Aliens vs. Predator (1999) Článek Aliens vs. Predator - první dojmy

Aliens vs. Predator - první dojmy

Ondřej Švára

Ondřej Švára

14. 1. 2010 23:40 10
Reklama

Jsou to takoví tři veteráni. Vetřelec, predátor a mariňák. Před jedenácti lety na počítačových monitorech šokovali, o dva roky později příjemně potěšili a v únoru letošního roku se začnou řezat nanovo. Zúčastníte se lovu? Dosud nepošpiněnou značku Aliens vs. Predator si aktuálně vzala pod křídla Sega a svěřila ji původním autorům ze studia Rebellion, kteří se podepsali již pod, řekněme nultým, dílem pro starý Atari Jaguar. Je tedy u novinky automaticky zaručena klasická fajnová hratelnost? Právě jsme dokončili singleplayerovou preview verzi hry a můžeme vám na rovinu říci, že… ano! Z třetího AvP jsme zklamáni nebyli. Střídmá svačina v podobě dvou levelů za každý ze tří tradičních charakterů především odhalila, že autoři se do žádných velkých experimetnů nehrnuli. Co se dříve povedlo, prostě nehodlali překopávat. Stačí vám to? Čtěte dál.

S prstem na spoušti

Jedním z rozhodujících faktorů, ovlivňujících úspěšnost a image dvou předchozích dílů série, bylo bez debat zpracování atmosféry při hře za mariňáka. Určitě jste tedy zvědaví, jakým dojmem působí novinka. Je to past na kardiaky jako jednička, nebo spíše rovnoměrně osmahlá a stravitelnější porce adrenalinu z druhého dílu? Náš prozatímní verdikt zní: nové AvP by nejraději kombinovalo obojí, ale zdravotní přestávky si kvůli němu nejspíš dělat nebudete. Pocity z akce jako by se tu vozily na horské dráze. Při běhu v potemnělých sektorech, kde nepřesný detektor pohybu hystericky pípá, vám málem padá obsah střev do kalhot, ale pak přicházejí „týmové chvíle“ jako vystřižené z dvojky a napětí trochu klesá: přes vysílačku jste totiž spojeni s lidmi, kteří vás navigují a polopaticky vysvětlují cíle mise. Hlas jisté desátnice Tequily snad až příliš často vytrhává člověka z chmurných pocitů strachu a zoufalství…

To ovšem nic němění na faktu, že snad poprvé od Dead Space budete hrát zase dobrou nervydrásající hru. Jestliže totiž nové AvP vyloženě neděsí k pláči, tak alespoň znatelně přitvrdilo na celkové obtížnosti. Mariňák je nyní opět spíše uzlíčkem neštěstí než neohroženým bojovníkem. Vypráskat alienům kožku přestala být legrace, ani řadové bestie nejsou zdaleka tak křehké jako dřív a trvá o poznání déle, než se jednotlivce nebo nedejbože celé skupiny zbavíte. Vyšší tuhost vetřelců je vybalancována tím, že naopak nejsou tak extrémně rychlí (zběsile na vás nevletí, ale spíše vychytrale kličkují) a pokud zrovna nejste omezeni prostorem,můžete je zkusit „uběhat“ a absolvovat s nimi i delší vítězný souboj.

Pokud ovšem nejste dostatečně rychlí a pustíte si vetřelce k tělu, čeká vás velice efektní scéna, kdy civíte přímo do rozesmáté bestiální tlamy. Jestliže se rozhodnete počkat na smrt, děláte chybu. Ačkoliv by podobná situace znamenala v jedničce konečnou, souboj tváří v tvář lze tentokrát vyhrát, ba co víc - skopnutí bestie k zemi a její chvilkové omráčení bylo v preview verzi hry častou a mnohdy vlastně jedinou šancí jak přežít náročnější boj s větším hejnem. Upřednostnění stylu „sraž k zemi a střílej“ bude společně s tužším krunýřem bestií asi nejvýraznější funkční změnou v celkovém konceptu boje za mariňáka.

Rychle, stylově, surově...

Nejlépe na nás v akci zapůsobil predátor. Zvyknul si dokonale využívat terénní nerovnosti neznámého prostředí ve svůj propěch a to díky schopnosti vyvinout skutečně mohutný skok. Jde o taktické kombo, kdy si nejprve světelým kuželem označíte cílové místo a pak už jen kliknete a sledujete, jak samec poslušně a s naprostou přesnosti plachtí vzduchem. Skákavou technikou lze jednak hledat pozice pro překvapivé ataky, ale také rychle unikat z kritických situací. Systém přískoků se hezky osvědčil v misi v rafinérii, kde bylo možné s predátorem podnikat krátké útočné výlety mezi ozbrojené skupiny vojáků a tak šetřit cennou energii pro dalekonosný smrtící paprskomet, což byla společně se Smart diskem asi nejefektivnější zbraň na dálku z preview verze.

Celkově je boj s predátorem velmi zábavný a dynamický. Z maskovaného bojovníka při kontaktním boji úplně cítíte jeho obrovskou sílu v pažích. Určitě si oblíbíte účinné kombo „obrana a rychlý výpad“ proti alienům, kdy budou ocasaté bestie díky vám končit na zemi podobně často jako v misích za mariňáka. Fantastická je pak možnost pomocí speciálního chvatu chytit aliena do náruče a o koleno ho takřka přelomit vejpůl.

A svět se točí

Nepodléhejte ale dojmu, že vetřelec je ve trojce za blba, do kterého si každý rád šťouchne. Vlastně se těšíte celou tu dobu, co vás v kampani za vojáka nebo predátora provokuje, až jeho schopnosti využijete ve svůj prospěch. Život v poslintané kůži nám ale připadal o trochu krkolomnější, než v povedené dvojce. Zatím to svádíme jen na důsledek pouhých dvou levelů, za které jsme se s mazlíkem nemohli tak úplně sžít, protože co do stylu boje se vlastně změnilo málo - vetřelec samozřejmě ani tentokrát nehodlá rozlišovat, kde je zem a kde strop a doslova se lepí k jakémukoliv povrchu. Samozřejmostí je využívání stínu, ke kterému si pomůžete rozbíjením zářivek a docela dobře ve hře fungoval i systém zastrašování: na jednom konci chodby zasyčíte z ventilace na mariňáky, pak rychle přeběhnete tunelem na druhou stranu a rozklepaným obětem dole v chodbě předvedete, jak vám smrdí z huby.

Mise, které jsme si vyzkoušeli, jsou evidentním plodem koridorového designu. V mapách se sice střídají hi-tech interiéry s venkovním prostředím, rozměrově však nejde o nic, z čeho by si někdo měl sednout na zadek. Poněkud nadbytečné je v tomto ohledu použití ukazatele cesty za splněním dílčích úkolů. Jako by se snad v tunelové 3D akci dalo zabloudit... Naopak dobrou volbou se zdá být pevné ukládání hry skrz checkpointy, což je solidní kompromis, nepouštějící otěže celkové atmosféry.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama