Carrier Command: Gaea Mission Recenze Carrier Command: Gaea Mission

Carrier Command: Gaea Mission

Martin Klekner

Martin Klekner

28. 9. 2012 22:00 5
Reklama

Předpokládám, že čtenářů, kteří by si pamatovali stařičkou klasiku jménem Carrier Command z roku 1988 zde není mnoho. Hra, ve které jste se zhostili role velitele futuristického námořního plavidla a vysílali do boje jednotky uskladněné na její palubě, si získala srdce mnoha. Revoluční kombinace strategického a akčního ovládání a na svou dobu nevídaná 3D grafika hře zajistily popularitu a obrovské množství nadšených recenzí. Jenže od té doby uplynulo už 24 let.

Nyní se na pulty dostává remake nazvaný Carrier Command: Gaea Mission. Jeho vývoj doprovázely průtahy a nepříjemnosti, před letošní E3 se dokonce proslýchalo, že byl projekt zrušen. Autoři z českého studia Bohemia Interactive však nakonec vše dotáhli do konce a vypustili produkt, který si komplexností svého konceptu má získat jak pamětníky, tak docela nové hráče. Podařilo se?

Rád bych řekl, že ano, ale skutečnost je trošku problematičtější. Carrier Command: Gaea Mission je totiž jednou z těch her, ke které se musíte postupně propracovat. Trošku mi její situace připomíná legendární Jedi Knight: Jedi Outcast. Prvních pár misí bez světelného meče šlo o poměrně špatnou FPS. Pak se však Kyle Katarn stal rytířem Jedi a ze hry se rázem stala skvělá záležitost. Takže až zapnete Carrier Command a začnete hrát úvodní misi kampaně, nebuďte překvapeni, že to bude velmi špatné. Ale ne aby vás v tu chvíli napadlo hru vypnout! A ne abyste během následujících třech odstavců přestali číst tuto recenzi!

Rozpačitý první dojem

Děj vás zavede do světa, kde mezi sebou soupeří dvě strany: United Earth Coalition a Asian Pacific Alliance. Druhá jmenovaná dokázala během ničivého celosvětového konfliktu obsadit zemi a vyhnat UEC pryč, do hlubin nezmapovaného vesmíru. Jako hráči se vžijete do kůže UEC poručíka Myrika, který má za úkol dobýt planetoid Taurus, skládající se z mnoha malých ostrovů. A to je zhruba tak vše, co o příběhu potřebujete vědět. Dějová linka je totiž naprosto nezajímavá a ačkoliv se snaží přinést zajímavé zvraty, je na ní jasně vidět, že byla vytvářena v prvé řadě proto, aby slepila dohromady výukovou kampaň.

Zpátky však k oné první FPS misi, kterou si budete chtě nechtě muset projít. První, co vás během úvodních cutscén překvapí, bude překvapivě povedená hudba. Ta je patřičně epická a snaží se navodit pocit invaze obřích rozměrů. Problém je, že vizuál za ní zaostává – orbitální útok na Taurus dává dojem, že jde o podnik několika desítek vojáků. Ti všichni trpí špatnou animací, špatným motion capture a strašlivým dabingem. Hlas i vzezření hlavního hrdiny jsou tak nesympatické, že je problém se s ním vůbec sžít. A ve chvíli, kdy se dva oškliví protagonisté propracovávají k nepřátelské bázi, zatímco jejich trhanou chůzi doprovází naprosto nepatřičné chorály, začnete pochybovat, do čeho jste vložili své peníze.

Grafika celkově se pohybuje spíše v nadprůměru, co ji však v mnoha případech zabíjí je její zpracování. Textury přeskakují, objekty problikávají. Postavy jsou docela hezké, ale kazí je zmíněné animace. Na rozlehlá venkovní prostředí se moc dobře dívá, ale postprodukční efekty záře slunce, odlesků na čočce a rádoby „cool“ filmového zrna vizuál dost často srážejí na nekoukatelný rozplizlý paskvil. A mnohdy je to tak i s celou hrou. Vše je degradováno nějakou relativní drobností, která však přesto zanechá na jazyku nehezkou pachuť.

A pak vás to chytne...

Ale dost negativ! Je velká škoda, že autoři rozjíždí kampaň misí, která už z podstaty věci ukazuje to nejhorší z Carrier Command. Tato hra není FPS, tato hra je o velení a ovládání futuristického křižníku, o spolupráci pojízdné a vzdušné techniky při taktickém dobývání jednotlivých ostrovů Taurusu. Ve chvíli, kdy dostanete poprvé do ruky obojživelné vozítko Walrus a vydáte se s ním na svůj křižník, který se v dálce pohupuje na vlnách, najednou ta epická hudba dostane smysl. A přesně v tu chvíli vás hra chytne.

Křižník – takzvaný Carrier – je základovým kamenem Carrier Command. S ním doplujete k vybranému ostrovu, z něj vyšlete jednotky (maximálně 4 obojživelné a 4 vzdušné), na něj pak vše zase naložíte a posunete se o dům dál. Kampaň vás pozvolna naučí, jak tento kolos ovládat a nutno říci, že se jí to daří velice dobře. Systém je poměrně komplexní, s každým dalším dobytým ostrovem se budou objevovat nové možnosti a nová pravidla. Nikdy však nebudete mít pocit, že se ztrácíte, naopak, každou další technologii a vymoženost rádi uvítáte ve svém arzenálů a okamžitě ji využijete v boji.

Jednotlivé ostrovy na mapě mohou fungovat buď jako obranná stanoviště, která mají zpomalit nepřítele, jako těžební oblasti, které generují zdroje, či jako produkční centra, kde se staví nové jednotky a technologie. Útok na každý takový ostrov je třeba provést pěkně strategicky – se vzdušnými jednotkami prozkoumat umístění důležitých staveb, poté opatrně začít ukusovat z nepřátelských obranných struktur. Nejdříve vyřadit radar a omezit tak komunikaci. Dobré je zničit přístav a odříznout oblast od zásobování. Postupně je třeba propracovat se skrz několik sekundárních základen a jejich firewally. Teprve v ten moment lze zaútočit na hlavní kontrolní centrum, které ovládá všechny jednotky a struktury. Ve chvíli, kdy ho hacknete, získáte i ostrov.

Strategická mapa nejen na okrasu

Během útoku pak využijete jednu z unikátních vlastností hry – strategickou mapu. Ta tu není jen tak na okrasu, funguje v podstatě jako jednoduchý RTS interface. Kdykoliv tedy máte možnost ovládat své jednotky přímo, jako v kterékoliv akční hře, anebo skočit pravým tlačítkem na mapu ostrova a začít označovat vícero jednotek a vytvářet jim waypointy. Přitom si budete skutečně připadat, jako byste byli velitelé usazení v kabině Carrieru. Vše je navíc jednoduché a intuitivní, na skoky mezi akční a strategickou částí si zvyknete téměř okamžitě. Když pak dorazíte k ostrovu, hangáry křižníku se otevřou a začnou chrlit jednotky, které ihned vyrazí za svými úkoly, jež jste jim naplánovali, ty epické chorály budou znít zase trošku líp. A tentokrát už vám na tváři vykouzlí opravdový úsměv.

Zhruba po třech až čtyřech hodinách hraní zkrátka nastane zlom, technické problémy vám najednou přestanou vadit a vy si začnete hru užívat. Carrier Command je jedna z těch unikátních záležitostí, u nichž platí, že čím lépe se sžijete s představeným systémem a čím více možností v něm objevíte, tím lepší se stane. Co objevovat je neustále, technologií je nespočet. Ačkoliv jsou k dispozici vpodstatě jen dva druhy techniky (obojživelný Walrus a vznášedlo Manta), každou lze upravit takovým způsobem, že se z nich ve výsledku stane úplně jiný stroj s jiným účelem. A vůbec nejlepší je, že i když objevíte všechno, pořád vás to nepřestane bavit.

Zbytečné chyby skvělé hry

Na povrch však postupně vypluje problém, který dokáže s vaším zážitkem pěkně zamávat. Tzv. pathfinding, tedy způsob, jakým si v RTS jednotky více čí méně inteligentně hledají cestu skrz mapu, je zde totiž na špatné úrovni. U vzdušných jednotek je vše v pořádku, mnohokrát se však stane, že své Walrusy budete lovit z bažiny či je zachraňovat z kamenitého terénu.

Vrcholem bylo, když jedno z mých vozítek během cesty za waypointem zavadilo o trosky zničené budovy a nemohlo dál. Manuálně vystrnadit nešlo, rozhodl jsem se proto využít druhý Walrus a pokusit se do nešťastníka pořádně vrazit. Výsledkem byly dva uvízlé obrněné transportéry. Situaci pak vyřešil až granátomet třetího vozidla. Tak jako tak, podobné elementární problémy by se hře, která chce fungovat jako strategie, stávat neměly. Když se totiž nemůžete plně spolehnout na to, že se vaše jednotky dostanou bezpečně z místa na místo, vaše důvěra ve strategickou část Carrier Command se podstatně sníží...

Vedle kampaně ve hře najdete ještě tzv. Strategic mod, který funguje jako Skirmish. Navolíte si počet ostrovů, výchozí podmínky, rychlost produkce a mnohá další specifika, a pak se jen vrhnete do boje proti nepřátelskému Carrieru. Umělá inteligence je naštěstí natolik schopná, aby se hra stala výzvou i pro zkušené hráče. Bohužel, Carrier Command naprosto nepochopitelně neobsahuje multiplayer. Jak je možné, že se nedostal do hry, která si o něj přímo říká, to netuším, ale vsázel bych na uspíšený vývoj a nedostatek financí. To však nic nemění na tom, že pokud se rozhodnete hře odpustit těch několik palčivých prohřešků, budete odměněni skvělou kombinací akce a strategie, která vám vydrží na velmi dlouho.

Carrier Command: Gaea Mission
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Carrier Command svému předchůdci rozhodně ostudu nedělá. Je to zábavný mix akce a strategie, který vám vydrží na velmi dlouho. Několik palčivých nedostatků však způsobí rozpačitý výsledný dojem...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama