Evoluce Flashpointu

Na počátku byl Poseidon

Základy Operace Flashpoint byly položeny už na začátku druhé poloviny devadesátých let. Tehdy se bratři Ondřej a Marek Španělové, zakladatelé Bohemia Interactive Studia, rozhodli přetavit svoji zálibu ve vojenství ve válečnou hru. Započali vývoj titulu s pracovním názvem Poseidon, který měl nabídnout arkádovou akci v tanku, vrtulníku a obrněném transportéru. To vše se mělo odehrávat v padesátých letech, zasazeno do prostředí jakési banánové republiky. Lepší představu si můžete udělat z tohoto videa, popisujícího vývoj enginu od Poseidonu až po Armu 2, případně rovnou z raného tech dema, jež tvůrci vypustili na internet. Poseidon se stal enginovým a herním základem Operace Flashpoint – mnohem ambicióznějšího titulu, jenž měl představovat simulátor války. Povedlo se: v roce 2001 vyšla hra, která nabídla v mnoha ohledech unikátní zážitek.

I řekl Španěl: "Učiníme Flashpoint, aby byl obrazem války"

Vydání Operation Flashpoint: Cold War Crisis zaštítili distributorsky Codemasters, kteří svého kroku nyní určitě nelitují. Hra se stala bestsellerem v mnoha zemích a vynesla svému vydavateli miliony. Ale nebylo to náhodou: i přes již tehdy omšelou grafiku a některé do očí bijící nedodělky přinesla zážitek jako žádný podobný titul před ní. Flashpoint byl komplexním simulátorem války, s možností otevřeného pohybu po obrovském ostrově, širokou nabídkou bojové techniky, vynikající kampaní a v neposlední řadě mocným editorem misí, který zajistil hře dlouholetou životnost. Naučit se v něm není přitom nijak složité, třeba zde najdete mnoho rad, jak začít. Flashpoint si získal mnoho fanoušků, další hráče však odrazoval technickou zastaralostí a vysokou obtížností.

Druhá míza: přídavky oficiální i fanouškovské

Obrovský úspěch hry nemohl zůstat bez odezvy. V roce 2002 vyšel nejprve datadisk Red Hammer, vyvíjený v Codemasters, který nabídl hráči možnost projít si události CWC pohledem ruského vojáka. Mezi fanoušky proslul především extrémně tuhou obtížností, jinak ale větší zájem vzbudil až přídavek Resistance, jenž měli na svědomí opět tvůrci z BIS. A byl o poznání povedenější: přinesl nový ostrov Nogova, graficky o mnoho hezčí než prostředí CWC, a zejména skvělou kampaň za partyzány, bojující proti ruským okupantům. Příběh, silně připomínající události ze srpna 1968 v Československu, a stylizace Nogovy do typicky českého prostředí měla u domácích fanoušků obrovský ohlas a Resistance vzbudil novou vlnu nadšení okolo hry. Ta byla společně s vydáním několika dalších editačních nástrojů příčinou vzniku mnoha modifikací, které si kvalitou nijak nezadaly s původní hrou. Mezi ty nejlepší patří ČSLA 2, v níž si můžete zahrát za jednotky Československé lidové armády. Více se o modifikacích pro Flashpoint i Armu dočtete v našem dřívějším článku.

Vedlejší produkty flashpointogeneze

Vydáním Resistance však okolo Flashpointu nastalo dlouhé ticho. Lidé z BIS se soustředili na vývoj Virtual Battlespace Systemu, upraveného Flashpointu do podoby armádního trenažeru, který dodnes využívají americké, australské nebo izraelské jednotky. Vynořilo se však několik her, které českou simulaci připomínaly. Ještě na konci roku 2001 příjemně překvapil Tom Clancy’s Ghost Recon, jenž odstartoval úspěšnou herní sérii (ta už se ale dnes zaměřuje hlavně na městské bitvy). V dalším roce se objevil Battlefield 1942, jenž rovněž nabídnul velké herní prostory a snadné využití bojové techniky, na rozdíl od Flashpointu byl však cílen téměř výhradně na multiplayer. Hra více hráčů byla jedním z mála pozitiv německého „klonu“ (pravda, tento výraz je trochu zavádějící, jelikož málokterému titulu lze dokázat přímou inspiraci Flashpointem) Söldner: Secret Wars, kampaň v singleplayeru ale zklamala. Propadákem bohužel skončila i slibně vypadající slovenská napodobenina Specnaz: Project Wolf, která se, podobně jako Söldner, z nepříliš pochopitelných důvodů dočkala ještě pokračování, které si od nás odneslo výmluvný jeden bod z deseti. O poznání úspěšnější byl další projekt z Východu, S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl, jenž se ve finální verzi sice od „flashpointovského“ pojetí trochu odklonil, přesto šlo o mimořádně zajímavou a atmosférickou akci v atraktivním prostředí.

Konzolový dýchánek a nezvedený spratek ArmA

Vývojářský tým z Mníšku pod Brdy po vydání Resistance navenek neukazoval příliš aktivity, jeho členové však nelenili. V roce 2005 dokončili xboxovou verzi Flashpointu s podtitulem Elite, po níž majitelé osobních počítačů mohli jen závistivě pokukovat – vypadala totiž o poznání lépe než Resistance. Aby je tvůrci uspokojili, rozhodli se vytvořit hru Armed Assault, tzv. „Flashpoint 1.5“, který stavěl na některých prvcích z OFP: Elite. ArmA přinesla hezčí grafiku, tropický ostrov Sahrani a mnoho bojové techniky, ale také nezajímavou kampaň, krvavé hardwarové nároky a především bugy. Takovou spoustu chyb, že kvůli nim bylo velmi obtížné hru v původní verzi dokončit a vývojáři ještě měsíce po vydání přicházeli s obrovskými updaty, které Armu postupně zbavovaly většiny nedostatků. Fanoušky však vydáním nedokončeného titulu tvůrci rozhněvali a mnoho z nich se radši vrátilo ke starému, ale fungujícímu Flashpointu. Pošramocenou pověst lehce napravil solidní datadisk Queen’s Gambit, který za příznivou cenu nabídl všem aktualizovanou verzi, dvě nové kampaně a některé další novinky, například nový ostrov Porto.

ArmA nepadá daleko od Flashpointu... nebo ano?

Co se dělo dále? Na základě Army vznikla druhá verze systému VBS, vyšel výborně vypadající mód ČSLA 3 a BIS oznámilo Armu 2, která měla být pravým nástupcem Flashpointu. Z licenčních důvodů však BIS nemohlo použít název Flashpoint 2, a tak toto označení nyní nese titul od Codemasters s podtitulem Dragon Rising, jenž bude podle dostupných informací cílen na masovější publikum než ArmA. Fanoušci BIS však nemusí smutnit: jak se můžete dočíst v recenzi, ArmA 2 jejich touhy určitě uspokojí. A žánr „flashpoint“ se dočká dalšího důležitého mezníku.