Days Gone - dojmy z hraní

Chtěli byste vědět, jaké je Days Gone? Chápu vás. Sony v posledních letech z rukávu sype jednu kvalitní hru za druhou a kde kdo očekává, že novinka z oregonského studia Bend bude další taková. Ano i ne. Předně, je potřeba dát ruku na srdce a přiznat, že ne každá hra má kvality jako Uncharted, God of War, Horizon nebo The Last of Us. Žijeme v krásné době a je pěkné, že si můžeme dovolit tu smělost a očekávat, že každá další hra s nálepkou SIE na obalu bude stejná, ale ona nebude. Nebude, a bylo otázkou času, kdy nějaký titul vybočí z řady. A teď už jen rozklíčovat, jestli krok vzad udělá titul zmítaný zombie apokalypsou, nebo nikoliv.

ZLATÉ DĚDICTVÍ

Pravdou je, že z Days Gone je na míle daleko cítit, že se jedná o hru od Sony. Rukopis by člověk znalý současných poměrů nalezl v mnoha aspektech hry, zároveň si ale myslím, že se jedná o hru s nejslabším rukopisem za hodně dlouhou dobu. Zcela narovinu, z Days Gone totiž v tuto chvíli nečiší ona preciznost, na níž jsme zvyklí. Zčásti je největší výtka vyřčená dost nespravedlivě, minulý pátek u vybydlené ruiny hotelu Harasov jsme ostatně zcela jistě nehráli finální verzi hry, zčásti se ale můžeme sami sebe ptát, co vše ještě vývojáři dokáží napravit za měsíc a půl. Je poněkud netradiční začínat takto zostra, ale jestli mi v hlavě uvízla nějaká myšlenka, je to právě tato. Dámy a pánové, Bend studio nestíhá.

Days Gone tak trochu připomíná Far Cry, takové, v jaké jsme doufali, když se zdálo, že se bude brát v pátém díle vážně.

Kdo by to byl ještě před časem řekl, že právě tohle bude u Sony problém. Days Gone se dostalo do svízelné situace, z níž nemá kudy vybruslit. Všechny dlouho oznámené tituly jsou už dávno venku, všechny „nově“ oznámené tituly jsou zřejmě ještě poměrně daleko. Days Gone zkrátka vyjít musí, v tomto ohledu není žádného zbytí. Novinku nemá co nahradit, Sony nemá kam couvnout. To, že by hra potřebovala ještě trošičku péče, navíc vyplývá i z toho, že se datum vydání posunulo z konce února až na duben, a to ještě můžeme polemizovat o tom, zda byl letošní únor vůbec první variantou a zda se interně neposouvala z ještě dřívějšího data. Ve vývoji je šest let, a kdyby byla jiná varianta, ještě chvilinku by ve vývoji strávit mohla.

Ale musela by?

Nechci tu Sony nijak blahořečit, víme své, ale možná jsme si zvykli na nadstandard a Days Gone představuje zkrátka jen standard. Když se nad tím člověk zamyslí, vlastně ani nemá moc co vytýkat. Dlouhé načítací časy se ještě upraví, o tom nepochybuji. Doskakování objektů může být větší oříšek, ale i v tomto případě doufám, že si finální build povede o chlup lépe. A to, že se postavy čas od času pletou pod sebe a motají se do cesty… no a co. Standard; na který jsme si v případě exkluzivit odvykli. Chceme víc, čekáme víc. Pojďme klidně debatovat nad tím, jak moc byl Spider-Man zábavnou hrou, jestli je God of War ultimátní hrou generace, ale po technické stránce se jednalo o jednu lepší hru jak druhou a zdaleka to nejsou ojedinělé výstřely.

JEDNA Z MNOHA

Pokud na chvíli přestaneme řešit, odkud hra vlastně pochází a s čím se měří, dostaneme do rukou poctivý titul s obrovským otevřeným světem a hromadou nakažených lidí, kteří se hlásí s hlasitým řevem o popravu. Days Gone tak trochu připomíná Far Cry, takové, v jaké jsme doufali, když se zdálo, že se bude brát v pátém díle vážně. Hned od úvodu je zřejmé, že Bend na rozdíl od Ubisoftu touží po tom, abychom si k hlavním postavám vytvořili nějaký vztah a prožili s nimi nějaký příběh. Zřejmě dostatečně nerozumím motorkářské nátuře, ale i když Deacon St. John vypadá jako tuctový člen Hells Angels, myslím, že si k němu cestu najdu. Jako obvykle je Deacon i přes svou vizáž dobrákem od srdce. V něm pořád nosí své vzpomínky na milovanou Sarah, která bohužel krvelačné běsnění nepřežila. Nakolik bude hrát roli společná minulost, nebo případně jen její minulost, není pro tuto chvíli zřejmé, ale manžel se k ní vrací poměrně často prostřednictvím vzpomínek a načítacích obrazovek. Namísto minulosti se ale musí spíše zabývat mnohem aktuálnější přítomností. Oregon už není výletní destinací, odkud byste chtěli začít nějaký trail po Severní Americe, ale smrtelně nebezpečným prostředím, v němž přežijí jen ti nejsilnější, nebo nejšílenější.

Deacon stojí vlastně někde mezi, evidentně by se mohl uchýlit do zdánlivého bezpečí jedné z komunit, které se v lesích utvořily a které pravidelně navštěvuje, namísto toho ale volí mnohem nebezpečnější život po boku parťáka Boozera. Kromě dlouholetého přátelství z gangu je ale dala dohramady částečně náhoda. Kdyby měl evakuační vrtulník tehdy o jedno volné místo navíc, mohli v něm sedět se Sarah všichni tři, takto nechal Deacon odletět jen svou ženu a Boozerovi pomohl utéct. Kdyby ale měl evakuační vrtulník o to jedno zpropadené místo navíc, nikdo z nich by už tady nebyl. Od té doby tvoří přátelé nerozlučný pár, ale místo osobních vazeb spíše utužují vztah se svými zbraněmi. Ostatně Booz' se bezhlavě zamiloval do své brokovnice, na níž nedá dopustit, a rozhodně mu to nemáme za zlé. To Deacon se dostane k rozmanitějšímu arzenálu. Pokud čekáte, že tu teď vyjmenuji celou plejádu zbraní od kuše, odstřelovačky až po útočné pušky... tak ano, máte pravdu. Ale Days Gone možná trochu paradoxně neméně sází na zbraně na blízko. Nečekejte nic sofistikovaného, svět v troskách vám obecně těžko nabídne nějaké technické vymoženosti, ale proti Swarmerům, zdejší obdobě zombie, stejně tak dobře platí baseballová pálka pobitá hřebíky. Ne nadarmo vývojáři říkají, že opravdu záleží na preferencích a člověk vážně nemá pocit, že by ho absence větší palebné ráže za každých okolností limitovala. 

KAŽDÉMU DLE LIBOSTI

Tomu odpovídá i strom schopností. Jak asi správně tušíte, jeden se soustředí na zbraně na dálku, respektive obecně na střelné zbraně a zacházení s nimi, druhý rozvíjí vaše schopnosti při konfrontaci tělo na tělo. Kromě toho ve hře existuje ještě třetí strom, který ovlivňuje vaše smysly a dovednosti. Jelikož je Oregon snad z devadesáti procent tvořený divočinou, Deacon se často musí spoléhat na to, co se dříve naučil. V hratelné ukázce, kterou jsme měli k dispozici, je spíše využije ke stopování lidí, ani náznakem ale nepochybuji o jejich využití i pro jiné potřeby. Jednak bude Deacon lovit, takže opět půjde o tak populární stopování zvěře a následně jejího zpracování, zároveň se mu bude rozvíjet všímavost ke svému okolí a snáz tak uvidí, kde se co válí za materiály, a v neposlední řadě mu pomohou dostatečně včas odhalit nebezpečí.

Days Gone si s hráčem rádo pohrává, takže nějaký dav poměrně často vídáte v cutscénách nebo jej slyšíte někde, kam se za vámi nedostanou. Na přímý střet ale jen tak nedojde.

To se více méně dělí dle dvou kritérií. Zda jde o živé myslící bytosti, kteří svou strategii postavili na přepadávání a zabíjení všech okolo, a nebo zda jde o živé, ale nemyslící bytosti, které jsme dlouhou dobu označovali za zombie. Technicky vzato se ale nejedná o živé mrtvé, tak, jak je známe z jiných popkulturních produktů, ale o nakažené obyvatele, kterým zjednodušeně řečeno vir vypnul mozek. Nečekejte pomalé rozpadající se kreatury s klátivým pohybem, "zombie" jsou v Days Gone mnohem rozmanitější. Existuje jich několik typů, z nichž každý má nějaký archetyp chování, takže zatímco někteří se po vás vrhnou hned, jak vás zmerčí, jiní se chovají mnohem teritoriálněji a útočí jen, pokud jsou v ohrožení anebo pokud jste na tom tak špatně, že vás (mylně?) považují za snadný cíl.

Kategorií samou o sobě jsou zombie, které se sdružují do velkých skupin. Asi víte, na co narážím. Na smrtící hordy, na něž by nestačil ani rotačák s tisícovkou nábojů. Jak moc vražedný běsnící dav vlastně je, ale netuším. Days Gone si s hráčem rádo pohrává, takže nějaký dav poměrně často vídáte v cutscénách nebo jej slyšíte někde, kam se za vámi nedostanou. Na přímý střet ale jen tak nedojde a během hraní na něj bohužel nedošlo ani jednou. Odevšad na vás ale vyskakuje upozornění, aby vás ani nenapadlo se k takovému davu byť jen přiblížit, dokud nebudete na střet připravení. Neutečete mu, neustřílíte jej. Ne na začátku, ne bez důkladné přípravy. Rozhodně je také mylná představa, že na nějakou početnou skupinu narazíte na každém kroku. Právě naopak.

MÁM UŽ TOHO DOST

Co se týče zbraní, už jsem o nich částečně hovořil. Není ani tak problém nějakou nalézt, buď ji máte, nebo ji má někdo, koho můžete podříznout nebo ho umlátit třeba fošnou, mnohem palčivější je však otázka nábojů. Je pravda, že jich nemáte akutní nedostatek, některé - jako třeba šípy do kuše - si můžete i poměrně snadno vyrobit, ale musíte s nimi zacházet obezřetně. Nejednou se mi stalo, že jsem si je pečlivě šetřil, raději volil nebezpečí frontálního útoku s pálkou a hřebíky, ale pak jsem byl zatraceně rád, že jsem ustřílel početnější skupinu nepřátel, a pak máte najednou takový tíživý pocit, že by to nějaký ten náboj chtělo. Neznamená to, že nepřežijete, pokud byste se ale přimotali někam, kam nemáte, mohli byste narazit. Situaci navíc komplikuje možnost mít jen primární a sekundární zbraň, a k tomu nějakou speciální, ať už jde o zmiňovanou natahovací kuš nebo odstřelovací pušku, kterou ale v běžném boji na střední vzdálenost nemáte šanci z logických důvodů použít.

Na druhou stranu, Deacon je šikula a tak dokáže vyrobit kde co. Molotovy,... Však víte, co tím myslím. Kromě podobných propriet bude moci vyrábět i pasti, tato možnost nám ale zůstala zapovězená. Samozřejmostí jsou takové věci jako léčiva, která však můžete i nalézt. Je v mých očích nesmírná škoda, jak je Days Gone převídatelné. Kde najdete stoprocentně lékárnu? V sanitce, samozřejmě. Kde najdete náboje? Ano, v kufru policejního auta. Ve sto procentech případů. A co najdete v kufru obyčejného sedanu...? Je škoda, že si s tím vývojáři nedali trochu více práce, stejně jako je škoda, že léčení nemá žádnou vlastní animaci ani trapného omotávání obvazů - to když už jsem hru připodobnil k Far Cry, u nějž vývojáři často sáhli až k absurdnímu vydloubávání kulky z rány. Days Gone zkrátka nepřekvapí, je přesně takové, jaké myslíte.

MALÁ VELKÁ HRA

Přemýšlel jsem nad tím, proč tomu tak je. Proč se Days Gone těmito drobnostmi nemůže zařadit mezi ty největší hry Sony. Já vím, že se jedná o skripty a pečlivě naaranžované situace, ale je strašně sympatické, když vidíte v novém The Last of Us ty hromady detailů, jako že se vám vysypají šípy z toulce. Je mi jedno, jestli je to jen na jednom místě, nechytejte mne prosím za slovo, ale řeknete si: „Fíha, tak oni myslí i na tohle!" Tady ne. Jedete na motorce, kterou mimochodem můžete a dokonce i musíte v průběhu hry střídat, a před animací na pětníku zastavíte, aby mohl Deacon slézt a v tunelu říct, že raději půjde napřed, aby jej obhlídnul. To jsou takové prkotiny, které ale ve finále utváří celkový obraz do detailu promyšlené hry, které v mých očích alespoň tato ukázka neobsahovala.

Jestli jdete po čiré hratelnosti a drobnosti okolo vás netrápí, nemusíte se ničeho bát.

Částečnou odpověď nacházím ve velikosti studia. Bend není nijak početný tým, v době, kdy práce gradovala, čítal všeho všudy kolem 150 zaměstnanců. A přesně tak musíte ke hře přistupovat. I kdyby kreativci mysleli na všechno, dokážu si představit, že nebyl čas ani prostor všechno do detailu dotáhnout. Ale i takové hry Sony potřebuje, nic to nesráží na jejich zábavnosti a zajímavosti.

Nepřevapí, to je asi to jediné, kde můžeme být negativní. A pak taky můžeme srovnávat s nepoměrně většími hrami, ale bylo by to hodně nefér. Jestli jdete po čiré hratelnosti a drobnosti okolo vás netrápí, nemusíte se ničeho bát. Pokud jste na ně citlivější, zřejmě si budete všímat, kde všude se dalo ještě věci dotáhnout - ale ani tak si nemyslím, že byste se nebavili. A pokud byste snad měli takový problém, že vás tohle od hry odrazuje, tak byste se nad sebou měli zamyslet...