Cities in Motion

Před desíti, možná patnácti lety zachvátil videoherní scénu obrovský boom. Ne, nemyslím RTS ze druhé světové, i když těch tehdy byla také hromada, ale všelijaké tycoony. Za vše přitom mohla jedna hra – Transport Tycoon od Chrise Saywera. Vzniklo pak nepřeberné množství titulů, od těch lepších jako Zoo Tycoon nebo Roller Coaster Tycoon až po šílenosti typu Prison Tycoon, Coffee Tycoon nebo Pizza Tycoon. Většina z nich se snažila pouze prachsprostě těžit ze slovíčka Tycoon v názvu, kvality však byly povětšinou prachmizerné. Ostatně co se týče transportně založených budovatelských strategií, ani sám Chris Saywer nedokázal překonat sebe sama s Locomotion, a tak za krále můžeme stále považovat Transport Tycoon Deluxe, potažmo jeho opensource bratříčka Open TTD. Smělé plány na svrhnutí jeho veličenstva a zajištění vlastní despotické samovlády mělo i neznámé finské studio Colossal Order se svou prvotinou Cities in Motion.

Pouze ve městě

Tentokráte ale zapomeňte na vození uhlí do tepelné elektrárny, na tankery převážející ropu z podmořských vrtů nebo na leteckou dopravu. Tvůrci se rozhodli nebrat si toho na svá bedra moc, a tak se ve výsledku ujmeme pouze městské hromadné dopravy v některé ze čtyř metropolí. V konečném důsledku tak Cities in Motion připomínají spíše Traffic Giant než TTD. V CiM lze pro rozvinutí prosperující MHD využívat autobusů, tramvají, metra a v neposlední řadě také poněkud exotických helikoptér či lodí. Když si trošku zaspoileruji, vězte, že na autobusech se z mnohdy nepochopitelného důvodu nedá dvakrát moc vydělat, zatímco tramvaje a zejména metro představují doslova zlatý důl. Hra nabízí vedle kampaně ještě oblíbený sandbox režim a také zhruba tucet předpřipravených scénářů. Metropole jsou logicky navíc rozděleny do částí nejen podle budov, své touhy mají také jednotlivé sociální skupiny (pracanti, studenti, důchodci, …), což nutí k zamyšlení při vymýšlení jednotlivých linek a funguje veskrze dobře.

Za Berlínskou zeď bez kulky v zádech

Čtveřice měst, která ve hře nalezneme, sice neodpovídá reálným předlohám, ale tvůrcům se podařilo zachytit jejich atmosféru. Podíváme se tak do Berlína (v němž narazíme i na Berlínskou zeď – efektně překonatelnou metrem), Helsinek, Vídně a Amsterodamu. Staleté období, ve kterém se lze starat o MHD těchto metropolí, zahrnuje léta od roku 1920 do 2020. Autoři ze studia Colossal Order se snažili namodelovat období tak precizně, že detailně zpracovali i ekonomickou situaci. To sice může znít jako velmi dobrá idea, ale provedení už poněkud pokulhává. V ekonomicky nestabilních časech je totiž nutné reagovat prakticky každý měsíc prozkoumáváním všelijakých grafů a tabulek, upravovat honoráře, rušit málo výnosné linky, atp. To vede až ke značné frustraci a strachu z toho, co se další měsíc stane. Naopak nevelkou preciznost vidím v počtu dopravních prostředků – zhruba třicítka vehiklů je na století hodně málo! A vůbec, proč se končí rokem 2020? Za deset let se žádné velké futuristické výstřelky očekávat nedají, ale co kdybychom se dostali do roku 2050 a stavěli zastávky pro vznášedla nebo teleporty?

Hezky od nuly

Samotná hratelnost může zpočátku působit jako solidní výzva – ve městech prakticky chybí MHD a je potřeba ji vybudovat, což zní samo o sobě lákavě a několik bankrotů vás přeci neodradí. Jenže chyba lávky, s postupujícím časem se objeví tak obrovský počet drobných bugů, nepřesností nebo jen zdlouhavých prvků hratelnosti, které nejednoho hráče donutí vzteky kliknout na tlačítko exit. Například  silniční síť je pevně daná a nelze do ní investovat, i když peníze na to jsou. Autobusové linky si navíc automaticky vybírají tu nejkratší cestu, která ale vždy nemusí být ta nejrychlejší. Kdo by však hledal waypointy, rychle zapláče, nic takového zde není. To v konečném důsledku znamená, že ten či onen bus se zasekne v zácpě jen proto, že nezvolil ideální trasu. O otravném ovládání a zdlouhavosti ani nemluvě.

Ale abych pouze nekritizoval, Cities in Motion má i své kladné stránky. Především se jedná o vynikající grafické zpracování – dá se přizoomovat doslova až na ulici, případně oddálit až do oblak. Ekonomické fanatiky potěší nepřeberný počet tabulek (v němž jsem ale nenašel statistiku pro jednu linku), zajímavě navržená scenária nebo sandbox režim. A komu by nestačila čtveřice evropských metropolí, může si počkat, až se kolem hry vytvoří větší komunita a prostřednictvím přidaného editoru zpracuje jiné město, třeba matičku Prahu. Těm netrpělivým bude dost možná vadit neohrabané ovládání nebo povšechně málo obsahu. Cities in Motion se hodnotí velmi těžko, má sice spoustu kladných stránek, ty ale zdárně vyzmizíkuje řada nedodělků, chybek, bugů nebo jen celková zdlouhavost. Své fanoušky si najde, ale dovolím si tvrdit, že jich mezi fandy žánru bude minimum.