24: The Game

Pokud jste televizní seriál 24 hodin nikdy neviděli, pak jste o něm určitě slyšeli. Televize Nova ho před lety uváděla jako „největší seriálový hit všech dob“ (omlouvám se, pokud necituji úplně přesně) a postupně odvysílala tři celé sezóny po 24 dílech. Co sezóna to perný den v životě, Jacka Bauera, agenta protiteroristické jednotky v Los Angeles, a co epizoda to nervy drásající hodina plná šílených zvratů, horečnaté komunikace mezi lidmi v terénu a centrálou, přestřelek, honiček, výslechů a především fatálně vypadající teroristické hrozby pro Spojené státy. Není těžké pochopit, proč mělo toto, moderně natočené a napínavé (i když na mnoha místech zcela nesmyslné) dílko v atmosféře po 11. září 2001 takový úspěch.

Videohra 24: The Game samozřejmě na tomto úspěchu staví. Jde o koprodukci autorů seriálu z americké TV stanice Fox a cambridgeského studia Sony Computer Entertainment, která míří exkluzivně na platformu PlayStation 2. Z jedné strany si tedy můžeme představit nejen tým seriálových scénáristů, kameramanů a výtvarníků v roli odborných poradců, ale i podobizny a hlasy všech herců ztvárňujících role Jacka, Kim, Tonyho, Michelle, Chase, Chloe, prezidenta Palmera... Z druhé strany projekt staví na zkušenostech osvědčeného týmu akčních adventuristů, kteří vytvořili hry jako Medievil (PSone), Primal nebo Ghosthunter (obě PS2). Konstelace na první pohled ideální.

24 hodin s joypadem v rukou?

Co už tak ideální není? Bilance her vytvořených podle televizních seriálů je v posledních letech žalostná. Díla jako Alias nebo Buffy lze při nejlepším považovat za průměrné, ničím nevynikající akce, která upadla v zapomnění už měsíc po vydání. Ano, 24 hodin je dosti mimořádný materiál, tempem akce, stupněm napětí, intenzivním způsobem vyprávění a zhuštěností vrstvených událostí s ostatní seriálovou produkcí nesrovnatelný. A navíc tu máme přeci ten úžasný nápad s reálným časem. Každý hodinový díl odpovídá jedné skutečné hodině. Jen si to zkuste sledovat se stopkami v rukou (dojem samozřejmě trošku kazí, že Nova zařazuje reklamy jen jednou, zatímco americké stanice klidně i pětkrát). Jenže první zklamání zažijete už při čtení tiskové zprávy. Prvek reálného času byl vypuštěn. Charakteristické digitální hodiny sice tikají hojně i ve hře, ale jen tak rámcově pro okrasu, případně vám měří některé dílčí, časem limitované mise. Ale zapomeňte na to, že byste hráli každou úroveň přesně hodinu. Ono to je vlastně pochopitelné. Co kdybyste byli prostě dobří a došli na konec za 50 minut? Museli byste následujících deset minut trávit surfováním po internetu? Z hlediska game designu je prvek reálného času asi příliš tvrdý, v podstatě nerozlousknutelný, oříšek.

Bílá místa

Spousta ostatních věcí však hovoří v prospěch 24: The Game. Seriáloví scénáristé napsali speciálně pro tento účel zcela plnohodnotnou „sezónu“, tedy čtyřiadvacetihodinovou zápletku ze života PTO. Další napínavý den se odehraje mezi druhou a třetí televizní sezónou. Chase (pozdější nápadník Kim) tehdy ještě pracoval pro PTO ve Washingtonu a možná se dozvíme, proč se přestěhoval do LA. Uvidíme také, proč Kim nastoupila k PTO. A hlavně je tu šance, že odhalíme mnohá tajemství, se kterými vstupuje do třetí sezóny Jack Bauer. Pak je tu nedořešená otázka otevřeného konce druhé sezóny (atentát na prezidenta Palmera). Zkrátka autoři hry tvrdí, že jí můžete brát jako nedílnou, plnohodnotnou a komplementární součást TV série (která má v USA již pět sezón). Dá se předpokládat, že bude-li úspěšná, dočkáme se dalších dnů objasňujících „bílá místa“ v tomto nekonvenčně vyprávěném příběhu.

Ricinový předkrm

A samozřejmě tu máme novou hrozbu v LA. Začíná to zneškodněním dodávky jedovatého ricinu v přístavišti, ale – jak fanoušci dobře tuší – všechno se jistě vyvine do mnohem mohutnějších rozměrů, které do posledního okamžiku budou hrozit celonárodní ne-li globální katastrofou. Pokud jste tedy zvědaví, můžete se spolehnout na napínavý, řemeslně špičkově propracovaný děj, který hravě předčí videoherní standardy. Navíc nemusíte ani mít státní zkoušku z angličtiny, abyste se vyznali ve všech podrobnostech všudypřítomných dialogů. Po hudebním kvízu Buzz! je totiž 24: The Game druhá PS2 hra, kterou Sony plně lokalizuje s použitím českých titulků.

Zainteresovanost stanice Fox se projevuje i na prezentaci hry, která se naprosto věrně drží charakteristického obrazového stylu televizní série. Nejde jen o tikající hodiny ale také o časté rozdělování obrazu nejen ve střihových scénách ale i v hratelných sekcích, kdy paralelně sledujete situace hlavních hrdinů na různých místech. Máme tu samozřejmě i typicky nervní a velice kvalitní hudební doprovod, přičemž o angažovanosti herců v čele s Kieferem Sutherlandem už byla řeč.

Jack v akci

Největší otazník tedy visí nad tou nejzásadnější věcí, nad hratelností. Autoři slibují směs různých hratelných postav a žánrů. V jádru to bude akční adventura využívající prvky střílečky, stealthu a průzkumu lokací. Vyzkoušeli jsme si prvních pár hodin. S Jackem jsme provedli zátah na dodavatele ricinu, zatímco s Chasem jsme museli prchnout z teroristického doupěte (kam se předtím v utajení infiltroval). Na definitivní soudy je určitě brzy, ale při těchto akcích jsme vycítili určité slabiny. Ovládání a střelba sází na poměrně nekonvenční metody, které místy fungují dobře, jindy ne zcela pohodlně. Možná to je jen otázka zvyku. Vedle „pěších“ akcí vás čekají automobilové honičky po ulicích LA, logické minihry v podobě zneškodňování bomb (jednu máme za sebou a byla dosti zábavná!), zkoumání satelitních fotografií a dalších zpravodajských podkladů na počítačích centrály PTO a, v neposlední řadě, také výslechy podezřelých osob. Interaktivní výslechy vám umožní sledovat emocionální stav objektu a průběžně upravovat taktiku.

Tady naše preview končí. O praktických zkušenostech s hrou se totiž bohatě dočtete v recenzi, kterou na Hrej.cz brzy zveřejníme.