspektivy. Věřím, že my ze staré školy zvolíme možnost číslo dvě. Bohužel, i onen opěvovaný pohled shora občas vyvolával dojem, že skála, na kterou se dívám, je půl metru vysoký placatý kámen. Takže občas i zde zdání klame. Nehledě na to, že díky nejrůznějším přírodním překážkám se použití třetího pohledu prostě nevyhnete, z pohledu shora byste totiž koukali maximálně tak do koruny smrčku.

Stojí samotná demoverze za to?

V demoverzi hrajete za zápaďáckého felčara Arthura McCoye, jehož hlavní náležitostí je zaměřovací puška a známé skleněné lahvičky s jedem. Ty tiše a spolehlivě uspávají i velké množství potulujících se nepřátel prostými výpary. Já, odkojen starými Deseprados, jsem se snažil využívat střelných zbraní minimálně. I tak se ale v demu najdou chvíle, kdy jste rádi, že po ruce nějaký ten střelný prach máte. Klasické udělání „bordelu“ a následné střílení přiběhnuvších nepřátel je stále stejně efektivní, leč bych v takovýchto hrách čekal spíše opak.

Vynikající možností je využití vlastních rukou – to se však zdálo v demoverzi trochu těžkopádné. Občas jsem měl pocit, že felčar před ránou pěstí zaklepe dotyčnému na rameno, aby se zloduch mohl bránit. V mnoha případech tak pěst rozhodně není nehlučným prostředkem k sundávání soupeřů, nepřítel se totiž většinou překvapivě stihne otočit či uvědomit hlasovým signálem své spolubojovníky v sombrerech.

V demu Desperados 2 se dostaneme do oblasti zvané Eagle's Nest, vesničky či pevnosti více než podobné jednomu z levelů původních Desperados. Úkolem pak bude osvobodit dva z celkové šestice herních charakterů. Celá úroveň je pak vzhledem k hratelné ukázce vybrána více než dobře. V počátcích si hráč vyzkouší taktickou cestu k stavením, později však bude muset přitvrdit a využít titěrného, commandosovského plánování jednotlivých akcí. Nakonec bude přinucen i uchýlit se k čistě likvidačním prostředkům v podobě střelných zbraní. Rozlehlost celého Eagle's Nest je obdivuhodná a mapa patří k těm, u nichž se hráči rozhodně více zapotí. Nevím, zda se autoři snažili o nějakou vynikající fyziku, ale pády mrtvol ze skály mi přišly více než komické. Také asi i díky tomu, že vše navozuje dojem panáka padajícího z placatého kamene na 10 cm vzdálenou zem.

Co nás čeká ve finále?

V plné verzi budeme samostatně i najednou využívat pět charakterů, navrch pak přibyl i jeden nováček – rudokožec Hawkeye. Autoři ve finální verzi slibují pro každého hrdinu šest individuálních akcí, které bychom s nimi mohli provádět. Nově se dočkáme například plavání.

Je vidět, že autoři vsázeli na staré známé vlastnosti celé hry – opět se setkáme s indikátorem toho, kdo kam kouká, co slyší atp. Bohužel, vše na mne působilo jakýmsi dojmem špatné ovladatelnosti. Netradiční určování pohybu levým myšítkem a nejasné zadávání jednotlivých úkolů přispívá spíše ke zmatenosti hráče. Těžkopádná práce s kamerou také k hernímu požitku nepřidává. I tak se ale Desperados 2: Cooper's Revenge nemusí bát toho, že by finální verze dopadla kdovíjak špatně. Pokud autoři ještě trochu zapracují na kameře a ovládání, můžeme dát definitivně sbohem modle jménem Commandos, to lze říci již předem. Vše se rozhodne ale až v květnu, kdy se má hra objevit v obchodech.