Urban Chaos Článek Deset let s Urban Chaos

Deset let s Urban Chaos

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

17. 3. 2010 23:26 10
Reklama

Prodej britského studia Bullfrog firmě EA neznamenal jenom odchod kreativního vůdce Petera Molyneuxe, který si záhy založil vlastní studio Lionhead, ale rovněž odštěpení Mikea Disketta, Findlaye McGechieho a Guye Simmonse, kteří měli rovněž lví podíl na klasikách jako Theme Hospital, Syndicate nebo Theme Park. Co jsou tito tři pánové zač, ptáte se? Jedná se o zakladatele herní společnosti s vtipným názvem Mucky Foot Productions. Té se prorokovala na konci devadesátých let natolik slibná budoucnost, že do ní tehdy velmi silná firma Eidos napumpovala ohromný balík peněz. Jak už to ale bývá, veliký potenciál se naplnit zkrátka nepovedlo. Ještě předtím, než to lidé v Mucky Footu v roce 2003 zabalili a vzali spolu s sebou do hrobu všechny aktuálně vyvíjené projekty, stihli vydat tři tituly. O hrách Startopia a Blade II si možná povíme někdy příště, ale teď nás eminentně zajímá jejich prvotina – městská akce Urban Chaos.

Temné vize budoucnosti

Ulice smyšleného města Union City jsou sice za bílého dne plné turistů a lidí spěchajících za zábavou, ale jakmile padne noc, vylezou z temných skrýší feťáci a gangsteři, řadící se ke klanu Wildcats, kteří nemají nic lepšího na práci než loupit, vraždit a terorizovat místní obyvatele. Situace už se stává natolik neúnosnou, že místní policie musí najímat i naprosto neprověřené nováčky, aby vůbec mohla se silou pouličních gangů soupeřit. Jedním z takových nováčků je i agentka Darci Sternová. Ta vyráží na svou premiérovou službu plná ideálů a s hlavou v oblacích z toho, že má konečně vytoužený odznak. Už první setkání s partičkou pobudů však naznačuje, že nic nemusí být na první pohled takové, jak se zdá a že se zřejmě tím, že jednomu z nich nasadila želízka, zapletla do mnohem vyšší hry, než předpokládala.

„Při jedné z náhodných přestřelek v parku ve středu města se Darci setkává s Roperem McEntyrem, záhadným cizincem, který se později ukáže být členem civilních hlídek. Od tohoto okamžiku se začíná děj komplikovat. Objevují se případy, které zpočátku vypadají jako tradiční práce Wildcats, avšak zdá se, že je za nimi cosi víc. Příběh je vypravován postupně a do celé hry se zaplétá velmi pomalu, nenásilně a téměř to nepostřehnete. Roper se objeví jednou za několik dnů a zavolá z některé z telefonních budek, že se chce s Darci setkat. Opatrně a v náznacích odkrývá skutečnou zápletku celé hry. Ukáže se, že kromě gangu Wildcats existují ve městě i nebezpečnější organizace. Nejnebezpečnější z nich je Millenium Cult, jehož členové věří, že čas a místo se naplní na přelomu tisíciletí. Sami sebe nazývají Fallen neboli Padlí. Věří, že na konci milénia na Zemi sestoupí Král strachu, Antikrist.“ Tolik k ději napsal v tehdejší recenzi Mirek Zeman. Podle popisu se sice může zdát, že půjde o klasickou point and click adventuru s hutným příběhem a občasnými akčními mezihrami, ale nenechte se mýlit. Urban Chaos je totiž nefalšovanou městskou akcí, v níž svou hrdinku sledujete ze stejného úhlu jako třeba Laru Croft v Tomb Raiderovi, obohacenou o velmi zjednodušené RPG prvky.

Městská akce, model nula

Zemanovi se před deseti lety líbilo právě postupné rozkrývání příběhu. „Na počátku nejste postaveni před problém zachránit svět, ale teprve po několika odehraných úrovních a po prvním rozhovoru s Roperem začnete mít podezření, že něco není, jak má být. Nevíte co. Ani nemůžete vědět. Plníte dále své povinnosti důstojníka zásahové jednotky, řešíte vraždy, zatýkáte zločince. Souvislosti si začínáte dávat dohromady sami a to jen velmi pomalu, nikoliv prostřednictvím explicitní animace.“ Na druhou stranu kritice podrobil slabší konec, který byl zpracován jako klišé a velmi nedůstojně vzhledem k slibně rozehranému začátku. Co však Zemana velmi potěšilo, byl naprosto otevřený svět, ve kterém jste mohli chodit skutečně kamkoliv, plnit si mise po svém (tradiční kombinace drsné akce a tichého špionského našlapování ve stínech), a když už vás pobíhání po ulicích omrzelo, stačilo najít volně zaparkované auto a pořádně se projet nočním Union City. Zeman si dokonce v otevřenosti Urban Chaos natolik liboval, že mu připadala lepší, než náš minulý subjekt zájmu v této sérii článků, posuďte sami. „Město, v němž se v různých okrscích Darci pohybuje, je zpracováno jako obrovská trojrozměrná mapa, která vás při hraní žádným způsobem neomezuje. Ve světle lamp se leskne namoklá silnice, po níž vítr prohání suché podzimní listí. Po silnicích jezdí auta a žluté taxíky, po chodnících chodí chodci. Potkáváte policejní hlídky, občas zastihnete některé z ostatních policistů při ohledávání místa činu či při zatýkání podezřelého. Vše vypadá velmi živě a blíží se mé představě fungující urbanistické společnosti více než Omikron: The Nomad Soul.“

Byť nemáme k dispozici žádná konkrétní prodejní čísla, je jasné, že Urban Chaos si na sebe vydělal, jinak by nebyla Mucky Footu svěřena práce na dalších titulech. Jedním dechem je však třeba dodat, že výdělečná byla hlavně verze pro PC. Konzolové porty na PlayStation a Dreamcast totiž trpěly neúměrným množstvím chyb, které zapříčinily jak nízká hodnocení prakticky ve všech herních magazínech, tak malý zájem většinové hráčské obce. Dalším důvodem, proč hra nezaznamenala takový úspěch, a teď hovoříme i o PC verzi, mohla být poměrně silná konkurence podobných her v tehdejší době, ačkoliv to je velmi relativní a specifické pro jednotlivé trhy. Pravdou nicméně je, že Urban Chaos zaznamenal minimálně takový úspěch, aby v Mucky Foot, potažmo Eidosu, přemýšleli nad pokračováním. Práce na něm dokonce skutečně započaly v roce 2002, přičemž se hra opět měla dostat na trojici platforem – PC, Xbox a PS2.

Definitivní konec

S koncem firmy Mucky Foot, jejíž činnost se pro Eidos stala finančně neudržitelnou, však celý projekt padl a nenašlo se žádné jiné studio, které by převzalo práva. Útěchou nám nicméně může být, že hned několik nápadů, které původně byly zamýšleny pro Urban Chaos 2, se nakonec dostalo do hry Urban Chaos: Riot Response, kterou lze považovat za jakéhosi duchovního nástupce zrušené značky, a Batman: Arkham Asylum od Rocksteady, kam také přeběhlo hned několik lidí z rozpuštěného týmu. Z hlavní trojice Mike Diskett, Findlay McGechie a Guye Simmons se hrám dnes věnují už pouze první dva jmenovaní – a ne jen tak ledajakým. Oba dva totiž přeběhli do Rockstar North (odkud před časem zase odešli) a podíleli se mimo jiné i na čtvrtém Grand Theft Autu. Pro herní pamětníky nicméně stále zůstanou onou trojicí, která se podílela na výborném Urban Chaosu, který se moc pěkně hraje i dnes. Schválně zkuste demoverzi (bohužel nefunguje bez emulace na novějších Windows).

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama