apokalypsa-v-prubehu-dejin
Článek Apokalypsa v průběhu dějin

Apokalypsa v průběhu dějin

Michal Rybka

Michal Rybka

3. 11. 2008 23:00 33
Reklama

Článek původně vyšel v Levelu č. 61 (2/2000)

A ve většině případů podle legend po stvoření světa existovalo nějaké období, kdy bylo všechno super: Byl Ráj nebo Zlatý věk, lidé si navzájem rozuměli a hovořili dokonce i se zvířaty. Pak začal všeobecný rozklad a podlý princip chaosu se pustil do svého zhoubného díla. Nejstarší náboženské systémy o budoucnosti příliš neuvažují a považují ji za neměnnou a pokračující na věky věků. V legendách se vynořují pochmurné tóny v severských bájích, ale všeobecná temnota se ve starověkých legendách příliš nevyskytovala. Zkáza či zmar představovaly něco osobního, co pohltilo duši člověka, ale svět to nijak neohrožovalo. Pokud jste zlobili bohy ve starém Egyptě, sbodla vás požíračka Anemait s krokodýlí tlamou a zadkem hrocha – a vaše duše umřela podruhé a bylo utrum. Podsvětí u Sumerů nebo Řeků pravda nebylo vhodným prostředím pro mejdan, neboť v domě Nergalově sedí duše na cihlách a baští hlínu a s Hádem se taktéž moc srandy neužije. Obzvláštní provinilci – jako byli Tantalos, Ixyon a Sisyfos – byli potrestáni věčným trestem, neboť uráželi bohy různými odpornostmi (například se jim pokoušeli předložit při hostině svého pečeného syna – jen aby viděli, co to s nimi udělá). Za to si pořádný trest zasloužili! Proradní Titáni bojující s bohy byli nastrkáni do Tartaru, věčně temné propasti. Ale i v jejich případě nešlo o všeobecnou zkázu, spíš to bylo něco jako koncentrák pro neposlušné. Stále ale šlo o osobní pomstu bohů než – abych tak řekl – o administrativní opatření uzákoněné svatými texty.

„Zde je moudro: Ten, který rozumí, nechť spočítá číslo šelmy. Neboť je to číslo člověka – a je to šest set a šedesát šest.“
Apokalypsa, 13:16-18

Apokalypsa, Zjevení Janovo, popisuje poslední dny, kdy je do prohnilého světa vypuštěn Satan, patrně proto, aby učinil pozemský Augiášův chlév nemravností ještě ohavnějším. Křesťanství přineslo do světa zajímavou a dosti inovační myšlenku: svět byl krásný, ale člověk zhřešil, a protože toho po opakovaném Božím varování, jako byla potopa světa či sodomizace Sodomy a Gomory, nenechal, bude to pořád horší. Vládci budou namyšlenější, lidé chudší a týranější a v Boha věřící lidé pronásledovanější, až se jednou Stvořitel naštve tak, že se rozhodne pro radikální změnu demografie světa: materiální svět vygumuje a nahradí ho Nebem a Peklem, což už bude jednou provždy. Věci budou prostě horší a horší, až jednoho dne budou úplně nejhorší – a pak se vše jedním rázem obrátí k lepšímu. Fatální je na této myšlence fakt, že jednotlivec nemá možnost cestu k Armageddonu nijak ovlivnit – proroctví se splní a svět bude zničen. K čemu je v takovém světě tvoření hodnot, zvláště pokud nevíme, kdy konec nastane? K ničemu. Jste v situaci člověka, který ví, že bude muset z domu odejít naprosto nahý – a proto ho nic nemotivuje, aby ho zkrášloval nebo aby si pořizoval věci. Podle řady sociologů je právě v této myšlence základ filozofie, která přivedla západní společnost k bezohlednému konzumu a užívání si na úkor budoucnosti. Pokud nemá svět přežít, nejsou důvody chovat se k němu ohleduplně. Nakonec se to tady celé zbourá, tak co? Co víte, kdy to přijde? Nevíte dne ani hodiny. Lidstvo čeká na konec už dva tisíce let (a na minulého Silvestra se obzvlášť těšilo) – a pořád se ho nemůže dočkat.

„A zavolají obyvatelé Ohně na obyvatele Nebe: „Vylejte na nás vodu nebo něco z toho, čím vás Alláh obdařil.“ Odpovědí: „Alláh to obojí zakázal pro nevěřící.“
Korán, Al-A‘ráf 51

Člověk není od přírody stavěný na to, aby si odříkal a bez reptání poslouchal tvrdé náboženské příkazy. Neužívat si? Proč? Proč si nedělat, co chci, a poslouchat rodiče? Ne každému se zamlouvá představa, že po konci světa bude sedět v Nebi na kůru a drnkat tam na lyru na jakési permanentní mši. Aby byli lidé více motivováni, je vytvořen ještě protipól Nebe – Peklo. Má-li být Nebe místem duchovní rozkoše, musí být Peklo jeho opakem. Podoby pekla se v různých kulturách připouštějících jeho existenci liší, ale shodují se v jednom: peklo není místo, kde byste chtěli být – pokud ovšem nejste masochisté, ale v takovém případě skončíte za trest v Nebi. Některé kultury si peklo představují jako ohnivé jezero, jakousi obrovskou fritézu na hříšníky. Židé například nazývají peklo Gehenna podle údolí, kde byly spalovány mrtvoly a zdechliny. Teplota spalování je v něm ale šedesátkrát vyšší než u ohně pozemského. V arabských ilustracích jsou zase k vidění dokonale vymyšlené ohavnosti: trestaní mají oděv z ohně, jedí ovoce z pekelného stromu a zapíjí ho hnisem a vařící vodou. Jsou pospojováni řetězem, který jim vchází do úst a vychází řití. Levou ruku mají připoutanou ke krku a pravou vraženou do srdce tak hluboko, že jim vychází mezi lopatkami. Tváře mají opálené ohněm, který nesvítí, jen pálí – a to tak, že by sedmdesátkrát do vody ponořený ještě roztavil horu. Ve vietnamském pekle jsou mučení neustále rozsekáváni na kusy, ale ihned zase srostou; v kambodžském pekle, avichey, jsou mučení požíráni démony.

„Já jsem válečný bůh čtyřicátých let: osmdesátá léta se přede mnou hrbí & jsou pokořena. Povedu vás k vítězství & radosti: V řeži budu sílit vaše rámě & vy budete s rozkoší zabíjet. Úspěch je tvůj důkaz; odvaha tvoje zbroj; vpřed, vpřed, síla má je s vámi; & pro nikoho se nevracejte!“
Aleister Crowley: Liber Legis, 1904

To, že konec světa přijde skrze lidskou hloupost, je známo už dávno. Ale že by jej mohl způsobit sám člověk či bytosti z jiných světů? První náznaky se objevily na konci 19. století, kdy Wells ve svém románu „Válka světů“ popsal invazi krvežíznivých Marťanů a vyhlazování lidí ve velkém. A nedosti na tom: v románu „Věci, které přijdou“ je možné spatřit představu hrozné letecké války, která je vedena klasickými i chemickými bombami a zabíjí miliony obyvatel. Skepse? Za několik desítek let poté začala První světová válka, která se stala synonymem Apokalypsy jako takové – zákopová válka mrhala ohromným množstvím životů a do ničení zapojila dělostřelectvo, letadla, tanky i bojový plyn. A jen několik let poté přišla další světová válka, ve které zahynuly desítky milionů lidí a byla završena praktickým nasazením dvou atomových bomb. Do osmdesátých let byla existence lidstva nejistá – a máloco tak dokonale odpovídá představě Apokalypsy jako globální termonukleární válka. Ne nadarmo je Fallout postapokalyptická hra – zkáza už přišla a jen někteří lidé ještě žijí...

„Černá díra o hmotnosti Slunce by podle těchto rovnic musela být velice studená, přibližně milióntinu stupně nad absolutní nulou. Kompletní samovolné vypaření by jí trvalo 10^62 let, což je 10^52 krát více než je současné stáří vesmíru.“
Inside Black Holes

Žijeme ve světě, kde Apokalypsa číhá na každém kroku – a nemusí mít podobu klasického rohatce usilujícího o to, aby se nevinný chlapec nechal zkazit padlou ženou. Vědci jsou mnohem děsivějšími proroky než Nostradamus a Jan dohromady – nemluví v hádankách a udávají roky, kdy se co přihodí. Žádné „bude to špatné a pak skvělé“, ne – bude to pak ještě horší. Vesele spotřebovávající společnosti mohou dojít fosilní paliva. Mohou jí dojít suroviny vůbec. Zvýšení teploty globálního klimatu může roztavit ledy na pólech a kompletně změnit podnebí na planetě. Se změnou situace můžeme čekat války o zdroje – zvláště pokud se nezastaví populační exploze; už dnes se předpokládá, že nejhroznějšími místy budou v tomto směru v 21. století Afrika a Jižní Amerika.

A jen co nás minula počítačová Apokalypsa Y2K, hned někteří vtipálci briskně připomenuli mnohem fatálnější chybu Y5B – Year 5 Billion Bug. V té době totiž ve Slunci dojde vodík, začne v něm hořet hélium a těžší prvky a hvězda se nafoukne tak, že se svým povrchem bude skoro dotýkat oběžné dráhy Země. A co bude s naším ubohým kusem šutru? Patrně zanikne. A pokud lidstvo vydrží do té doby, bude muset utíkat na jiné světy... ve vesmíru, který vychládá a stále se zvětšuje. A tento proces bude pokračovat, dokud ve vesmíru nezbudou jen černé díry a železo – jediný prvek, který nevstupuje do nukleárních reakcí.

To bude opravdová Apokalypsa. Podle vědců jsme jen fenoménem, který se veze na vlně, jež počala Velkým třeskem a která po čase opadne natolik, že už žádný život nebude možný – a zůstane pustý a studený vesmír. A možná ani to ne.

Pročež pamatujme: Carpe diem – užívej dne!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama