Seven Kingdoms Článek Deset let se Seven Kingdoms II: Fryhtan Wars

Deset let se Seven Kingdoms II: Fryhtan Wars

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

10. 9. 2009 22:30 5
Reklama

Inu, třeba herní fajnšmekry, kterým něco řekne jméno Trevor Chan. Rozsvítila se vám nad hlavou malá žárovička? Gratulujeme. Pravděpodobně jste se někdy nachomýtli ke hře Capitalism (rok vydání 1995), jejíž oficiální název zněl „Trevor Chan’s Capitalism.“ Správně tušíte, že kompletní design oné hry měl na svědomí pouze jeden člověk. A tenhle sympatický chlapík z Hong Kongu si v roce 1996 řekl, že by vůbec nebylo od věci udělat realtime strategii. Vzhledem k tomu, že neustále hrál Civilizaci Sida Meyera, měl zájem na tom, aby se mu do hry povedlo procpat i něco prvků z budování velikého impéria. Postupem času však přicházel na to, že jeho počáteční plány byly až příliš megalomanské, a tak začal po všech stránkách ubírat. Výsledkem se stal první díl série Seven Kingdoms, který posbíral vesměs nadprůměrná hodnocení (v Levelu 12/97 dokonce osm bodů z deseti), nicméně bylo mu vytýkáno, že je mnohdy až příliš překombinovaným titulem, v němž se i všemi mastmi mazaný hráč poměrně snadno zasekne.

"A do toho hrom a blesky."

Druhý díl recenzoval v srpnu roku 1999 kdosi s přezdívkou King Nobody, která se v Levelu do té doby nikdy neobjevila. Nám se nicméně skrze rozsáhlou špiónskou síť povedlo dohledat, že se jednalo o Tomáše Smolíka, jenž v té době měnil zaměstnání, a jaksi se nehodilo, aby zároveň pracoval pro nového zaměstnavatele a psal veliké články do Levelu. A hned zpočátku dával Smolík najevo, že mu druhý díl padl do noty minimálně stejně jako ten první (na nějž psal recenzi rovněž on) a ve finále ho ohodnotil známkou 8.1 z deseti. Samozřejmě se neubránil srovnání s tehdejšími úspěšnými značkami (například s Command & Conquer: Tiberian Sun či Age of Empires II: Age of Kings recenzovaných v tomtéž čísle), ovšem na prvním místě vyzdvihoval grafické zpracování. V tehdejším standardním rozlišení 1024x768 byla každá obrazovka Seven Kingdoms II doslova pastvou pro oči. Po bitevním poli se neustále něco hemžilo, budovy všech dvanácti bojujících království (skutečně se nejedná o překlep, sedm jich bylo pouze v prvním díle) byly neskutečně nápadité, a ačkoliv se co do funkčnosti národ od národu téměř nelišil, alespoň jste se mohli kochat. „Budovy jsou tak trochu 3D, jsou více animované a všechny jednotky jsou díky tomu více propracované, takže je vážně na co koukat, zvláště pak při bitvě více národů, kdy se to hemží bojujícími lukostřelci, pěchotou, jízdou a válečnými stroji a do toho hrom a blesky.“

Žhavou novinkou byl, bráno s ohledem na tehdejší dobu, jednoduchý RPG systém a speciální jednotky – hrdinové. Jak asi tušíte, jednalo se o ultimátní bojovníky, kteří dokázali bez problémů zvrátit průběh dávno ztracené bitvy. Postupem času jste jim samozřejmě neustále vylepšovali schopnosti a vzhledem k tomu, že bylo možné přenášet jednotky mezi jednotlivými bitvami, by byl hřích si je během kampaně nevypiplat až v totální vraždící masomleyny. Díky tomu, že jste skutečně mohli hrát za každý z dvanácti národů, bylo jen dobře, že se autoři ze studia Enlight v čele s již zmíněným Trevorem Chanem rozhodli vytvořit kampaň dynamickou, tedy žádných dvanáct oddělených příběhů, ale pěkně jedna veliká mapa, na které se všechno řeže o kompletní nadvládu nad světem. „Zde se vygeneruje svět rozdělený mezi několik národů a Fryhtanů. No a buď vy útočíte na jiná území, nebo jsou na vás podnikány útoky, sem tam dojde k nějakému vyjednávání a cílem je všechny porazit.“

"Není to nic světoborného, ale lepší než minule."

Vývojáři se u prvních Seven Kingdoms holedbali tím, že není třeba pouze bojovat, ale spoustě problémů jde předejít obratnou diplomacií, což byl další prvek, který si Chan chtěl vypůjčit z Civilizace. Realita však byla trochu jiná, neboť jste sice mohli vyjednávat do aleluja, ale bylo lepší mít v záloze po zuby vyzbrojenou armádu. Druhý díl se v tomto ohledu v lecčems zlepšil, ale jak píše Smolík, stále to není úplně ono. „Zkrátka, tato strategie se stala mnohem komplexnější. Nemusíte vítězit jen hrubou silou (byť se bez ní asi úplně neobejdete), spoustu problémů můžete vyřešit i diplomatickou cestou nebo použijete sílu peněz (a třeba si jimi koupíte nějakou vesnici). Jsem zkrátka velmi mile překvapen tím, jak se Trevoru Chanovi povedlo tolik věcí zlepšit a přidat tolik dalších herních prvků, aniž by bylo vše příliš komplikované. Seven Kingdoms 2: The Fryhtan Wars si vaši pozornost určitě zaslouží.“

Nezasloužila si ji však tolik, aby se s odstupem dalších dvou let vylouplo na světlo světa pokračování. Na něj jsme si museli počkat až do loňského roku a nedopadlo to úplně slavně (viz recenzi Tomáše Nadrchala). Byť prodejní čísla nejsou nikde k dispozici, sám Chan v několika rozhovorech přiznal, že se jednalo z finančního hlediska o katastrofu. Možná i proto se nechal v listopadu loňského roku přemluvit fanouškem s přezdívkou EyesOfARaven k uvolnění zdrojových kódů prvních dvou dílů. Těch se okamžitě chopila komunita ze stránky 7kfans.net, která pracovala hned na několika projektech (neoficiálních přídavcích a modifikacích), vycházejících právě z těchto zdrojových kódů. Jejich stránky se však po několika měsících odmlčely a nevypadá to, že by se v blízké budoucnosti měl tento fanouškovský projekt znovu rozjet. Chan si však může mnout ruce. Tím, že nesvolil k volnému šíření kompletních programů, si prakticky otevřel dveře k tomu, aby mu jeho staré hry vydělávaly nějaké ty fufníky na stránkách jako je třeba GOG.com, kde si první dva díly můžete koupit za lidových dvanáct dolarů.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama