Closure

Bavilo vás Limbo? A bavilo vás Vessel, které jsme vám nedávno přinesli jakou plnou hru u Levelu? Pak zbystřete a už teď počítejte s výdajem okolo 10 EUR. Tolik totiž stojí nezávislá hra Closure, další dílek do mozaiky geniálních puzzle-logických titulů, kterou si docela jistě zamilujete. Ostatně ocenění za inovativní gameplay na mezinárodním festivalu Indiecade 2009, za audio zpracování na Independent Games Festival 2010 a první místo v Indie Game Challenge 2012 mluví za vše.

Mezi světlem a tmou

Jak jste si podle uvedených ročníků asi všimli, hra sbírá ceny už docela dlouho. Closure totiž vzniklo už v roce 2009 jako flashová hra (stále dostupná na portálu NewGrounds – byť je po všech stránkách prostší, můžete si zde osahat základní principy hratelnosti). Ohlasy na ni byly natolik pozitivní, že se trojice Tyler Glaiel (programátor), Jon Schubbe (grafik, designér) a Chris Rhyne (hudebník) rozhodla přijít s novou verzí - vylepšení zaznamenaly hádanky, design i grafika se soundtrackem. V březnu letošního roku hra vyšla pro PlayStation 3 na PSN a nyní, zhruba po půl roce, vychází i pro počítače.

To jediné, oč v Closure jde, je světlo a tma. Na první pohled nic zvláštního, co by si zasloužilo zvláštní pozornost. Ne však zde, kde se nebojíte krvelačných monster či zabijáckých překážek, ale prachsprosté temnoty. Stačí jeden špatný krok a hups, stojíte znovu na startu. Principem hry je dostat se z bodu A do bodu B, jímž jsou docela obyčejné dveře. Někdy odemčené, jindy zamčené, takže cestou musíte ukořistit klíč. Teda ne vy, ale prazvláštní tvor, co má čtyři ruce, dvě nohy, chodí jako krab, ale hlavu má jako kočka. Do třech světů po čtyřiadvaceti úrovních se ale z neznámého důvodu vydává ve třech zmorfovaných podobách – pro každý svět vlastní. Zaprvé je to podivný chlápek s jakousi helmou na hlavě, poté japonská slečna a nakonec mladé děvčátko. Je pouze na vás, do jakého světa se vydáte, všechny jsou totiž dostupné už od začátku.

Krabice, lampy, střelba,...

Logické hádanky stavějí na hrátkách se světlem. A nutno dodat, že každá úroveň je originál, co potřebuje odlišný způsob řešení. Často vidíte na obrazovce jen sebe a jakousi kouli, zdroj světla. Právě ta bude vaším věrným kamarádem, bez něhož neuděláte skoro ani krok. Kouli popadnete a jdete. Tmavá místa s vaším příchodem postupně získávají na obrysech, kde ještě před chvílí nic nebylo, se rázem objevují cesty, mosty a tak dále. Ale zábava nespočívá pouze v tom vzít světlo a dojít s ním do cíle. Naopak! I tma dokáže být kolikrát nápomocná. Došli jste se světlem ke kraji, kde je zdatná zeď, a nemůžete dál, přestože je za kousek vidět další světlé místo? Pak musíte svítící kouli popondat od zdi dál, tak aby nebyla vidět, a na kýžené místo přeskočit. Stín zeď jako kdyby vyzmizíkuje. A tohle je pouze začátek!

V dalších částech hry dojde na hrátky s krabicemi, jež poslouží jako stupínek na vyvýšené místo. Na zemi se však často nacházejí výstupky, které vám zabraňují dostat krabici dál, a vy tak musíte přijít na to, jak ji přes překážky dostat. Dojde i na sudy, jež musí dojet na připravené místo, aniž by se propadly temnotou fuč. Budete hýbat s lampičkami, to abyste si posvítili na místa, kde se objeví cesta pro další postup. A také se střílí. Ne tedy na nepřátelské potvory, ale na terče, co vám otevřou vrátka. Možnosti a originalita Closure jsou ohromné!

Zaslouží si pochválit!

Originální a setsakra hutnou atmosféru nemá na svědomí pouze černobílé surrealistické zpracování a stylizace obecně. Je to i samotnou hratelností, skrze niž si s vámi vývojáři hrají. Příklad za všechny: v jedné z nejtěžších úrovní jsou dveře hned vedle vás na startu, jenže abyste je odemkli, musíte ukořistit klíč na druhé straně obrazovky, což vám zabere nespočet pokusů. Jak drzé. Právě tohle jsou ale ty nepatrné detaily, drobné vtípky, které z Closure dělají výtečnou osmičkovou hru.

Potěší však i taková drobnost, jakou je upozornění na nesplnitelnost levelu. Jinde pakliže ztratíte důležitý prvek, bez něhož nelze postoupit dál, se často nic nestane a vy se marně snažíte pokračovat. Closure tyto nepříjemné situace eliminuje, neboť uděláte-li něco, co vám další postup znemožní, na obrazovce se ihned objeví tlačítko „R“ doporučující restart. Opět – drobnost, zachrání vám ale hromadu jinak zbytečně promrhaného času.

Hře Closure není moc co vytknout. Grafika a soundtrack? Parádní, podmanivé. Hratelnost? Nezvykle chytlavá. Atmosféra? Brilantní. A fyzikální model, level-design, originalita, ovládání,…? Prostě paráda. Snad jen znovuhratelnost zde nepatrně pokulhává, neboť objevování již objeveného není ono. Ať ale budete hrát Closure jednou nebo vícekrát, rozhodně nebudete litovat. Za zhruba dvě stě padesát korun dostanete suprovou logickou zábavu!