Dead Špajz 2
Varování: podobnost se skutečnými osobami, místy a otisky na pažbě armádního kulometu je čistě náhodná. Článek může obsahovat stopy nadsázky, sarkasmu a bezohledného vysmívání. Smysl pro humor vyžadován!
Horory jsou tak trochu specifický herní žánr. Nejde ani tak o to, že se u nich člověk bojí… pravdu povedíc, manická hrůza už mne jímá víceméně pokaždé, když strkám do mechaniky nějakou novou „pecku“ libovolného žánru. Kdepak. Horory jsou specifické především tím, jak dokážou – odpustíte-li mi nyní špetku živočišné jadrnosti – vařit z lejna guláš. Týká se to bez výjimky všech hororových her poslední dekády a nejnověji potvrdila tuto bezmála už vědeckou teorii ředěná akční kašička známá též mezi širou veřejností jako Dead Space 2. Ono to, rozumějte, většinou všechno začíná dost nevinně a slibně. Viktoriánský dům plný zombíků. Mlhou zahalené město plné zombíků. Kosmická loď plná zombíků. Člověk se bojí, zabíjí zombíky a má radost. Nepotřebuje víc, nechce víc. Chce se bát a je mu jedno proč.
Jenže, co se dobře prodává, to je třeba natahovat jako nudli, nejlépe tedy nudli vařenou, anžto nudli nevařenou z pochopitelných důvodů natahovat nelze. A v tu ránu se do toho vloží nějaký pomatený paranoidní scénárista, zjevně s minulostí zneužívaného dítěte, a začne si přidávat. Zombíci v domě? Blbost. Dům postavila tajná vládní organizace. Ve sklepě je vchod do gigantického podzemního komplexu, kde jsou kromě zombíků i agenti SWAT a pobočka McDonald’s. A tak se stane, že se původně panensky čistá zombie lekárna transformuje ve stupidní mezinárodně-politicko-konspirační patvar, který vyvrcholí rasistickým vyhlazováním černochů v rovníkové Africe. Zombíci ve městě? Bah! Město ovládá kult lidojedů tajně placených z vládního fondu na ochranu kulturního bohatství. Pod jeho dlážděním se ukrývá indiánské pohřebiště a filmové studio, kde se natáčí nové díly Ordinace. Bác kozu do vazu a po pár letech je z ikonického hororu céčková odrhovačka, která nedává smysl ani pod drogama a vyvíjí se pro jistotu někde v Drně. V Drně!! Zombíci v kosmické lodi? Ne ne ne. Všechno špatně! Víte, ona totiž tajná vládní organizace…
Hej, Vasqezová spletli si tě někdy s chlapem?
První Dead Space si nenakročil zrovna špatně. Třebaže bezostyšně vykradl snad každý filmový horor z vesmíru a pitomoučká klišé skládal se zručností Bořka stavitele – od ztracené těžařské lodi, až k tajemným artefaktům narušujícím mutační návyky posádky – přece se to dalo přežít, když člověk přimhouřil obě oči. I tady sice ve finále úřadovala nenechavá ruka pomateného scenáristy, když obyčejnou důlní nehodu šmahem pera překlasifikovala na vládní konspiraci (protože tak to prostě dává větší smysl!), našly se ale i světlé momenty. Člověk dokonce cítil svým způsobem i vděčnost, že se pro jednou chopil role tichého, pragmatického inženýra s velmi svérázným pohledem na upotřebení důlní techniky, a ne ukňouraného psychotického senzibila s mateřským komplexem, co se neustále potácí na pomezí „světa snů“ a nevyspí se, aniž by ho ve snu nenavštívily všechny mrtvé bejvalky a Jiří Kodet. A to nemluvím jen o Alanu Žvejkovi.
Jenže ouha touha… ona se ta důlní polízanice prodávala dobře, a tak nás opět jednou vyšší moc potrestala pokračováním. Ale ať je ze mě facehugger jestli jsme si takový trest opravdu zasloužili. Z takřka anonymního horníka je najednou mediální celebrita s vlastním komiksem, hraným sitcomem a haldou reklam plnou mračících se důchodkyň, co prý mají být naše mámy. Oukej… když chce někdo postavit reklamní kampaň jenom na tom, že by se to nelíbilo mojí mámě, mohl hru rovnou distribuovat třeba s kilem kokainu nebo piercingem do brady. Aby ty mámy jakože fakt poznaly, zač umí v EA s tou naší skvělou mladou generací rebelovat. Tak či onak, ze dne na den je toho mlčenlivého sympaťáka všude plno, kouká na vás z billboardu pomalu i na pisoárech a člověku už je tak nějak jasné, že s tímhle pokračováním nebude něco úplně v pořádku. A taky že to. Že není. Pár minut poté, co se hlavní hrdina probere sešněrován svěrací kazajkou na psychiatrické léčebně, už mě zajímala jen jedna věc: proč ještě není ve vypolstrované celé člověk odpovědný za to, že se kdysi pomalý a přemýšlivý horor transformoval v krvavými efekty přeplácanou variaci na Gears of War?!
Ne. A Tebe?
Asi nejhůř odnesl tohle „cool“ šílenství sám Isaac. Zatímco v prvním díle nestrhával zbytečně pozornost a helmu odložil jen na jeden nepostřehnutelný okamžik, v Dead Space 2 jen zřídka opomene příležitost vystrčit na kameru svou ostře řezanou bradu. Vypadá teď jako něco, co vzniklo genetickým zkřížením komandéra Sheparda a kovboje z reklamy na Marlboro a pravdu povedíc, pohled na tenhle genetický guláš mě po dobu hraní děsil daleko víc, než nejhrozivější kosmičtí creeprové. Až ho jednou přestane bavit nahánět zombíky ve vesmíru, jistě najde uplatnění jako model spodního prádla u Kelvina Kleina. Tedy za předpokladu, že tou dobou nebude mít v hlavě nakladena nějaká ta vajíčka. To ale není nejhorší. Mnohem žalostnější je fakt, že z mlčenlivého sympaťáka se v druhém díle stal nesnesitelný, hláškující stroj na zabíjení, sužovaný živými halucinacemi mrtvé přítelkyně. Jediný puzzle, který tenhle masový vrahoun ustavičně řeší, je, jestli dá přednost vražďomatickému plamenometu nebo ultramakabróznímu kulometu a můžu vám říct, že po hodině hraní jsem jen s maximálním vypětím všech sil odolával nutkání vystřelit toho svalnatého blba do vesmíru skrz zavřený poklop. Ostatně trocha zdravého vakua by jistě neuškodila ani tomu, kdo z původně jednoduché (čti: snesitelné) zápletky o zombie monolitu vytvořil směsku politicko-nábožensky-mysticko-rádoby hororu, který vedle sebe míchá zhmotněné halucinace, na hlavu padlé tajné urologické řády, politické konspirace a tajemné „muže v pozadí“, co si na závěr – SPOILER ALERT – povzdechnou, že když jim teda Clark zničil už druhý zombie monolit, budou muset jeho úlohu nahradit ty ostatní. Epický facepalm, který v tu chvíli zamířil k mému čelu, měl takovou intenzitu, že jsem se probral až v nemocnici Milosrdných sester.
Úsilí pokazit každý obstojný horor legračním mišmašem o tajných vládních projektech a zhmotněných halucinacích je zřejmě v DNA tvůrců hororů zakódováno stejně jako profláknuté lekačky za dveřma. Dead Space svým druhým dílem nakročil na epickou cestu do psychoticky-konspiračního Oblivionu, kterou se léta před ním vydaly více méně všechny významnější hororové série a jednou provždy tím dokumentovaly, že méně je někdy více. A když říkám někdy. Myslím tím pokaždé. Dead Space se od konkurence liší jen tím, že nálepku hororu odhodil už v prvním pokračování a na cestě dál pokračuje jako drobet krvavější akční 3D střílečka. Ještěže tak. Těch totiž máme hrozně málo. No fakt.
Varování: podobnost se skutečnými osobami, místy a otisky na pažbě armádního kulometu je čistě náhodná. Článek může obsahovat stopy nadsázky, sarkasmu a bezohledného vysmívání. Smysl pro humor vyžadován!
