Call of Duty 2: Big Red One

Šestého června 1944, Den D. Prostor zaplňuje hustá mlha a vládne v něm zvláštní ticho. Muži nacpaní na palubě malé výsadkové lodi nejsou schopní skrýt strach a nervozitu. Někteří drmolí modlitby, jiní bojují s žaludkem. Ještě to ani nezačalo a jsou k smrti unaveni, vrásčití jako století starci. Na nohách je drží jen pud sebezáchovy a adrenalin pumpovaný v mohutných dávkách do oběhového systému. Mnozí z nich si kladou otázku, zda se ještě někdy uvidí se svými blízkými. Mnozí z nich si přejí, aby to byl jen zlý sen, ze kterého se za chvíli probudí. Vy nejste jedním z těchto mužů. Stojíte na palubě USS LCI, 246 tun vážícího bitevníku v bezpečné vzdálenosti od břehu a vaší zbraní je kvalitní dalekohled. Jakmile spatříte betonový německý bunkr umístěný na kopcích těsně za pláží, vydáváte rozkaz: PAL! O pár sekund později se ozve ohlušující výbuch, země se otřásá a, jak se pomalu rozplývá dým, vidíte trosky zničeného stavení. Končí modlitby a začíná vylodění v Normandii, krvavá lázeň, díky které se podaří otevřít západní frontu války proti nacismu. Další pohled do dalekohledu: těla vašich lidí jsou na každém kroku trhány na kusy. Vy však víte, že je to dobrá věc. Každý obětovaný život tady a teď ušetří spojencům desítky životů, které by musely být obětovány později. Je to teprve začátek, bolestné a tragické intro, ale už teď se ve vzduchu vznáší vůně vítězství. Dámy a pánové, vítejte ve VÁLCE v grandiózním stylu Call Of Duty.

První mezi rovnými

„Big Red One“ se familiérně říkalo první pěchotní divizi americké armády. Její vojáci na ramenech nosili emblém s jasně červenou číslicí 1. A nešlo jen o administrativní zařazení, byli vždycky první, v předních řadách bojové linie těch nejdůležitějších a nejtěžších bitev. Vy se ujmete role jednoho z nich, nového rekruta, který spolu se svými kolegy bude všude tam, kde se psaly dějiny druhé světové války. Když prožijete takové věci ve společnosti stále týchž mužů, je jasné že si na ně vytvoříte silné citové vazby, ale bude pro všechny lepší, když nebudete počítat s tím, že se po válce letech sejdete na srazu v plném počtu. Příběh je v CoD: Big Red One mimořádně působivý, nebýt člověk chlap jako hora, možná by se i rozplakal. Mimo střihové sekvence vám budou slzy tryskat taky, ale válečným běsněním. Před očima rudá mlha, v rukou obří kulomet a před vámi spousta promenádujících se nácků.

Brzy zjistíte, že Call Of Duty 2 si na žádnou simulaci druhé světové války nehraje, zapomeňte na hrubozrnný realismus. Mnohem lépe by se dal charakterizovat jako simulátor válečného filmu z hollywoodské produkce. Kam se otočíte, je pro vás připravena pečlivě naskriptovaný výstup, nebo ohromující scéna zkázy. Člověk má místy podezření, že v zákopech se nekrčí zablácení vojáci ale filmový štáb s rozčíleným režisérem, který ostřížím zrakem sleduje, kam se zrovna pohnete. Převládne dojem, že tohle všechno se děje jenom kvůli vám. Osvobozování Evropy? Proboha, nenechte se vysmát – náš zákazník, náš pán!

Kamera, akce, jedem!

Jestli to zní jako kritika, pak je to špatně. Naopak, je třeba za tenhle přístup autory CoD 2 pochválit. To divadlo se tady hraje jenom pro vás, tak si ho koukejte pěkně užívat. Že skriptované scény jednoznačně posilují dojem ze hry, si uvědomíte tehdy, když zrovna není žádná na skladě. Forma tradiční FPS, kde je děj vytvářen čistě na základě interaktivity hráče s prostředím a reakcích umělé inteligence, je vlastně docela fádní. Naštěstí tyto fáze trvají zřídka déle než několik krátkých okamžiků. Převážnou většinu času tanky vybuchují před vašim nosem a letadla havarují do budov za vašimi zády. Prezentace je již tradičně silnou stránkou Call Of Duty. Napínavá atmosféra je tak hustá, že se dá krájet. Scény, například fantastická přestřelka v hustém lese, působí famózně, a ještě krásnější jsou, když všechno v nich záhy shoří na prach.

Big Red One, to je poctivá válečná epika velkolepých rozměrů, nabízí nesmírně pestrá prostředí, velmi dobře napsané dialogy a mistrovsky gradující příběh a v neposlední řadě i výtečnou hyperbolickou interpretaci střelby ze všemožných zbraní druhé světové války. Ve srovnání s loňských Finest Hour jde o výrazný pokrok. Jako taková si jistě plně zasluhuje řád cti v podobě našeho silného doporučení a pěkného číselného ohodnocení.