Assassin’s Creed Valhalla - dojmy z hraní

Možnosti vyzkoušet nový a velmi očekávaný Assassin's Creed Valhalla jsem nemohl říct ne. Díky Ubisoftu a jeho českému zastoupení jsem dostal možnost strávit celé tři hodiny čistého hraní, kde mě omezovala pouze vybraná část mapy a jeden řetěz questů. I z toho důvodu nedokážu moc konkrétně mluvit o samotném příběhovém pozadí. Byl jsem vržen do regionu East Anglia, kde už evidentně došlo k invazi dánských vikingských kmenů. Hlavní hrdina Eivor (lze zvolit i ženskou variantu) ale není tím, kdo by vyvražďoval anglické rodiny a pustošil zemi, naopak se zdá, že chce s obyvateli Anglie spolupracovat. Těmi zlými jsou tak ostatní klany vikingů. Do hry také vstoupí právoplatný dědic anglického trůnu. A víc už asi z příběhu nebudu prozrazovat, protože zaprvé nemám příslušný příběhový kontext a zadruhé si myslím, že by se některé událostí daly kvalifikovat jako regulérní spoiler. Pojďme tedy na hru samotnou.

GERALT ZE SEVERU

Rovnou řeknu něco, co asi zazní častěji, než by si tvůrci hry přáli. Ta hra vypadá jak Zaklínač! Ono už předchůdci Origins a Odyssey měli podobné prvky, co se týče hratelnosti - důraz na skilly, více RPG mechanismů a akční souboje s uskakováním. Jenže tady do toho ještě promlouvá zasazení do lesnaté a travnaté krajiny britských ostrovů. Jedu na koni a najednou na mě vyskočí banditi z křoví. Kde už jsme to viděli? Malý farmářský dům vypadá také velmi povědomě. Ne, tomu srovnání se prostě hra nevyhne a musím říct, že jsem si takových detailů všímal od úplného začátku, což vlastně není na škodu.

Když se osamělému hráči nechce bojovat proti přesile, stačí zatroubit na roh a posily z klanu přiběhnou bojovat po jeho boku.

Co jsem si tedy během hraní vyzkoušel? Nejdříve jsem získal důvěru místních, když jsem vyčistil nepřáteli obsazený kostel. Jednalo se o celkem standardní misi, kdy jsem na začátku začal tiše odstraňovat hlídkující vojáky, než se mi vlivem nezkušenosti podařilo zburcovat ostatní. Došlo tak na boj a hned první novinku, byť jí v sérii nevidím úplně poprvé. Když se osamělému hráči nechce bojovat proti přesile, stačí zatroubit na roh a posily z klanu přiběhnou bojovat po jeho boku. Je to vítaná alternativa pro hráče, kteří chtějí hrou postupovat jako nůž máslem. Později mě v kostelu čekal menší boss - a také tady stačilo jen zatroubit na roh a mise byla splněna. 

OBLÉHAČI A SBĚRAČI

Pak už následoval útok na hrad Burgh Castle. Obléhání začalo plavbou na vikingských lodích pod palbou zapálených šípů. Uvnitř jsem pak musel doprovázet obří beranidlo k prolomení trojice bran. Z téhle části se vyklubal oříšek, protože nepřátel tu bylo víc než dost a hráč se musí ohánět, aby zvládl zlikvidovat otravné lučištníky na ochozech a současně si pohlídal, aby ho rychlý berseker nezaskočil nepřipraveného. Zábava to byla náramná, ale, tahle mise by si zasloužila o jeden nebo dva checkpointy navíc. Na závěr přišel klíčový bossfight a posun v příběhu. Poslední příběhovou misí už bylo jen veselí v jednom ze svobodných měst, kde jsem dostal možnost v praxi vyzkoušet, kolik takový viking dokáže zkonzumovat piva. Snad to nebudete považovat za spoiler, když prozradím, že hodně.

Samozřejmě, při lineárním průchodu bychom byli s příběhem tak za hodinu hotovi. Jenže znáte to, tenhle typ otevřených světů nenechá člověka jít přímo za questem, ale láká zastavit se u každé věci, kterou ve světě potká. Zkoumal jsem tak katakomby pod zbořeným kostelem, kde jsem objevil podivnou sochu. Kvůli penězům jsem se snažil dostat do zabarikádovaného domu, z čehož se zase vyklubala příjemná postřehová minihra. Tyhle hrátky s prostředím mě vážně bavily. Pro pořádek: dělí se na dva typy podle barvy ikony na mapě. Zlaté ukazují, že na místě čeká bohatství, světle modré zase upozorňují na nějaké tajemství. Takové jedno tajemství mě ke konci hratelné ukázky zavedlo k opravdu povedenému bossovi, který bohatě využíval jakýchsi okultních schopností a jednalo se o hodně zábavný souboj. Doufám, že takovými nebude Valhalla šetřit, zvlášť když si uvědomíme, že ve hře nejspíš bude chybět alternativa všudypřítomných tuhých žoldáků. 

Tím ovšem dojmy zdaleka nekončí. Také jsem čas od času narazil na takzvaný World Event. Netuším, jak moc jsou náhodné nebo jak se hledají, jednalo se však o vtipné epizody zaměřené na obyčejné obyvatele světa. Takhle jsem například vydělal na tom, že je místní žena fanynkou šípů, nebo jsem pomohl malé holce získat sebevědomí nové přivolávačky koní. Co naplat, na dobré skutky si musite udělat čas, i když máte na hraní jen pár hodin.

SEKERY A NOŽE

Teď už je ale na čase se podívat na samotnou hratelnost. Radikální změny oproti Odyssey se nekonají, Eivor má k dispozici zbraň na blízko a luk. Pro každý z nich lze mít navolené čtyři aktivní schopnosti na tlačítkách ovladače a dokonce mám dojem, že jsou často stejné jako v Odyssey. Schopnosti se odemykají v nově provedeném talentovém stromu, tedy spíše v jakési galaxii skillů. Hráč může utrácet bodíky v červeném, modrém nebo zlatém stromu, čímž odemyká pasivní a poté i aktivní skilly. Valhalla tak působí více jako RPG, ale přijde mi to velmi podobné předchůdci, jen v trochu odlišném grafickém provedení. Koneckonců, rozdělení na barevné stromy s větvemi jako Hunter, Warrior nebo Assassin, to je v podstatě systém Odyssey v bledě modrém. Zbraní jsem během  času stráveného se hrou moc nenašel. Vypadá to ale, že tu nepopulární barevná rarita zbraní není, a namísto toho záleží na barvách příslušných talentových stromů. Jinak je uživatelské rozhraní dost podobné, i se všemi jeho neduhy.

Při procházení světa lze sbírat do torny různé bobule a plody

Samotné souboje pocitově působí zase o něco lépe než v předchozím díle. Jsou plynulejší, úskoky lépe provedené a dorážecí pohyby i pěkně brutální. Vyzkoušel jsem sekery, a také dost pomalý cep, ale nejvíc jsem si oblíbil především kopí a pak také rychlou kombinaci štítu a dýky. Vlastně to zase není nic, co bychom neznali z předchozích dílů, snad něco překvapí v plné hře. Léčení v průběhu soubojů funguje trochu jinak než dříve. Při procházení světa lze sbírat do torny různé bobule a plody, které pak lze snadným stisknutím jedné z šipek na směrovém ovladači použít k léčení uprostřed boje. Je jich omezené množství a nemusí vždy stačit, takže i v průběhu mise vůbec není na škodu sem tam se poohlédnout po nějakých houbičkách. Stealth funguje velmi podobně jako v Odyssey. A zmíním ještě jednu novinku - kromě koně si lze kdykoliv u vody přivolat svou loď s partičkou veslujících vikingů. Přesun po vodě je pak fakt stylový.

POŘÁD KRÁSNÉ

Grafiku a technické zpracování není třeba moc rozepisovat. Zaprvé se jedná o hru stále čtyři měsíce vzdálenou, takže fáze ladění stále ještě probíhá. Za druhé demo probíhalo vzdáleně přes streamovací službu, takže jsem se v závislosti na kondici internetu setkával s grafickými artefakty, zhruba jako při sledování videa na YouTube. Jinak hra běžela v 1080p na RTX enabled stroji, a to velmi slušně. Odyssey byla moc hezká hra, a také v případě Valhally dokáží svůdné reálie Anglie opravdu nadchnout. Zamlžené bažiny, východ slunce nad vnitrozemím, déšť v noci... Tahle hra bude podle všeho vypadat opravdu skvostně a to jsem zatím viděl jen maličkou část mapy. Ještě k tomu vzdálenému hraní. Tak takové byly moje dojmy. Jedno je jisté, Assassin's Creed: Valhalla si určitě neklade cíl sérii radikálně změnit nebo ji výrazně posunout jiným směrem. To pravděpodobně opět zklame fanoušky starších dílů, protože z původního plánování ladných vražd ze zálohy tu toho už opravdu moc nezbývá. Na druhou stranu, fanoušci Origins a Odyssey dostanou přesně to, co chtějí. Je to zkrátka typická open-world hra od Ubisoftu se všemi jejími klady a zápory. Bude to zase hra pro lidi milující odstraňování stovek ikonek z mapy, fanoušků lehkého RPG systému a zábavných soubojů. Těším se na ní!